Změna karet -Chishiya,Niragi-

Bylo, nebylo.

Tulip pohled

Když jsem zabouchla dveře, sjela jsem po nich a přitáhla kolena k hrudi. "Fuck!" procedila jsem skrze zuby a bouchla hlavou do dveří. Po čtyřech jsem se doplazila ke stolku a z posledního šuplíku vyndala krabičku, opřela se zády o kraj postele a vytáhla jsem z ní posledního ubaleného jointa. Zapálila jsem ho a nechala svoji mysl vyplavit vše na povrh. Začaly se mi klepat ruce a téct slzy, Chishiya byl můj život ale odmítl to už předtím, tak proč mě teď chce ničit dál?...

Flashback

"Chishiyo, no tak, jenom jednou, jako kdysi." zazubila jsem se a položila ruku na hlásič požáru.

"Kiro, ne!" křikl na mě a já se nedokázala udržet. Popadla jsem páčku a stáhla ji dolu. Sotva se zvonek rozezněl, popadla jsem ho za ruku, vtáhla ho do knihovny a přišpendlila ke stěně. V tu chvíli jsem ucítila jeho ruce na svých bocích, cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce a naskočila husí kůže, jeho výraz zjemněl a díval se na mě s pokorou. Tenhle pohled bych chtěla jen pro sebe. Nedokázala jsem to už v sobě držet a naklonila se k jeho tváři.

Jeho dech se zrychlil spolu s mým a jeho pohled mě doslova trhal zevnitř. Chopila jsem se příležitosti a spojila naše rty. Nezapojil se, jen tam stál a nechal mé rty na těch svých. Odtáhla jsem se od něj a zkroušeným pohledem jsem se zadívala do jeho studených očí.

"Z tohohle bude kurva průser, jestli se to někdo doví!" sykl mým směrem a odstrčil mě stranou, až jsem se bokem nabodla na roh stolku. Ach, zamilovala jsem se do něj už před pár lety, ale čím více se k němu snažím přiblížit, tím více mě od sebe odhání. Nebyl to můj první pokus o to získat víc než jen jeho přátelskou přízeň, ale čekala jsem, že když mu dám více času, přizná sám sobě, co ke mně cítí.

"Nemůžu si dovolit mít problémy, tenhle rok je můj poslední, proč se mi to snažíš zkazit?!" křikl mým směrem a mé oči se zalily slzami. Prostě je takový, nevím, proč čekám, že se kvůli mně změní. Jsem naivní a hloupá. Pomalu cítím, jak se mi slzy valí z očí a stékají po tvářích. "Kdy už sakra pochopíš, že titul je to nejdůležitější v mém životě?!" vyjelo to z něj, jako by to v sobě dusil roky.

"Fajn, končím." řekla jsem s ledovým klidem a odešla ke dveřím. "Kiro," špitl když jsem položila ruku na kliku "nemyslel jsem to tak, jen-"

"Ne!" přerušila jsem ho s došla k němu.

"Už mě nebaví bejt ta, která tě, jak je vidět, jen ničí a kurví ti život!" vykřikla jsem jeho směrem a stále se přibližovala.

"Myslíš si, že mě to baví?!" rozmáchla jsem rukama a prstem ho dloubla do hrudi.

"Chápeš, že tohle už psychicky nezvládám?! Nikdy nejsem na prvním místě, vždycky jeho to někdo nebo něco jiného." dech se mi zrychlil a já měla pocit, jako by mi srdce mělo každou chvíli vyletět z hrudi. Popadl mě za zápěstí a přitáhl si mně do polibku. I přes své zaskočení jsem se od něj odtrhla a rozběhla se ke dveřím. Vyletěla jsem z nich, jako velká voda a doběhla do ředitelny. Jak se dalo čekat, vyloučení.

Z myšlenek mě vytrhlo klepání na dveře, oklepala jsem se a típla nedopalek o nohu postele. Pomalu jsem se vydrápala na nohy, párkrát se zhluboka nadechla, nasadila svůj úsměv a otevřela dveře.

"Kloboučníku, Aguni. Co vás sem přivádí?" zeptala jsem se o opřela se o futra dveří.
"Číselné karty dochází a blíží se obrázkové. Pohlídej Niragiho a Chishiyu a informuj nás o případných potížích." řekl Aguni s jeho vojenským postojem a Kloboučník jen zakroutil hlavou.
"Jen ať nevyvedou nějakou píčovinu, ano?" usmál se Kloboučník a políbil mě na čelo.
"A hlavně dej na sebe pozor, jsi silná žena, matka by na tebe byla hrdá." usmál se a vydal se chodbou zpět. Aguni vytáhl z poza pásku pistoli a podal mi ji. "Neumři."
"Díky strýčku Aguni, budu se snažit." zamumlala jsem a zasalutovala mu s umělým úsměvem na rtech.