Změna karet -Chishiya,Niragi-

Jednou to skončí...

Povolil jsem své sevření a dýkou jsem přejel k jejímu hrudníku. "Jak snadné by bylo se tě teď zbavit. Vyrvat ti srdce z těla a ujistit se tak, že už tě nikdy neuvidím." přemýšlel jsem nahlas a cítil jsem její pohled na mých obvazech. "Jak dlouho mě sleduješ?" zeptal jsem se a vrátil jí dýku za opasek.

"Jak myslíš, že ses dostal z hořícího hotelu? Hmm?" pousmála se a poodstoupila směrem k Tattovu hrobu. "Měla jsem toho klučíka ráda, byl tak posraný ze smrti tady, až se nakonec obětoval pro cizí lidi." uculila se a prohrábla si vlasy.

"Zachránila si mě? Proč? Proč si kurva byla vůbec v tom hotelu?!" začal jsem bezhlavě řvát a cítil jsem, jak se znovu přestávám ovládat. "Měla jsi mě tam nechat prostě chcípnou!" rozhodil jsem rukama a vydal se směrem k městu. Nic neříkala, jen šla za mnou. Celou cestu jsem na ní křičel, ať kurva táhne, odkud přišla, ale ona pokračovala dál.

Po hodině jsem konečně došli k mému úkrytu v měnší kavárně, kam jsem chodil kdysi. Posadil jsem se do svého gauče a pomalu si začal rozvazovat obvazy na ruce, pach spáleného masa se roznesl po místnosti. Tulip jen stále ve dveřích, jakoby snad čekala, až jí pozvu dál. To snad nemůže myslet vážně. "Budeš tam jen čumět?! Celou cestu se zamnou táhneš, tak mi snad aspoň pomůžeš ne?!" okřikl jsem jí a hodil po ní čisté obvazy. Bez odpovědi si přisedla vedle mě a začala rány mazat a následně znovu obvazovat. Její přítomnost mi rozproudila krev v těle a já se snažil zklidnit dech. "Ptej se." řekla po dobré půl hodině mlčení.

"Nechci se tě na nic ptát. Jsi mi ukradená, rozumíš?!" odstrčil jsem jí a přešel přes místnost. "Zničila jsi mě, zradila jsi mě a teď si přijdeš a myslíš, že to jen tak nechám být? Buď ráda, že ještě dýcháš!" rozzuřeně jsem shodil všechno ze stolku, mě nejblíže.

"Niragi, ano, uznávám, že jsem tě zradila, ale jen kvůli tomu, abych zachránila co nejvíce lidí." sstoupla si a rozešla se pomalým tempem ke mě. "Vím, že jsou ti všichni ukradení a myslíš jen na sebe, ale pokus se mi porozumnět. Nemluvě o tom, jak se vrhl na Usagi? Myslíš, že to bylo správně?!" rozhodila rukama a prstem mě dloubla do hrudi. "Miluju tě hajzle a to mě v hotelu oslabovalo, proto jsem se rozhodla zjistit pravdu sama a potom vás zachránit! Ale ty neee... Ty jsi musel většinu z hotelu zabít a sebe odsoudit k tomu hnusu, co tu teď hnije! Ale to kurva nemění nic na tom, že tě miluju!" křičela na mě, jak smyslů zbavená, co když mluví pravdu? Proč by mi teď lhala? Zvedl jsem ruce do obraného gesta nad hlavu. Ona sundala svůj prst mého hrudníku a zabořila místo něj do něj hlavu.

Pomalu jsem spouštěl ruce a rozhodl jsem se jí obejmout. Cítil jsem, jak je i její ruce přilepily na moje záda a moje srdce se neskutečně zrychlilo. Ucítil jsem, jak se její ruka pomalu blíží níže, bože ona se blížila k opasku se zbraní! Znovu se zradit nenechám, rychle jsem z jejího opasku vytáhl dýku a bodl jí do zad. Slyšel jsem jak zaskučela a pomalu se odemě odtahovala, v ruce, kterou se mi blížila k opasku, jsem zahlédl krabičku cigaret. Kurva, ona nešla po zbrani, ale po cigaretách?! "Ne, ne, ne! KURVA!" začal jsem křičet a snažil se jí zachytit před pádem.