Z ničeho nic jse rozletěli dveře za obrněnci. Skrz dveře se dokulila dýmovnice. Okamžitě se spustila a dveře se zavalily dýmem. Obrněnci přestali střílet a otočili se na dveře. Dřív než jsem stihl mrknout ozvaly se čtyři výstřely. Obrněnci se zkáceli na zem, a z krků jim tekla krev. Klopýtnul jsem a upustil samopal. Opřel jsem se o zeď. Z dýmu vystoupila silueta. Byl to chlap kterého jsem předtím neviděl. Měl na sobě špinavý balonový kabát, šedý oblek a klobouk s širokou klenbou. V ruce měl čezetu. Sáhl jsem po glocku u pasu. Chlap ale zvedl ruce nad hlavu. "Prosím, jsem tady abych vám pomohl." Muž zastrčil čezetu do pozdra a ruce měl nad hlavou. Já na něj stále mířil. Teď když ze mě vyprchal adrenalin uvědomil jsem si jak je mi špatně. Stále mi dunělo v hlavě, a byl jsem si mnohem víc vědom střel které mě zasáhly. Trochu jsem sebou zakymácel. "Promiňte," řekl muž. Stále si držel odstup. "Měl byjste si sednout. Pojďte do obývacího pokoje." Usoudil jsem že mi asi nechce ublížit. Měl asi sto šancí mě prostě zabít. Nadále jsem byl ale ostražitý. Dopotácel jsem se do obýváku a sesunul se na gauč. Začínal jsem vidět jasněji, ale hlava mě stále bolela jako čert. "Smím se podívat na to zranění?" Zeptal jse muž, který si teď sedl vedle mě. "Kod jste?" Zeptal jsem se přímo. Rozhodně jsem teď nestál o to aby mě ošetřoval. Muž se lehce pousmál. "V branži mi říkají, Stín." "Stín?" "Nezajímavý. Ale vždycky na blízku." Stín si pobaveně odfrknul. "V branži?" Zeptal jsem se. "Ach ano, vy..." Stín se na mě zadíval a chvíli přemýšlel. "V naší branži." Řekl po chvíli Stín. Když uviděl můj pohled, pokračoval. "Vy patříte k jisté organizaci. A já patřím k jiné. Která se zabývá jinýmy věcmi. Posledních, deset let? Jsem spolupracovali." Stín si odkašlal. Ujistil se že má moji pozornost a pokračoval. "Mezitím co vy se zabýváte vykrádáním bank a obchodů, my získáváme informace, a ty pak prodáváme lidem jako vy. Jsme v podstatě síť informací, když někdo potřebuje něco zjistit jde za námi. A za správnou cenu to zjistí. Kontrakt mezi námi a vámi byl takový že nám byl zadán úkol zjistit vše o určité budově, vy jste ty informace koupili a to vám usnadňovalo loupeže." Takže Vrána celou dobu nekupoval informace od náhodných zločinců, ale od těchhle lidí. Stín se na mě znovu zadíval. "Vy budete Viktor, že? Viktor Málek." Odolal jsem pokušení zeptat se jak to ví, ale překvapení na mém obličeji bylo nejspíš zjevné jelikož se spokojeně usmál. "Vy jste ten se kterým Vrána vždycky mluvil?" Stínův úsměv opadl. "Ano." "Ale před pěti dny v tom baru jste to nebyl vy?" Stín se zatvářil utrápeně. "Ano... Obávám se, že když jsem plánoval ono předání důležitých dokumentů, byl jsem přepaden." "Přepaden?" "Ano. Měli to na svědomí T.P.M.O." Stín se jal rovnou vysvětlovat. "Tajná protiteroristická mezivládní organizace." Slova organizace už jsem měl taky dost. "Už nějákou dobu jsme je sledovali, ale najednou se rozhodli jednat. Dostaly ze mě co jsem věděl o plánované loupeži a přečetli si dokumenty které jsem nesl mistru Vránovi. Věděli úplně všechno. Až po několika dnech jsem byl osvobozen svými spojenci a dozvěděl se o té..." Stínovi se zadrhlo v krku. "Nepříjemné události v klenotnictví." Chvíli se na mě díval a čekal až něco řeknu. "Jejich akce pro nás znamenají válku Viktore. Zjistili jsme co možná nejvíc o jejich pohybech a když jsem se dozvěděl o vás, vydal jsem se vás hledat. Když jsem se dostal sem bál jsem se nejhoršího ale vidím že máte tuhý kořínek." "Jak jste věděl kde jsem?" "My víme všechno Viktore." Usmál se Stín. Pokud to není agent vydávající se za vás." Stín se přestal usmívat. "Ano, obávám se že jejich dlouhodobá nečinnost nás ukolébala do falešného pocitu bezpečí. Netušili jsme że vás mají v hledáčku." "Takže proto o nás věděli." Stín jen přikývl. "Proč jste mě přišel zachránit?" Stínovi se teď trochu zkroutil obličej. "Prosím, neberte si to něják osobně Viktore, ale přišel jsem zjistit jestli vaše spunina stále, ehm, funguje. Pokud ano, žádal bych o obnovení našeho kontraktu." "Rozumím." Chvíli jsem přemýšlel. "Myslím že v současné situaci to nebude možné." Stín pokýval hlavou. "Mistr Vrána, žije? Smím-li se zeptat?" "Zatím." Stín se nezeptal. "Chápu." Stín se zvedl z gauče. Já udělal to samé. "Bylo mi potěšením vás konečně poznat." Řekl a rozešel se ke dveřím. Vzal za kliku, ale neodolal. "Smím se zeptat?" Kývl jsem. "Proč chcete zabít mistra Vránu?" Pousmál jsem se. Byl to opravdu dlouhý příběh. "Možná vám to někdy povyprávím." "V tom případě doufám že se nevidíme naposledy Viktore." Stín otevřel dveře a nadzvednul klobouk. "Nashledanou." "Snad." Odvětil jsem. Stín za sebou zavtlřel. Až teď jsem si uvědomil že jsem ve stejném bytě jako 13 mrtvích agentů, a někdo už je nejspíš na cestě aby mě zadržel. Rychle jsem doběhl zpátky do ložnice. Z pod postele jsem vytáhl tašku. Byla nepoškozená. Zaběhl jsem i do koupelny a otevřel šuplík. Byl v něm nějáký kufřík, nebo lékárnička nebo co. Zbalil jsem ho do tašky. Tašku jsem si hodil přes rameno, seběhl po schodech dolů, a zmizel jsem.
