pod křídly osudu

4.kapitola

„D-abi prosím přestaň." Díval jsem se celou dobu na něj a nepřestával jsem furt hladit to peříčko. Na chvilku jsem přestal a stoupnul jsem si. „dej ho sem!" rozeběhl se ke mně a málem mě shodil k zemi, když do mě narazil. „jediný kdo je blbej jsi ty." Znovu do mě strčil a já spadnul na zem, ale Hawkse jsem vzal sebou. Ušklíbl jsem se na něj. „jsi těžký sakra." Hawks najednou sebou cukl a uvědomil si, že na mě sedí obkročmo. Chtěl se zvednout, ale nenechal jsem ho.

Chytil jsem ho jednou rukou za bok a tou druhou jsem si hladil jeho křídla který byli fakt obrovská. „c-o to zase děláš..." položil si ruce na moji hruď o kterou se začal opírat. Nemám v plánu Hawksi přestat. Najednou se Hawks prohnul v zádech a vydal ze sebe další vzdych. Proč mě to sakra vzrušuje?... na sex sakra už mám několik holek. Zakroutil jsem hlavou a strčil do něj. „slez ze mě." Nedokázal jsem se na něj ani podívat a čekal jsem jen až ze mě sleze. Hned jak ze mě slezl jsem rychle odešel pryč bez žádného slova a zavřel za sebou prudce dveře. Kurva, proč jsem sakra vzrušený. Svým pohledem jsem se podíval na svůj rozkrok kde se mi ukazovala viditelná boule. Sedl jsem si na schody a přemýšlel jsem co se to teď stalo.

Chtěl jsem ho jenom trochu provokovat tak proč mě to vzrušilo?... povzdychl jsem si a opřel jsem si lokty o schody. Celou dobu jsem koukal na dveře, za kterými byl Hawks.

Pohled Hawkse

Nemohl jsem přestat přemýšlet nad tou věcí co se před chvíli odehrála. „proč to musí být takový blbec." Věděl jsem že mě chce jenom škádlit, ale nechápal jsem to, jak rychle odešel. Seděl jsem na posteli a celou dobu koukal na dveře, jestli se v nich třeba neukáže on. Musím na to přestat myslet. Za dnešek se toho stalo fakt dost. Ještě před pár hodinami jsem nebyl schopný se ani postavit na své nohy a teď tohle. Furt jsem v sobě cítil trochu ten alkohol, ale pomalu ze mě vyprchával. Asi bych si měl jít lehnout a zítra co nejrychleji odsuď jít pryč... možná mi pomůže až zas budu moct zachraňovat životy nevinných lidí. Nad touhle myšlenkou jsem se pousmál a zavřel oči.

Pomalu jsem na sobě začal pociťovat únavu, ale najednou někdo otevřel dveře. Snažil jsem se předstírat, že spím. „spíš?" to byl určitě hlas Dabiho. „asi spíš, a to je možná i dobře... omlouvám se ti za to... na kluky vážně nejsem tak si nic o mě nemysli že bych mohl být." Uslyšel jsem kroky které směrovali ke mě. „Vidím že nespíš." Podíval jsem se před sebe, kde stál Dabi a celou dobu koukal na mě. „taky nejsem na kluky..." povzdechl jsem si, protože tahle věta ve mě vyvolala vzpomínky na to, jak jsem se rozhodoval, jestli vážně teplej jsem a nebo ne. Došel jsem k tomu že teplý být nechci a chci milovat ženy.

Tak proč mě tedy bodlo u srdce, když jsem řekl tuhle větu. „jdi prosím pryč." Odvrátil jsem pohled jinam a sedl si zas na postel. Najednou mě Dabi chytil za bradu a otočil mi hlavu tak abych na něj koukal. „nechtěl si snad jít pryč." Podíval se na mě dost chladným pohledem a já nevěděl co mám dělat vyznělo to, jak kdyby mě nechtěl odsuď pustit. „i kdyby ano tak co ti je do toho blbe." Zamračil jsem se na něj a furt jsem ho pozoroval. „neutečeš mi." Nevěděl jsem, co mu mám na tohle odpovědět tak jsem radši nic dál neříkal. musím odsuď ještě dnes rychle utéct jinak se stane něco špatného. Největší problém byl v tom že se mi furt trochu motala hlava po tom alkoholu, co jsem všechno v sobě měl. „nech mě už vyspat."

Podíval jsem se na něj vážným pohledem, který znamenal, aby odešel už pryč. Dabi jenom přikývl a odešel pryč z místnosti. A co teď budu dělat? Myšlenkami se mi promítalo tolik nápadu, jak se odsuď dostat, ale žádný nebyl moc dobrý. „prostě chvilku počkám, než se to tam nahoře uklidní." Vím, že tam ještě teď bude Kurogiri, ale ten taky musí někdy spát... ale co když tam na mě bude čekat Dabi. Bolela mě hlava z mého přemýšlení. Co když jsem jenom paranoidní a myslím jen na to nejhorší... co když jsem si tu větu spatně pobral?

kašlu na to jdu pryč. Vstal jsem z postele a šel směrem ke dveřím. Pomalu jsem otevřel dveře a rozhlížel se kolem jestli tu náhodou nikdo není. Oddychl jsem si, když jsem zjistil že tu nikdo není. Vyšel jsem schody, kde bylo zhasnuto a šel jsem rovnou ke dveřím. Sakra ono je zavřeno... to mě mohlo napadnout. Šel jsem směrem k baru kde by mohli být klíčky od zámku. „nehledáš náhodou tohle?"