Chladný jako led//Yzomandias (POZASTAVENO)

2.

Než odejdu z bytu, prohlédnu se v zrcadle. Tmavé vlasy si projedu rukama. Následně do nich vezmu tašku, která doposud ležela na zemi vedle mě, hrábnu pro klíče do misky a opustím svůj byt, který následně zamknu. I s taškou přes rameno sejdu schody do přízemí a vydám se ven z budovy, kde bydlím. Venku svítilo a hřálo slunce a nebe zářilo modrou barvou. Byl krásný páteční den. Na oči si nasadím sluneční brýle a vydám se směrem k autobusu, který mě měl dopravit až ke klukům. Auto jsem si ještě nestačila pořídit, navíc kromě kluků a rodiny mám vše celkem blízko - obchod a práci.

Jakmile přijdu k zastávce, nemusela jsem moc dlouho čekat a objevil se autobus. Nastoupím dovnitř, ohlásím řidiči kam jedu a ten mi dá po zaplacení jízdenku. Posadím se na jedno ze zadních sedadel, vytáhnu z tašky sluchátka a připojím je ke svému telefonu. Měla jsem náladu na to, poslouchat jedno z Nikových alb, proto na Spotify najedu na jeho profil a jedno z nich si pustím. Sluchátky se ihned rozezní zvuk následně i s jeho hlasem. Hlavou se opřu o sedačku a dívám se z okna ven na mihající se krajinu.

Autobus zhruba za dvacet minut dojede na zastávku, kde jsem měla vystupovat. Vezmu proto svou tašku a vydám se po zastavení ke dveřím. Projdu jimi ven a vydám se směrem, kde stálo obydlí kluků. Těsně před budovou vyndám z uší sluchátka, strčím je do postranní kapsy u tašky. Na budově najdu zvonek a zazvoním na něj. Z reproduktoru pod tlačítky zvonků se ozve: ,,Už posílám Nika." a tím je rozhovor ukončen. Neuběhla moc dlouhá doba a vstupní dveře se otevřely. Stál v nich Dominik bez trika jen v kraťasech s ponožkami do půlky lýtek. Nikdy jsem u nich tento styl nepochopila. Usmíval se na mě s radostí, že mě vidí. ,,Ahoj." vyjekne s nadšením a vtáhne mě do objetí. ,,Ahoj." nalepím se na jeho potetovanou hruď. Odtáhneme se, vezme mi z ramene tašku a společně se vydáme do jejich bytu.

Dominik mě jako gentleman pustí, po otevření dveří bytu, před něj. Zuju si boty a pokračuji dál dovnitř. ,,Čau." zvedne se Tomáš z gauče a jde ke mně. Vtáhne mě do objetí stejně, jako to udělal před pár minutami Nik. V té chvíli vyjde Jakub ze sprchy. Nevím, zda věděl, že jsem už tady, ale měl kolem boků omotaný bílý ručník, takže jsem měla jeho potetované tělo přímo před očima stejně jako Dominikovo před chvilkou. Tomáš mě pustí. ,,Čau." řekne ke mně Jakub a rukou si projede své mokré vlasy. ,,Ahoj." odpovím mu a posadím se na gauč. Tomáš se uvelebí vedle mě, Dominik mi šel odnést tašku ke mně do pokoje a on sám šel do svého pokoje a Kuba ten se tu promenádoval polonahý a vůbec mu to nevadilo. Byla jsem na tohle jejich polonahé oblékání zvyklá, ale nebyla jsem tolik zvyklá na to, když kolem sebe měli jen ručník. Dříve jsem tu bývala více a proto jsem kolikrát viděla tolik, kolik jsem někdy ani vidět nepotřebovala. Pomalu jsem u nich měla druhý domov. Jsou to moji nejlepší přátelé. ,,Zahraješ si se mnou?" podívám se na Toma, který ukazoval na obrazovku televize, kde měl rozehrátou nějakou hru. ,,Jo, klidně." s radostí přikývne, připojí ovladač k televizi, změní hru na hru pro dva a ovladač mi podá.

--

Sedím společně s klukama na gauči, sledujeme Tomovu hru a jíme u toho pizzu, která nám přišla pár minut nazpět. Po jídle jsme měli v plánu jít do kina na nějaký film. Přidat se měl i Radek s Natálií. ,,Jdu se připravit." oznámím svým přátelům ihned po tom, co do sebe dostanu zbytek svého kousku pizzy. Nikdo nic neřekl. Odnesu talíř do kuchyně, kde jej položím na linku a vydám se pryč. V pokoji za sebou zavřu dveře a posadím se na postel. V místnosti byla příjemná vůně. I přesto, že tu nejsem tu bylo naklizeno a vše na svém místě jako v den, kdy jsem se stěhovala pryč. Důvodem mého stěhování bylo to, že kluci měli svůj párty život a já potřebovala prostě chvilku klidu. Z té chvilky se staly dva roky a abych byla upřímná, někdy mi to společné bydlení chybí. 

Z myšlenek mě vyruší jemné zaklepání na dveře. ,,Dále." dostanu ze sebe a do místnosti vpluje Kuba. Na sobě měl fialovou teplákovku a na krku několik svých náhrdelníků. ,,Přišel jsem tě zkontrolovat." posadí se vedle mně. Cítím jak se pod jeho vahou místo prohnulo. ,,To ses o mě bál?" zvednu se z postele. Sáhnu po tašce a přehrabuji se v ní, abych našla něco lepšího na sebe. ,,Tak nebývá už zvykem, že tu jsi u nás na nějaký delší čas." přijde ke mně. Zvednu hlavu od tašky a naše oči se setkají. Trochu se ke mně ještě přisune, aby navázal hlubší pohled. Rychle se svým pohledem uhnu. ,,Jo jo, to máš pravdu." vrátím se k přehrabování. Jen mě sleduje a pak najednou cítím jeho teplý dotek na svojí ruce. ,,Jakube?" za dveřmi se ozve Tomášův hlas. Oba se na sebe podíváme, pustí mě a spěchá ke dveřím. Já jen stojím u tašky, držím v ruce šaty a sleduji, jak opouští místnost s tím, že nechápu, co se stalo.