Chladný jako led//Yzomandias (POZASTAVENO)

3.

Autem se rozléhá nahlas hrající hudba. Tomáš za volantem, Jakub na sedadle spolujezdce a Dominik se mnou vzadu. Radek s Naty si to nakonec rozmysleli a chtěli si udělat večer pro sebe. A tak jako vždy se Kuba s Domčou při odjezdu o místo vpředu málem poprali. Rozsoudila je až hra kámen, nůžky, papír. Na to, že jim je tolik, kolik jim je, se někdy chovají jak děti.

Koukám z okna ven do noci. Před očima se mi mihají světla pouličních lamp a v hlavě brouzdá milion myšlenek. ,,Tak jsme tady." zavelí Tomáš, když zaparkuje auto co nejblíže ke kinu, protože jsme všichni byli až moc líní. Kuba vyskočí ze dveří a otevře ty mé. ,,Díky." kývne jen hlavou. Všichni se rozejdeme ke kinu. ,,Čtyry lístky na tamten horor." ukáže Dominik na plakát za mužem. Tomáš se na nás vylekaně podívá. ,,To nemyslí vážně!" oba se s Kubou rozesmějeme. Tomáš jen kníkne a otočí se zpět na Dominika. ,,Na. Na. Na." rozdá nám vstupenky a následně se vydá pryč. Všichni ho skupinově následujeme. ,,Já se budu bát." zakňučí Tomáš cestou do sálu ihned potom, co jsme si koupili pití a něco dobrého. ,,Mlč." usadí ho Dominik. A Tomáš pronese dlouhé Hmm. S Kubou se na sebe podíváme, ale ani jeden nic neřekneme. Nebylo co, oběma nám to přišlo vtipné.

V sále se posadíme na svá místa ve složení Dominik, Kuba, já a Tom. ,,Já nechci sedět na kraji." zaškemrá Tomáš, zvedne se ze sedadla a stoupne si čelem mezi mě a Kubu. ,,Pozor, budu sedět mezi váma." ,,Tak na to zapomeň, dřepni si kurva na svoje místo a drž hubu." odsekne Kuba. Uchechtnu se tomu. ,,Prosím." zaškemrá Tomáš. ,,Do prdele, když si sednu na tvoje místo, budeš držet už hubu?" sjede ho opět Kuba. Tom přikývne. Kuba se s poznámkami zvedne a sedne si na místo Toma. Tom se spokojeně usadí vedle mě a Dominika, který něco kontroloval na telefonu. ,,Dík." kníkne směrem ke Kubovi, ten jen zahučí máš zač a dál se s Tomášem nebaví. Sál se začne plnit lidmi. 

Mlčky sedím a koukám se kolem sebe. Všichni tři moji kamarádi koukají do telefonů. ,,Koukej." s chechtáním ke mně Kuba natočí telefon a já se na něj podívám. Měl tam vtipné video. Jakmile skončí, usměju se. Tolik vtipné mi to nepřišlo. Za dalších deset minut se v sálu zhasnou světla a na plátně se objeví první reklamy.

--

Ležím v posteli a koukám z okna na černou oblohu. Chvilkama na něm zahlédnu blikající letadlo. Nemohla jsem spát. Nebylo to kvůli tomu, že bych se bála toho hororu, na kterém jsme byli. Bylo to tím, že jsem v hlavě měla spoustu myšlenek, které křičely jedna přes druhou a nemohly se domluvit, která chce být první. Proč se mnou kluci tráví čas? Proč mě šéf nevyhodil, i přesto že mohl? Mohl si najít náhradu, je spoustu lidí, co jsou lepší než já? Jak se má mamka? Jak se vůbec cítím? Převalím se na bok a vzdychnu. Nakonec se vyhrabu z postele a dojdu si pro vodu. Potichu otevřu dveře a vylezu po špičkách ven. Všude byla tma a jen přes okna sem dopadalo světlo měsíce. Dojdu za kuchyňskou linku, opatrně vyndám skleničku z poličky a natočím si vodu. ,,Taky nemůžeš spát?" ozve se. Leknutím sebou cuknu přičemž na sebe vyliju trochu vody. ,,Kurva." zašeptám a rukou si přetřu vlhké místo. ,,V pohodě? Nechtěl jsem tě vylekat." dojde ke mně Jakub. Kdo jiný by to byl. Denně nemůže spát. Dominik většinou spí jako mimino a Tomáš ten by za boha z postele nevstal i kdyby nespal. To Kuba se to vždycky, soudě podle toho, že jsem tu s nimi dřív bydlela, toulal se v noci po bytě jako duch. ,,Jo jsem v pohodě, jen jsem si polila triko." stoupne si těsně přede mě a podívá se na flek od vody. Do obličeje mu spadne pramen vlasů. ,,Půjčim ti nějaký svoje triko." ,,Nemusíš, mám s sebou jiný." mávnu rukou jako by nic, ale on stále trval na svém a proto jsem mu raději ustoupila, je to předem prohraný boj. 

Nemusela jsem moc dlouho čekat. Kuba mi podá jedno ze svých triček, které mi už od pohledu bude extrémně velké, ale bylo mi to jedno. ,,Tak díky, dojdu se převléknout a pak asi spát." ,,Já myslel, že si nemohla usnout." projdu kolem něj. ,,No to nemohla." odpovím nervózně. Zná mě. ,,A pokud se ti  furt nechce spát, nechceš se se mnou jít alespoň projít?" napiju se ze skleničky a položím ji na pult. ,,Jo, klidně." ,,Fajn, tak za pět minut tady." díky měsíčnímu světlu jsem viděla, jak se pousmál. Já se taky pousměju. Dojdu do svého pokoje, sundám si své triko a natáhnu na sebe to jeho. Vonělo Kubou. Překvapivé, když je jeho. Vlasy si svážu do drdolu. Rychle se ještě podívám na telefon. Bylo 1:54, super. Na nohy si natáhnu ponožky a vyjdu ven z pokoje. Kuba už stepoval celý nedočkavý v kuchyni. ,,Jdeme?" kývnu hlavou, a tak se oba odebereme obout si boty. Kuba vezme klíče od domu a od auta a vyjdeme ven.

Všude panovalo hrobové ticho. Kuba odemkne dálkovým ovládáním auto a oba nastoupíme. Měl na sobě tepláky a jedno z jeho triček, při dosedání na sedačku se ke mně dostala vůně jeho voňavky. On se voněl? Vím, že většinu času chodí upravenej, vyvoněnej a v čistém oblečení, ale nečekala bych, že se vyvoní i takhle večer, spíš hodně brzy ráno. Nastartuje auto a vyjede ven z pozemku. Z repráku se rozezní jedna z jeho písniček a my mlčky sedíme v autě až do chvíle, dokud nesjedeme z cesty do lesa.