Změna karet -Chishiya,Niragi-

Žije?!

Time skip (po pohřbu Tatty)

Ten chudák si urval ruku, jen aby ty idioty zachránil. Nechápu proč, já bych je vzal hezky sebou. Zakroutil jsem hlavou a pomalu začal odcházet od hrobu Tatty.
"Neopaloval jsi se nějak moc, Niragi?" vytrhl mě z myšlenek zničehonic ten známý hlas.
"NE!" Zakřičel jsem, nemůže to být ona, zase mám halucinace. I přesto jsem se ale otočil a uviděl jí, v kožených kalhotech, rudém tílku, kratšími vlasy než si pamatuji a s tím jejím šibalským úsměvem na tváři, který mi tak moc chyběl.

"Nejsi tady, zase mi hrabe, musím sehnat jiný prášky na bolest." zatřepal jsem hlavou a chtěl jsem projít kolem ní. Od doby co oděšla jsem jí občas zahlédl, ale v poslendních dnech je to s těmi léky horší a horší. Když jsem jí míjel, ucítil jsem ale, jak mě zachytila za zápěstí.
"Nejsem halucinace." usmála se a dál jen stála s mojí rukou v té své. Kde byla? Proč se objevila teď? Jak to přežila? Proč mě nenašla dřív?
"Proč jsi odešla?" to byla jediná otázka, která mi mohla pomoci se ujistit, že je tady.
"Chtěla jsem vás ochránit. Tebe, Chishiyu, Kuinu, všechny." Nedokázal jsem udělat nic, ani se pohnout. Cítil jsem radost, smutek, hněv,... cítil jsem všechno. 

"Vím, že se to v hotelu hodně zvrtlo, hromada lidí zemřela, včetně Kloboučníka. Tobě po mém odchodu prý dost přeskočilo a začal ses chovat jako šílenec." vysmívá se mi snad?!  "To ale můj milý, ani tak nemění nic na tom, že odejít tehdy, bylo to nejtěžší v mém životě." naklonila hlavu a ruku mi přiložila na obvázaný obličej. Vytrhl jsem se z jejího sevření a nůž, ktrerý měla za páskem jsem jí přiložil ke krku.
"Stačí jeden pohyb a skončila si! Kdo tě informoval o tom co se v tom zkurveném hotelu dělo? Chishiya?!" její odchod mě tehdy dostal zase na úplné dno, chci aby za to zaplatila. Ale jestli o ní Chishiya věděl, zabiju nejdřív jeho.
"Ne, mám své způsoby jak tady dostávat informace i bez lidí" hodila po mě blažený výraz. Přitlačil jsem na čepel nože a snažil se urdžet slzy, které se mi draly ven. Miloval jsem jí, odešla bez pořádného rozloučení.
"No tak Niragi, jsme skoro na konci, nechceš zjistit co tohle mělo znamenat?" zazubila se na mě. V tu chvíli mi to došlo, něco ví!