O 14 dní později.
Dneska jdeme na návštěvu nza kamarádkou, která byla v té Koreji. Nesu jí vánoční dárky pro ní a malou. Nemůžu se dočkat až je uvidím a jsem zvědavá jak asi malá vyrostla. Přece tam byli jen půl roku a moc jsme si nepsali.
Dnešek my utekl rychle a už jsem stála na autobusové zastávce a čekala na autobus, který mě dovezeme do města a tam se vydám k domu, kde bydlí. Samozřejmě jde semnou mamka protože moje a její maminka byli tři roku spolupracovnice.
Dorazila jsem do města, jde už na mě čekala mamka. Pozdravila jsem jí jelikož jsme měli ještě chvíli čas protože její mamka ještě není doma tak jsme se šli projít po náměstí.
Po půl hodině jsme se rozešli pomalu k číslu popisném, kde bydlí kamarádka. Dorazili jsme k domu a zazvonili na zvonek.
Otevřela nám její mamka. Pozdravili jsme se a přežili se do bačkor. Vyšli jsme Schody do patra, kde už na nás čekala kamarádka s malou, která jak nás viděla hned začala plakat. Šli jsme si sednout do kuchyně kam nám dopřáli cukroví a udělali pití. Začali jsme se povídat jak bylo v Koreji a tak.
Po chvíli mi kamarádka donesla věci co jsem po ní chtěla a já ji hned dala za to peníze.
Když se malá rozkoukala tak jsem s ní začala hrát. Během toho půl roku co jsem jí neviděla strašně vyrostla. Hráli jsme si celou návštěvu. Malá vařila v kuchyňce a nosila mi to.
Po dvou hodinách jsme museli jít tak jsme se rozloučili. Kamarádka mi řekla že, kdybych se doma nudila že mám napsat a přijít za nimi. Souhlasila jsem a řekla jí že se ozvu.
Dojeli jsme domů a já se hned pustila do prohlížení věci co my dovezla. Bylo to moc krásné a pozná se už podle hmatu že je to jiný materiál. Byla jsem ráda že my sehnala vše co jsem chtěla a za to jsem byla moc vděčná.
***************************
O tři měsíce později.
Byli jsme domluvené že se zase zastavím na návštěvu ke kámošce. Právě jsem byla u dveří číslem popisné, kde bydlí. Zazvonila jsem na zvonek.
Netrvalo dlouho a už my otevřela kamarádka s malou v náručí. Usmála jsem se na ně a pozdravila je. Pozdrav my oplatila. Vešla jsem do vnitř a přezula se do pantoflí. Vyšli jsme Schody na horu p, kde jsem si přehodila bundu přes židli a pak šli do obýváku. Začali jsme si povídat. Malá si se mnou začala hrát zacož jsem byla ráda. "Anet co budeš dělat tu druhou půlku roku?" Zeptala se mě z ničeho nic kamarádka. Podívala jsem se na ní "To ještě nevím. Proč se ptáš?" Zeptala jsem se jí. Ona se podívala na malou a usmála se. "No v srpnu letíme do Koreje tak mě napadlo že by si mohla letět s námi" Řekla já zůstala šokovaně sedět na zemi. Nevěděla jsem co mám říct. Vždyť letět do Koreje je můj sen, ale teď se měl uskutečnit? Jako vážně? . "A ty by si mě tam chtěla?, Chci říct nebudu ti tam překážet?" Zeptala jsem se jí protože jsem se bala, abych ji nebyla naoptiž. "Kdyby si mi tam překážela tak ti to nenabídnu" Usmála se na mě. "T-Tak dobře určitě s vámi poletím" Souhlasila jsem a usmivala se jako andílek na hnoji. "Ale to si musím zařídit vízum a tak že?" Zeptala jsem se. "To se zařídí neboj se, ale je pravda že to musíme zařídí co nejdříve" odpověděla mi. Přikývla jsem.
Po třech hodinách jsme se rozloučili a já šla na autobus se, kterým pojedu domů. Nastoupila jsem do něho a sedla si na volné místo. Cesta trvá půl hodiny a tak jsem si do sluchátek pustila písničky, aby mi cesta rychleji utekla.
Přijela jsem domů,kde jsem si šla dát hned sprchu. Umyla jsem se a šla si udělat večeři. Najedla jsem se a šla na rodiči do obýváku. Řekla jsem jím že jsem dostala nabídku že můžu letět s Káťou do Koreje. Oni byli v šoku, ale na konec že můžu letět. Poděkovala jsem jím a rozešla jsem se do pokoje, kde jsem si lehla do postele a chvíli si psala s kamarádkou. Po chvíli jsem se odehrála do říše snů.
*******************************
O půl roku později.
Je den před mým odletem a já jsem čím dál tím víc nervózní. Posledních 14 dní jsem volala s kamarádkou, která mi radila co si mám vzít sebou. Včera mi přišlo vízum tak jsem si ho dala do desek k penězům. Kontrolovala jsi seznam s věcmi, které jsem si měla zabalit.
Do pokoje přišla máma a já se na ní podívala. "Máš zabaleno vše?" Zeptala se mě a já přikývla. "Ano peníze s vízem mám tady v deskách, které si dám do batohu" Odpověděla jsem. "Nebudeš se tam bát?" Zeptala se mě a sedla si na židli u stolečku. "No myslím že trochu ano, ale budu tam s někým takže se zase tak bát nemusím. Horší bylo, kdybych tam byla úplně sama" Odpověděla jsem jí.
