Bylo zhruba půl desáté večer, a přesto že byl pátek v baru nebylo moc lidí. Přesněji dva seděli u stolu za námi, čtyři další vedle nich, dva lidi stáli u stěny vedle záchodů a mi jsme seděli na baru. My jsme já, Tom, Vrána, Ucho, a Boy. Ucho do sebe lámal už třetí skleničku zářivě zeleného drinku, Vrána se bez hnutí díval před sebe, a Tom a Boy byli v zapálené diskuzi, myslím že o sportu. Bar byl cítit zvratky a rezem, I když jsem nemyslel že přes zvratky bude cítit i něco jiného. Byli jsme tady aby jsme se potkali z kontaktem, který nám měl předat důležité plány a něco domluvit, ale i přes tak triviální úkol nás šlo pět. Šlo nás pět i když s kontaktem vždycky mluvil jenom Vrána, který byl víc než schopný se postarat sám o sebe. Prý jsme šli všichni aby jsme se naučili jak to chodí a jednou to mohli zařizovat sami. Tedy já a Tom, Boy tam byl aby jsme neudělali nějákou blbost a Ucho tam byl protože rád pije. Považoval jsem to za zbytečné protože z takovými prácemi už zkušenost mám, ale z Vránou se hádat nebudu. Mylím že je načase abych vám své druhy představil, tedy alespoň popsal. Tom je z celé skupiny nejmladší, a tím pádem i nejméně zkušený, má světle hnědé vlasy, přeházející až do zrzava, a zelenohnědé oči, kvůli tomu jsme mu občas říkali Ir, ale nenechal si to líbit, a vždycky nám taktně vysvětlil že tu přezdívku nesnáší, což ale Ucha nikdy něják moc netrápilo. Sám Ucho byl pak o něco starší, ale vypadal že je starší o moc. Skrz tmavě hnědé vlasy mu po stranách hlavy procházeli šedé prameny vlasů, měl vrásky všude po tom bličeji, propadlé tváře a lehké strniště. Skoro vždycky nosil zrcadlovky takže barvu jeho očí si nepamatuju. Boy byl starší než Tom, ale mladší než Ucho. Měl černé vlasy, a modré oči, asi tak jako zamrzlej led, neměl žádný vousy, a nikdy mu nerostly, proto se mu říká "Boy". A pak je tady Vrána. Vrána měl černé vlasy, byla to ta nejtmavší černá kterou si dovedete představit. Jeho obličej byl jako nakreslený z ostrých čar, měl velmi výrazné lícní kosti a lehce propadlé tváře. Oči měl... No, světle hnědé, ale byli takového odstínu že ve světle vypadali žluté, ano, zářivě žluté. Když se na vás podívá začne vám přecházet mráz po zádech, ale možná je to jen efekt toho že ho znám, a vím čeho je schopný. Podíval jsem se na hodinky, "Pět minut po půl." Oznámil jsem spíš pro sebe, ale věděl jsem že mě Vrána slyší. Dveře do baru se otevřeli, a dovnitř vstoupil muž, v baloňáku a klobouku s širokou klenbou. Ryche se podíval na Vránu a šel si sednou do volného boxu. Vrána počkal přesně patnáct sekund, jako vždycky, a šel si sednou zaním. Nemusel jsem být s nimi v boxu abych věděl o čem mluví. Vrána sice nezměnil výraz a neukazoval žádne posunky, ale byl jsem si stoprocentně jistý že muže kárá, protože přišel pozdě. Vrána se vždycky ujišťoval že všechno bylo přesně, že všechno bylo jako dobře namazaný stroj, a nejspíš kvůli tomu všechny operace probíhaly tak dobře jak probíhaly. Otočil jsem se, Vrána nemá rád když se na něj při tom díváme, je to prý moc nápadné, v tom případě ale nechápu jak se máme cokoliv naučit. Možná jsme fakt jen ochranka. Ucho vytáhl krabičku cigaret. Jako vždycky. Boy o jednu požádal. Jako vždycky. Chvíli se hádali, a pak si oba zapálili. Jako vždycky. Pokaždý přesně to samý, jen jinej bar. Barman co stál před náma stál přesně vedle cedule "zákaz kouření", ale myslím že byl jen rád že má platící zákazníky. Nejspíš sem nikdo nikdy nechodil, ostatně jeden z důvodů proč jsme tady. Ucho se podíval na ceduli "zákaz kouření", pak se podíval na barmana, a zazubil se na něj. Kdyby jste věděli jak se Ucho usmívá, pochopili byjste proč barman tak zbledl. Pokynutím ruky barmanovi naznačil ať mu doleje pití. Boy tiše kořil a Tom něco psal na mobilu. Já to jen pozoroval. Odolal jsem pokušení objednat si drink. Vrána nás učil že při práci nikdy nesmíme pít. Ucho se napil. Ucho argumentoval že to vypádá víc věrohodně než jít do baru, a nepít. Ale pokaždé když na tom Vrána trval, přestal. Vrány se všichni bojí natolik že nikdo nikdy neprotestoval. Samozřejmě že kdyš došlo ke střetu zájmu tak se vyslovíte, ale pokud Vrána nesouhlasí, nebudete se hádat, na to ho všichni znají až dost dlouho. Jen Tom a já jsme relativně noví. Ve smyslu, že jsme nejnovější členové, ikdyž už víme jak vše chodí. Vrána se vrátil k nám, a kývl ke dveřím. Ucho dopil, a odešli jsme.
