Chladný jako led//Yzomandias (POZASTAVENO)

5.

Pohled Jakuba

Podívám se na místo vedle sebe a zakroutím hlavou. Připomene se mi, co se stalo. Bylo to pomatený. Já jsem byl zmatenej. Vyjdu ven z auta, zamknu a rozejdu se pryč. Ruce strčím do kapes a pokračuji dál do lesa. ,,Kurva!" zařvu a pěstí fláknu do prvního stromu, co mi stál v cestě. Následně se chytnu za ruku. Ihned mi začne téct krev. ,,Kurva, kurva. Já jsem idiot." sednu si na zem a ruce si položím na svůj obličej. Z kapsy vytáhnu telefon a zapnu ho. Naskočí mi milion upozornění. Super. Vjedu na zprávy a najdu konverzace s Nikolou. ,,Máš čas?" napíšu jí. Zpráva se neodešle, neměl jsem už signál. Zvednu se a začnu chodit v domnění, že snad nějaký chytnu a zpráva se odeslala. Úspěšně. Odpověď mi přijde naprosto ihned. ,,Jasně, chceš se vidět?" napíšu, že ano. Dojdu k autu nasednu a odjedu pryč.

--

,,Bylo to skvělí." přitulí se ke mně. ,,Jo." řeknu bez emocí a ruku položím na její holá záda. ,,Budu muset jít." oznámím jí. Jen nesouhlasně zakňučí jak pes. Zvednu se a začnu si na sebe natahovat kousky oblečení. ,,Ozveš se mi zase?" sleduje mě jak obrázek. ,,Nevim." natáhnu si na sebe tričko. ,,Chtěla bych tě vidět častěji." ,,Hm. Odcházím." do kapsy si strčím telefon a vypadnu z ložnice. Bydlí v malém bytě na kraji Pardubic. Byt po její mámě. Rozejdu se ke dveřím a začnu se obouvat. ,,Myslím to s tebou vážně." podívám se na ní. Už nebyla nahá, měla přes sebe hozený saténový župan, zrovna si ho zavazovala. ,,To se máš, ale já s tebou ne." syknu bez emocí, otočím se ke dveřím a zmizím pryč. Bylo na čase všemu zase čelit. Tři hodiny s Nikolou mě sice dostaly, alespoň částečně, na jiný myšlenky. Seběhnu schody ke vstupním dveřím a vypadnu ven. Hrozně to tam smrdělo plísní. Sednu si do auta a rozjedu se k domovu.

Všude bylo prázdno. Ticho a klid. Z lednice vyndám jablko a dojdu ke svému pokoji. Před dveřmi bylo hozené triko, které jsem jí půjčil. Zvednu ho a v pokoji ho hodím na postel. Zamknu dveře a sednu si za noťas ke stolu. Chvilku do něho bezmyšlenkovitě čumím, následně se zvednu a čapnu triko z postele. Čuchnu k němu. Vonělo směsicí mého parfému, cigaret a jí. Svraštím obočí a triko hodím zase na postel. Chvilku na něj jen tak čumím, pak ho zase zvednu a odnesu do koše na prádlo v domnění, že se toho pachu zbavím, ale měl jsem ho v nose a moje buňky si ho pamatovaly až moc dobře.

--

Probudí mě rámus, který se line z přízemí. Promnu si unaveně oči a posadím se na měkkou postel. ,,Dominiku!" ozve se ze zdola ženský hlas a smích. ,,Pojď prosimtě, Jakub už je doma." ,,Ale já nechci." ozve se opět ženský hlas. Byla to ona, věděl jsem to. ,,Jakube." ozve se mé jméno Tomovým hlasem. Zvednu se z postele a vyjdu ven z pokoje. Seběhnu schody dolů. V předsíni najdu Toma i s ní. Podpíral ji. Byla opilá. ,,Prosím tě, podrž ji, musím ještě do auta." předá mi ji a já ji chytnu do své náruče. ,,Pusť mě." začne pěstmi bouchat do mých ramenou. ,,Kurva ženská, můžeš toho nechat?" vyjedu po ní, ale ihned mě to zamrzí. Zaboří hlavu do mého ramene a začne vzlykat. ,,Pojď, půjdeš si lehnout." vezmu jí do náruče a odnesu ji do jejího pokoje. Položím jí na její postel a sundám jí oblečení tak, abych jí nenarušoval komfort, takže ležela ve velkém triku a spodním prádle. Ihned usne. Otočím se a chci odejít, ale vyřkne mé jméno a proto se otočím zpět. ,,Cože?" řeknu jako kdybych jí neslyšel, přitom jsem jí slyšel až moc dobře. ,,Kubo." zahuhlá znovu. Přijdu k posteli a skloním se nad ní. Rychle mě za ruku. ,,Nechci spát sama." povzdychnu a vlezu si na volné místo vedle ní. Ihned se ke mně přitulí a já začal litovat toho, co vše jsem udělal špatně. Bylo mi takhle moc dobře. I přesto, kolik jí bylo, furt to někdy byla ta malá holka, co prostě potřebovala ochránit a já jsem se rozhodl, že budu ten, co jí ochrání.

--

,,Au." probudí mě. Otevřu oči a můj pohled ihned spočine na ní jak sedí přímo přede mnou na posteli a drží se za hlavu. ,,Jsi v pohodě?" podívá se na mě. ,,Jo jsem, jen jsem včera asi víc pila." pousměje se. ,,Jo, to bude ono." svěsím nohy z postele a vstanu. ,,Půjdu." oznámím. ,,Počkej." uslyším za sebou a otočím se. ,,Omlouvám se." udělám k ní dva kroky. ,,Ne, ty se neomlouvej, já bych se měl omluvit." mlčky na sebe potom koukáme, ona se z ničeho nic rozejde ke mně a obejme mě. Jako vždy to bylo nejvíce měkké obejmutí, které jsem kdy dostal. Příjemný obejmutí, který nikdo jiný neumí než ona. Pustíme se a já měl nutkání jí dát pusu, ale nestalo se tak. ,,Asi půjdeme, co myslíš?" kývnu. Obejde mě a vyjde ven z pokoje, následuju jí.

-----

Ahoj broučci,

nevím už ani jak dlouho to je, co jsem nenapsala další kapitolu. Tahle zůstala napsaná už nějaký pátek a stačilo ji jen vydat. To, zda budu dál psát ani já sama nevím. Psaní mě baví, ale nemám tušení, zda chci psát fanfikce. Přeci jenom jsem začala psát ve svém teen věku (kolem 15-16 let) a nyní je o pár let později a já jsem dál a mimo tuhle scénu. Kluky už moc neposlouchám, spíš když dostanu chuť tak si něco poslechnu, ale jinak to jde mimo mě. 

Vím ale však, že Vy mé knihy milujete a proto mi to přijde jako škoda, proto bych se Vás ráda zeptala, jaký je Váš názor. Chtěla bych knížku dopsat, ale jestli rozepíšu nějakou další fanfikci, to nevím, ale spíš ne. 

Jinak doufám, že jste si moc užili Vánoce a vánoční svátky, měli bohatého Ježíška. Do Nového roku Vám přeju vše jen to nejlepší a moc děkuji za Vaši veškerou podporu, kterou mi dáváte. Vidím každý vote i každý komentář. I ty neskutečná čísla přečtení u knížek. Moc moc si toho vážím.

S láskou 

Veerxox