Změna karet -Chishiya,Niragi-

Pláž

"Ahoj!" vykřikla jsem směrem ke Kloboučníkovi a usmála se na něj. Ten jeho výraz, když mě pokaždé vidí se plížit do hotelu mě nikdy neomrzí.

"Proč prostě nemůžeš jít hlavním vchodem?" zavrtěl hlavou a podal mi ruku přes zábradlí.

"Znáš mě, nemám ráda konvenční způsoby." štěkla jsem po něm a vyhoupla se k němu. Z kapsy jsem vytáhla srdcovou kartu a přimáčkla mu ji na hruď.

"Zítra bude velká schůze, chci abys tam tentokrát byla." svraštil obočí a probodl mě pohledem. Protočila jsem oči a vydala se směrem do hotelu.

"Chceš tam mně, nebo Kiru?" chechtla jsem se a otevřela pomalu dveře. Nesnáším schůze, všichni si hrají na to, jak vše vědí, ale nikdo neví nic.

Vydala jsem se po schodišti směrem do svého pokoje a v kapse si hrála se zapalovačem. Nesnáším ten hluk, každý tu jen slaví a užívá si, přitom nám každý den hrozí smrt. Já byla se svým životem rozloučená už, než tohle začalo, takže je to pro mě trochu změna, ta touha žít. Bývala jsem černá myška, vždy všemi odstrkovaná a sedící v koutě. Šikana, posměchy a strach, to byl můj život kdysi. Touhle hrou se ale všechno změnilo.

"Kiro!" zaslechla jsem známý hlas a ucítila něčí ruku na svém rameni. Niragi! Když jsem na krku ucítila jeho dech, ztuhla jsem. Ten jeho přístup, nadrženost, agrese, tohle všechno je tak moc odpudivé pro všechny, ale ve mě vyvolává touhu.

"Jsem rád, že jsem tě potkal, co takhle si pohrát?" zašeptal mi do ucha oplzlým a vysmátým hlasem. Otočila jsem hlavu jeho směrem a zkousla si spodní ret. Jeho ruka se z mého ramene přesunula zezadu na krk a táhl mě směrem do jeho pokoje. Rozrazil dveře a hodil mě na postel jako hadrovou panenku. Zamkl dveře, odhodil zbraň na křeslo u postele a pomalu si začal rozepínat svou černobílou košili. Ta košile je neskutečně sexy, ta jeho touha z něj přímo čiš. Nestihla jsem si ani sepnout vlasy a už mi svlékal košili. Pod jeho doteky mi nabíhala husí kůže. Dravě mi líbal a okusoval krk, klíční kost hrudník a pomalu pokračoval dál. Přitom jemně pohyboval svými boky a otíral se svým rokrokem o mé stehna. Na každý šrám na mém těle, co mi přitom způsobil, reagovalo moje tělo vytvářením více adrenalinu a oxytocinu. Začalo to jako práce, ale teď už ho nemůžu dostat z hlavy.

Začala jsem se oblékat a po očku sledovala, jak si mě Niragi prohlíží z křesla, ve kterém seděl a užíval si cigaretu.

"Jsi nejlepší kurva z hotelu." zasmál se a plácl mě po zadku, když jsem kolem něj procházela.

"Niragi?"

"CO?" řekl otráveně, popadl kalhoty z postele a začal se oblékat.

"Věříš, že nás Tulip zachrání? Slyšela jsem, že dnes pokořila další srdcovou hru." zeptala jsem se a opřela se o stolek, na kterém ležel popelník a krabička cigaret.

"Myslím si, že je to kec, žádná ženská není schopná něčeho takovýho. Někdo, kdo sám přežil všechny srdcové hry, a ještě se skrývá? Proč by nechtěla pozornost a úctu?" uchehtl se a típl cigaretu.

"Teď táhni, chci se prospat, zítra mě Kloboučník pozval na velkou schůzi." řekl povýšeně a vystrčil mě ze dveří.