Obsessed - D.R.

53.kapitola - Už tě nepotřebuji

,,musíme být silní, držet při sobě, rozumíš mi?"

Pověděl chlapec a dal si mou tvář do dlaní. Pohlédla jsem mu se strachem v očích do těch jeho. Byl klidný. Sice se s tím, co se stalo vyrovnával, tím, že nohou přešlapoval z jedné na tu druhou, ale jinak působil velmi vyrovnaně. Políbil mě na čelo. Nacházeli jsme se před ředitelnou hlavy naší školy. Opření čelem o sebe a psychickém připravováním se na to nejhorší.

,,jdeme?"

Zeptala jsem se s nejistotou v hlase a otevřela svá víčka, abych mohla navázat oční kontakt s chlapcem. Pokýval na náznak souhlasu a pohledem sjel k mým prstům, které si následně se mnou propletl. Blonďák svou volnou ruku pozvedl, na moment zaváhal, a však i hned po tom párkrát zaťukal na dveře od ředitelny.

,,dále"

Ozvalo se za dveřmi. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Snažila jsem se uklidnit, působit vyrovnaně. Ovšem po tom, co jsem zahlédla, jsem si nebyla tolik jistá, jestli to vůbec dokážu. Chlapec chytl za kliku a otevřel s ní menší vrata.

,,dobrý den, pane řediteli"

Oslovil ho Draco a zavřel za sebou dveře.

,,aaa slečna Watsonová a pan Draco Malfoy, copak si přejete studenti?"

Zeptal se profesor a upřel na nás pohled. Na sucho jsem polkla a vzhlédla ke značně vyššímu chlapci stojícímu přede mnou. Znervózněl. Hlas se mu klepal a očima tikal nepřetržitě po celé místnosti.

,,pojďte dál, posaďte se"

Pověděl stařec a poukázal na místo před nás, kde se nacházely dvě židle. Chlapec se rozešel k sedadlu a následně na něj usedl, na čež jsem ho následovala.

,,děje se něco? Oba jste úplně bledý, mohu vám nabídnout čaj?"

Zavrtěla jsem hlavou ze strany na stranu.

,,to nebude třeba pane profesore"

Vyhrkla jsem ze sebe a věnovala pohled chlapcovi sedícímu vedle mě. Ten si pouze hrál s prsty ve své dlani a nervozitou pohupoval svou nohou.

,,potřebovali bychom se vám s něčím svěřit"

Dodala jsem a drkla do chlapce, který si všímal svého. Stařec přikývl hlavou na náznak popobídnutí, abychom se vymáčkli a podezřívavě sledoval Malfoye, který mu najednou hleděl nepřetržitě do očí.

,,víme, že to máme zakázáno, ale vydali jsme se do Zapovězeného lesa.."

Odmlčel se blonďák. Profesor se uchechtl.

,,za to vám hlavu neutrhnu"

Neodpustil si poznámku muž s šedými vousy a následně pečlivě naslouchal dál.

,,viděli jsme něco, co bychom neměli"

Vydal ze sebe Draco s rozklepaným hlasem a slzami v očích.

,,co jste viděli, pane Malfoyi?"

Zeptal se s patřičnou obavou stařec.

,,procházeli jsme se a v tom jsme zahlédli tělo muže"

Vyhrkl Draco a po tváři mu stekla slza. Popadla jsem ho za ruku a stiskla mu pevně její
hřbet, který jsem si následně přiložila k ústům a políbila ho.

,,cože? Jakého muže?"

Vykřikl nahlas Brumbál a dal se do stoje. Opřel se o stůl a přísným pohledem si nás oskenoval od hlavy až k patě.

,,pan Skrk.."

Zašeptala jsem a sklopila pohled k nohám.

,,vy dva půjdete se mnou, hned"

Pověděl s rozhořčením muž a natáhl svou ruku k našim tělům na náznak toho, abychom ji uchopili. Zavřela jsem svá víčka a pevně stiskla rukáv hábitu Brumbála, když v tom někdo vtrhl do ředitelny starce. Svá víčka jsem opět otevřela a se značným vyděšeným výrazem ve tváři jsme pohlédla ke dveřím. Profesorka McGonagallová.

,,Albusi, musíte i hned se mnou jít do Zapovězeného lesa, stalo se něco strašného"

Vyhrkla ze sebe co nejrychleji profesorka a s šátkem přiloženým před ústy se bez prodlení vytratila z mužem v kápi pryč z ředitelny. Vše proběhlo tak rychle. Chlapec stojící vedle mě, mě popadl za ruku a odtahoval co nejrychleji pryč, stejně jako před chvíli Minerva Brumbála. Jakmile jsme se ocitli v dostatečné vzdálenosti od ředitelny, chlapec mě pustil. Pohlédla jsem mu do tváře. Slza mu sice stékala po tváři, ale jinak vypadal jako obvykle bez známek jakýkoliv emocí.

,,ty si to hrál?"

Zeptala jsem se a nadzvedla své obočí. Chlapec přikývl.

,,snad sis nemyslela, že bych mu tam doopravdy jen tak brečel, nejsem malej kluk"

Pověděl a opřel se o stěnu.

,,já tě brečet viděla i při lepších situací než je tahle"

Špitla jsem a bez emocí si ho přejela od hlavy až k patě. Z tváře mu jízlivý úsměv zmizel. Všimla jsem si jak mě pohledem začal probodávat. Neobvyklé, že?

,,už v životě o tomhle nemluv"

Sdělil mi se sklopenými koutky a zlostí v očích.

,,říkal si mi, že mě ochráníš, jenže já ti už nevěřím, naposledy jsem ti věnovala svůj drahocenný čas, svoje úsilí či sebe samotnou Draco"

Oznámila jsem mu bez jakéhokoliv výčitku svědomí a zabodla mu prst do hrudi. Chlapec mi věnoval dotčený pohled.

,,už tě nepotřebuji, ochránit mě nedokážeš na tož vůbec sám před sebou"

Chlapec sklopil pohled k zemi a zhluboka se nadechl. Měla jsem už dost toho všeho, co se okolo nás dělo. Co se mi dělo s ním. Narovnala jsem se v zádech a bez rozmýšlení kráčela pomalu pryč, když v tom jsem ucítila chladnou ruku, která mě stáhla zpět k němu.

,,máš pravdu, už mě nepotřebuješ, ale mám něco, co by ti mohlo opravdu moc ublížit"

Pověděl a prsty mi přejel po tváři, až se dostal k pramínkům vlasů, které mi dal za ucho. Pod jeho doteky jsem se cítila tak moc bezmocná. Ubližoval mi, vždycky věděl jak si mě nechat při sobě, jak mě zmanipulovat, abych nikam od něj neodcházela, abych tu byla s ním po jeho boku. Zavřela jsem svá víčka a pouze čekala, až celá tahle situace skončí.

,,teď už mi nic neřekneš, že? To jsem si mohl myslet"

Dodal a pustil mě ze svého sevření.

,,možná se večer stavím"

Uchechtl se a věnoval mi polibek na tvář. Věděl moc dobře, že mě to vytočí. Jak já ho nenáviděla.