Změna karet -Chishiya,Niragi-

Kdo jsi?

"Běž zpátky a hezky potichu." řekl mírným hlasem a tlačil na mě samopalem zpátky do místnosti. Otočila jsem se a došla až ke stolu, vyhoupla jsem se na jeho okraj a dala si nohu přes nohu. Niragi mezitím zavřel a zamkl dveře, netuším kde ten klíč vzal a ani proč ho nechal v zámku.

"Kdo jsi?!" zeptal se ještě zády ke mě.

"Jmenuju se Kira Tulip Mikaelsonová." jsem a natáhla k němu ruku, když se otočil od dveří, tak do mé ruky jen strčil a namířil mi znovu na hlavu.

"Niragi, nech toho, není to přeci důležité" pousmála jsem se a předklonila se při zapření rukou o stůl. Rychlým pohybem mě pevně mi stihl za krk.

"Zeptám se znovu! Kdo nebo co kurva jsi?!" nebudu lhát, bylo to vzrušující, cítila jsem jak se mu zrychlil dech. Škoda že z nasrání a ne ze vzrušení.

"Ptám se naposledy, kdo si?!" křikl po mě a já se jen usmála.

"Jsem Kira Tulip Mikaelsonová, je mi 23 let a byla jsem studentkou psychologie. Teď jsem známá spíše pouze jako Kira, tvoje kurva nebo Tulip, žena co nás odsud má dostat. Ale upřímně? Je mi to jedno, líbí se mi tady, konečně můžu být sama sebou a ještě si zahrát spoustu her." zazubila jsem se a pokynula na židli, aby se posadil.

"Proč?" řekl bez sebemenšího náznaku emocí. Svůj stisk povolil a posadil se na židli vedle mě.

"Jestli se ptáš, proč jsem s tebou spala a nechala se sebou jednat tak, jak jsi semnou jednal, je to jednoduché. Kiru by nikdo nikdy nenařkl z toho, že by byla Tulip, je bezmocná a slabá. Takže jsi byl mé krytí, to ano, ale věř, že s tebou mám ještě velké plány, tak si to neposer." zalaškovala jsem s ním a dotkla se jeho ruky, ucukl, jako by se mě štítil.

"Bojíš se mě snad?" zeptala jsem se, když odcházel k oknu. Zastavil se a jen se díval ven, to bylo poprvé co jsem ho takhle viděla. Byl zlomený? Jako by se změnil.

"Odejdi" špitl bez pohledu na mě. Seskočila jsem ze stolu a došla k němu, políbila ho mezi lopatky a vrátila se ke dveřím.

"Přestaň se chovat ublíženě, jinak ti..." přerušil mě nůž který přistál ve dveřích vedle mé hlavy. Nesmím dát najevo strach nebo zaváhání. Protočila jsem jen oči a vyšla na chodbu.