pod křídly osudu

2.kapitola

Pohled černovláska

Hned jsem zareagoval a chytil ho, ale pak jsem si uvědomil co jsem to udělal a pustil ho na zem. „neví o nás kdo jsme, přišel mi jako fajn člověk... mohla bych si vzít jeho krev?" Toga to dořekla a hned si olízla své rty. „nic mu dělat nebudeme a počkáme na Shigarakiho rozkazy." Odvrátil jsem pohled od všech a chtěl jsem zas odejít pryč protože tahle situace mě fakt nezajímala. „Dabi postarej se o něj." Zamračil jsem se na Kurogiho, který zrovna utíral skleníčku po něm. „proč bych to měl dělat zrovna já."

Podíval jsem se na něj, jak ležel na té zemi. Nevypadáš moc dobře, a to jsem byl pryč něco přes hodinu. Začal jsem se smát a ostatní se na mě divně začali dívat. Pokrčil jsem se k němu a chytil ho za ruku. „nechtěl bys ho třeba aspoň vzít do náruče?" měl jsem v plánu ho táhnout po zemi, ale tak když to řekl Kurogiri. Uchopil jsem ho tak aby mi nespadl. „štvou mě tvá křídla." Zašeptal jsem si to sám pro sebe, aby mě nikdo tady neslyšel. „kam ho mám tedy dát?" nevěděl jsem co s ním mam dělat nejradši bych ho nechal spát venku v dešti. „vezmi ho do sklepa je tam postel." Pootočil jsem se na Kurogiriho, jestli to myslí vážně protože se mi nechtěli scházet ty schody dolů a ještě k tomu s ním.

Protočil jsem nad tím očima a rozešel se směrem ke sklepu. Začal sebou škubat a fláknul mě svými křídly do obličeje. „ty blbe!" chtěl jsem mu jednu vrazit, ale pak jsem si uvědomil že ten blbec spí a asi to udělal omylem.

Snažil jsem se nějak otevřít dveře od sklepa, ale moc mi to nešlo, když jsem držel toho hrdinu. Najednou začal pomalu otevírat oči a já ho hned pustil na zem. Jsem se ho sakra lekl. Chvilku jsem vydýchával ten šok. „au bolí mě hlava..." povzdychl jsem si. „dokážeš vstát nebo ti mám pomoct." Nevypadalo to tak že by dokázal vstát. Chytil jsem ho za ruku a vyhoupl ho na nohy. „opři se o mě jinak spadneš." Jen se na mě podíval a přikývl na souhlas. Chtěl se o mě opřít, ale vyhnul jsem se mu a začal se smát. „si vážně blbec hrdino." Poukázal jsem na něj. „tak pojď už to chci mít všechno za sebou." Znovu jsem ho vzal do náruče a odnesl ho do sklepa. „kde to jsem?" jsi úplně mimo Hawksi. Hodil jsem ho na postel a chtěl od něj odejít. „stůj a řekni mi kde to jsem." Chytil mě za ruku a já sebou škubl. „pusť mě spratku." Hawks se na mě zamračil. „určitě jsem starší než ty." Nadzvedl jsem obočí a škodolibě jsem se na něj pousmál. „tak mi řekni kolik ti je a kdy jsi se narodil." Měl jsem o něm něco zjíštěno, takže vím, kdy se narodil i kolik mu je.

„je mi 22 a narodil jsem se 28. prosince." Ušklíbl jsem se na něj vítězně. „máš smůlu jsem starší je mi 23." Hawks nechtěl uznat porážku a začal trucovat. „si jak malé dítě." Začal jsem se smát. Tohle ale není nucený smích, co se to děje? „a teď mě nech už jít spratku potřebuju si něco vyřídit." Začal jsem z toho všeho být dost podrážděný. Hawks mě furt nechtěl pustit tak jsem použil svoje modré plameny které popálili nás oba. „něco jsem řekl..." hned mě pustil a já rychle odešel pryč z toho sklepa.

Zastavil jsem se na schodech a podíval se na svoji ruku ze které se zrovna kouřilo od toho, jak jsem použil své plameny. Jednou ti tyhle plameny otče ukážu. Podíval jsem se chladným pohledem před sebe kde se opíral Shigaraki. „dělej pojď na horu." Přikývl jsem na souhlas. Chci odsud co nejrychleji zmizet. Vešli jsme se Shigarakim do baru, kde čekali už ostatní. „takže chci sakra vedět co tu děla u nás hrdina." Kurogiri se ohlédl po nás, ale my jsme mu odpovídat nechtěly tak se toho ujmul sám. „ten hrdina o nás neví a chtěl se tu u nás jen napít prej měl špatný den... trochu vice se tu opil a spadl do bezvědomí." Shigaraki se začal škrábat na krku a u toho se divně usmívat.

„využijeme ho v budoucnu...bude se nám určitě hodit." Začal se psychopaticky smát a já radši odvrátil od něj pohled. Sedl jsem si na židli vedle baru a poukázal na Kurogiriho aby mi nalil něco tvrdého. „bude nám určíte k ničemu však se na něj podívejte je to troska jako mi všichni tady." A proto by se k nám hodil... Hawks se mi začal zamlouvat. Kdybych tuhle myšlenku řekl nahlas tak by se na mě začali divně dívat. „proto ho zneužijeme a ty Dabi budeš mít nastarost získat jeho důvěru."

Proč to sakra musím být zase já... nenávidím to tu ale musím tu být abych vykonal svou pomstu.