pod křídly osudu

7.kapitola

Probudil jsem se někdy brzo ráno a nemohl jsem dál spát, protože mám problémy se spánkem, které mě už nějakou tu dobu doprovázej mým životem. Podíval jsem se na Hawkse který si v klidu spal a bylo mu jedno že je zavřený u záporáků ve sklepě. Musel jsem se nad tím pousmát. Jsi divný Hawksi. S touhle myšlenkou jsem se zvednul z postele a odešel pryč ze sklepa. „dobré ranko Toya."

Podíval jsem se na tu osobu která mě chtěla naštvat už hned po ránu. „Toga... neser mě jinak ti spálím tvoje vlasy." Obešel jsem ji a dál šel za ostatními do baru. „takže napadneme U.A." co se to tu děje? Byl jsem zmatený z toho o čem mluvili. „Dabi půjdeš s námi napadnout U.A? ... chceme se jenom pobavit a přivítat se." Ušklíbl jsem se na Shigarakiho. „nejdu nikam... tohle mě nezajímá." Shigaraki nad tím jenom pokrčil rameny a nic dál neříkal.

„jsem tady jenom kvůli jednomu důvodu." Zašeptal jsem to tak aby mě slyšel jenom Shigaraki, když jsem okolo něj procházel. Potřeboval jsem se jít projít ven a trochu si uspořádat svoje myšlenky které byly rozházené. Zabouchnul jsem za sebou dveře. „proč furt musí být tak hnusné počasí." zrovna začínalo pršet ale i tak mě to neodradilo. K čertu s tím Shigarakim fakt mě už tohle sere. Ve vzteku jsem kopl do plechovky, která se odrazila od stěny znovu k mé noze.

Podíval jsem se před sebe, kde stáli malé děti a celou dobu na mě čuměli. „proč  na mě tak civíte?" dal jsem si ruce do kapes a čekal na jejich odpověď. „t-y plechovky jsme používali jako branky." Podíval jsem se znovu na ty plechovky. „a co já s tím ?" Kopnul jsem do další plechovky, která byla na zemi. „vypadněte odsuď děcka jinak vám ublížím." Začal jsem se smát, když ty děcka začali zdrhat pryč.

O dvě hodiny později

Asi bych se už mohl vrátit zpátky. Moc se mi tam nechtělo při vzpomínce, že tam bude Shigaraki a spol. Rozešel jsem se směrem k našemu úkrytu. Nenávidím tohle počasí. Podival jsem na oblohu odkuď padalo několik kapek děste a dopadali mi na obličej.

„jste v pořádku mladý pane?" podíval jsem se před sebe kde stála nějaká starší paní a koukala na mě starostlivě. Uhnul jsem pohledem a snažil se ji ignorovat. „nestarejte se o druhé..." pošeptal jsem ji to, když jsem zrovna procházel okolo ní. Koukala na mě se smutným pohledem, ale to už mi bylo jedno.

Došel jsem k našemu baru, který byl zrovna zavřený což mě dost překvapilo, protože máme otevřeno furt. Pokrčil jsem nad tím rameny a šel dovnitř kde bylo zhasnuto. „je tu vůbec někdo?" nic se mi na zpátek neozvalo. A jo oni se vlastně šli pobavit na tu U.A. konečně mám nějaký ten klid pro sebe.

Najednou jsem uslyšel nějaké kroky na schodech. Rozešel jsem se tím směrem a uviděl rozespalého Hawkse. „co tu děláš skrčku." Koukali jsme si celou dobu do očí. „nebyl si vedle mě tak jsem tě šel hledat..." přišel jsem blíž k němu a chytil ho za bradu. „chyběl jsem ti?" Hawks rychle odvrátil pohled jinam protože jsme u sebe byli moc blízko. Chci vidět tvé oči tak se na mě koukej. S touhle myšlenkou jsem ho silou otočil zas k sobě, aby na mě koukal. Líbili se mi jeho oči.

„víš co si mi včera večer řekl?" ušklíbl jsem se na něj a čekal na jeho odpověď až mi řekne. Najednou se Hawks začal červenat. „j-jo pamatuju." Odstrčil mě od sebe a já zádama narazil na zeď. „polib mě." Koukal jsem na něj vážným pohledem a on se ode mě o krok vzdálil. „zapomeň nic takového neudělám!" ušklíbl jsem se na něj. „řekl si mi že jsi moje hračka, takže můžu... nic si na to nenamítal a moje hračky mají poslouchat jinak budou potrestaný." Začal jsem se smát, když jsem uviděl že Hawks nabral ještě rudější barvu, než měl teď.

„fajn!... nenávidím tě" začal se ke mně přibližovat a já čekal co udělá. Kdo z nás bude ten více dominantní? Ušklíbl jsem se nad touhle myšlenkou. Hawks mi nepřijde jak holka i když někdy ty jeho argumenty sedí na třinácti letou holku. „nad čím to přemyslíš blbe." Až teď jsem si uvědomil že stojí u mě a dělí nás od sebe jen pár centimetrů. Chytil jsem ho za boky a přitáhl si ho blíž k sobě, ale chtěl jsem, aby mi on sám dal tu pusu.

Koukal jsem se mu na rty a čekal jsem, než to udělá. „fakt tě nenávidím..." s těmihle slovy spojil naše rty. Nechtěl jsem, aby tenhle okamžik skončil tak jsem náš polibek prodloužil. Pomaličku jsem s ním šel po schodech, aby jeden z nás nespadnul. Otevřel jsem dveře od sklepa a hned je i za námi zavřel.

Přestal jsem ho líbat a shodil ho na postel. „chtěl bys něco víc než jen líbání?" sedl jsem si na něj obkročmo a čekal, než něco řekne.