Hunter

Chapter 8

Ani nepostřehl, že tam jsem. Doufajíc, že podlaha nezapraská, jsem si mu klekla za záda. Jen co jsem se ho dotkla, škubnul s sebou a otočil se. Okamžitě se však otočil zpět a postavil se. „Jdi si lehnout." Chlad z jeho slov bodal až do morku kostí. Scházel schody, vytáhla jsem se na nohy a na posledním schodu jej zastavila. „Kdo ti to udělal?" „Jdi si lehnout!"

„Kdo ti to udělal?!" zakřičela jsem a on se otočil. Shlížel mi do očí tvrdým pohledem, za který ukryl bolest. Mohla jsem z té krátké vzdálenosti vidět, slané cestičky, které utvořily slzy. „Proč bych ti to říkal? Nic ti do toho není... Já tě varoval!" zavrčel a přistoupil. „Prosil jsem, ať to neděláš. Věděl jsem, že se mě budeš bát. Že se vyděsíš... Udělalas to..."

Překonala jsem poslední centimetry vzdálenosti mezi našimi těly. „Proč?" zvedla jsem dlaň a dotkla se jizev. „Z lovce se občas stane kořist." „Žije, ten co ti tohle udělal?" Krátce kývne a pokusí se odtáhnout. „Chci, aby za tohle pykal!" zavrtím hlavou a i přes odpor, který ke mně zjevně v tyhle chvíle cítí, se k němu přitisknu. „Promiň! Měla jsem něco říct, zastavit tě..." chvíli jen nehnutě stojí, když sama uznám, že mi neodpustí, odtáhnu se od něj. Jeho ruka mě však zastaví.

„Pořád chceš, abych se tě dotýkal? Spal s tebou v posteli a chodil bez masky?" Zvednu ruce a omotám mu je kolem krku. „Je mi jedno že máš... Zjizvenou tvář. Chci to všechno, co jsi řekl." Zvednu hlavu a zaměřím pohled na jeho rty. Chci je ochutnat... Balancuji na špičkách a prstem přejíždím po jizvách. „Chci tě líbat." Šeptne mi do rtů. Místo odpovědi, tvořené ze slov mu vtisknu pusu na rty. Je nevinná, vyloženě dětská.

Přiloží mi svou dlaň na tvář, palcem obkrouží linii rtů a skloní se. Jeho rty jsou lehce pootevřené, přitiskne se mi na spodní ret a tím mě donutí pootevřít moje rty.

Nenásilně ochutnává moje rty a já oplácím to, co on dělá. Zavrní mi do úst spokojeností a přitiskne k sobě. „Líbí se ti to?" zašeptá něžně. „A tobě?" pousměje se a kývne. Vklouznu mu rukou do dlaně, do schodů jdu pozadu a on mě následuje.

Stáhne mě do postele a stejně jako předtím, zlehka nalehne. Líbá mě na krku, vousy šimrají a jemně škrábou. Vískám jej ve vlasech a vychutnávám si ten mix pocitů, který díky tomu, co se děje, mám. Vymaním se mu ze sevření a posunu se v posteli. Rukou nahmatám zapínání lampičky. Zavrčí nesouhlasně a vypadá, že má chuť lampičku rozbít.

„Chci tě vidět." Zašeptám mu do rtů, tentokrát jsem to já, kdo je nahoře. „Denní světlo ti nebude stačit?" „Ne." Hravě skousnu jeho spodní ret a slabě zatáhnu. Stiskne mi boky, jeho nadrženost mě tlačí přes boxerky na odhaleném klínu. Stáhne mi z ramen košili, dlaně mi kloužou po zádech, mapují každý milimetr holé kůže. „Neboj se." Zašeptá, v hlase mu zazní potlačované vzrušení. Třesu se a jeho doteky způsobují na mém těle požár. Kůže pálí a já se přitom klepu zimou, strachem, vzrušením. „Neudělám nic, co sama nebudeš chtít." Zachraptí mi do rtů a hladově je poté políbí. „Neublížím ti!" šeptá dál a stahuje mě pod sebe.