[CZ] LIFELINE (Jilix)

IV.

Felix se rozechvěle nadechl a vytočil Seungminovo číslo na centrálu. Zatímco telefon vyzváněl, vydal se směrem k nejbližší opuštěné budově, o které věděl, že se do ní občas někdo uchýlil.

„Policie, co se děje?" ozval se Seungmin.

„Ahoj, tady Felix. Prosím tě, budu potřebovat seznam všech opuštěných budov tady ve městě a okolí."

„Jasně, za chvíli to máš na telefonu," odpověděl operátor načež začal cvakat na počítači.

„Víš něco nového? Nevzpomněla si sousedka, nebo někdo od nás, že by viděli nějaký podezřelý auto nebo podezřelý lidi?"

„Bohužel, ale hned ti budu volat, když budu něco mít," ujistil ho Seungmin.

„Dík," povzdechl si Felix a stisk na volantu ještě zesílil.

„Není za co. Minho vzkazuje, ať si na sebe dáš pozor."

„Řekni mu, že provedu. Zatím se měj."

Ukončil hovor a pokračoval v cestě. Velmi by ocenil schopnost, která by mu umožnila určit Jisungovu polohu na první dobrou. Jistě, od jeho unesení uběhla sotva půl hodina, ale moc dobře věděl, že i za tak krátkou dobu se toho může stát hodně. Doufal, že jeho partner je stále naživu.

Zhluboka se nadechl, narovnal se a přidal plyn. U opuštěné budovy číslo jedna by měl být každou chvíli.

*

Zaparkoval u budovy, ze které se už dávno začala loupat fasáda. Možná to byl kdysi krásný rodinný dům, ale teď už z něj bylo v nejlepším případě útočiště pro bezdomovce a plátno pro graffiti.

Předtím, než vystoupil, zkontroloval upozornění na telefonu. Zelená tečka ukazovala, že mu slíbená zpráva už přišla. Přečte si ji, až tady skončí.

Vzal si pistoli a vydal se na průzkum. V okolí domu nic zajímavého nebylo, na stěnách akorát objevil několik sprostých nápisů a nemohl si nevšimnout pár vysklených oken. Když dům obešel, vydal se dovnitř. Bylo odemčeno.

Jako první ho přivítal zápach zatuchliny. Upřímně ho to ani nepřekvapovalo, vzhledem k tomu, v jakém stavu dům byl. Jak po levici, tak po pravici měl dvoje dveře, a naproti koukal do místnosti, která předpokládal, že bude obývací pokoj.

Chvíli stál a poslouchal, ale když se neozvalo nic, kromě občasného závanu větru, vstoupil do útrob domu hlouběji.

Jako první se rozhodl prozkoumat místnosti vlevo. V jedné místnosti byl záchod a ve druhé koupelna. Napravo byla prádelna a spižírna. Nic vzrušujícího tam nenašel, jenom nepořádek a zrezivělé vybavení. Dveře do všech místností znova zavřel a pokračoval chodbou dále.

Přesně jak předpokládal, skončil v něčem, co bylo vzpomínkou na krásný obývací pokoj spojený s kuchyní a jídelnou. Na pohovce byly natažené poměrně nově vypadající deky. Tak přece jen se tu někdo zdržoval... Instinktivně stisk na zbrani zesílil, ale stále ji neodjišťoval.

Když se trochu otočil, všiml si chodů vedoucích do patra. Došel k závěru, že v přízemí už pravděpodobně nic nevyzkoumá, tak se vydal do patra.

Ztuhla mu krev v žilách, když uslyšel pod svou vahou dřevěné schody vrznout. Zůstal stát v nezměněné poloze a rozhlédl se do všech stran. Když nezaregistroval žádný pohyb a nezaslechl žádný zvuk, pomalu pokračoval po rozvrzaných schodech nahoru. Tentokrát byly dvoje dveře po jeho pravici a jedny na konci chodby.

Ani v jedněch dveřích nenašel to, v co doufal. Narazil akorát na dvě ložnice v politováníhodném stavu a místnost, která sloužila na harampádí, které nejspíš měli původní majitelé v úmyslu vyhodit.