5.

14 4 0
                                    

Druhý den jsem se probudila a podívala jsem se na mobil kolik je hodin. Bylo půl sedmé ráno. Pousmála jsem se a vstala. Došla jsem k oknu a podívala se ven, kde už svítilo sluníčko. Usmála jsem se a protáhla se. Vzala jsem si mobil a šla se podívat do obyváku. Kde už byla kamarádka s malou a hráli si. "Dobré ráno" Pozdravila jsem je a usmála se. Kamarádka se na mě podívala a pozdrav mi oplatila. "Jak si se vyspala?" Zeptala se mě. "Docela dobře" Odpověděla jsem jí a usmála se. "Dáš si něco k jídlu?" Zeptala se mě znovu. Přikývla jsem a sedla si k malé a pohladila jsem jí ve vlasech. Kamarádka se usmála a šla do kuchyně. Začala jsem si s malou hrát. 

Po chvíli mě zavolala kamarádka že je jídlo hotové. Vstal jsem a pomalu se rozešla za ní do kuchyně. Poděkovala jsem jí za jídlo a posadila se ke stolu. "Vypadá to výborně" Řekla jsem. "Děkuji" Poděkovala mi a posadila se též ke stolu. Popřáli jsme si dobrou chuť a začali jsme jíst. 

Po jídle jsem šla spáchat ranní hygienu a pak se šla do pokoje převléct. Poté jsme se rozhodli že se půjdeme projít a rozhlédnou se tu. Obuli jsme se a vyrazili tedy ven. Všude bylo spoustu lidí, kteří spěchali a nebo se jen tak procházeli. Krásně svítilo sluníčko a bylo teplo. Rozhlížela jsem se kolem sebe a usmívala se. Kamarádka už je na to zvyklá, ale pro mě je to něco nového. Došli jsme k nějaké kavárně. Koupili jsme si pití a pokračovali dál v procházce. Procházeli jsme se ulicemi, kde byli sami obchůdky s oblečením, jídlem, merchem od různých skupin atd. 

Došli jsme do parku, kde si malá začala hrát. S kamarádkou jsme se s kamarádkou na lavičku a dívali se na ní. "Rychle vyrostla" Řekla kamarádka a já přikývla. "To ano pamatuji si jí ještě v zavinovačce" Řekla jsem a usmála se. "To ano a už ji budou dva roky" Řekla kamarádka. "Rychle to letí" Řekla jsem a ona přikývla. Malá běhala po parku a smála se. "Anet nevadilo by ti, kdyby si mi dvakrát do týdne pohlídala malou?" Zeptala se mě kamarádka. Podívala jsem se na ni a zakroutila jsem hlavou že ne. "Jasně že ne, ale musíš mi ukázat kde je nejbližší hřiště, abych s malou nebyla pořád doma" Řekla jsem a usmála se. "Dobře tak jak půjdeme domů tak ti ho ukážu" Řekla a úsměv mi oplatila. 

Sladká láska až do konce Kde žijí příběhy. Začni objevovat