I will always protect you. Chishiya x Reader

1.kapitola

Prosila jsem ho,aby přestal. „Dost prosím já nechci!" I přez mé ne mě neposlechl a nepřestal. „Budeš muset nemáš na výběr přestaň se vzpírat Y/n jsi jen obyčejná děvka!" Vzpírala jsem se, jak nejvíce to šlo. Stejně to nepomohlo... Neměla jsem na výběr... A v tenhle moment jsem věděla, že tohle mě bude pronásledovat do konce života. Cítila jsem se jako kdybych byla už mrtvá. Šla jsem se projít. Spíš jsem jen běžela a ani nevěděla kam, pak si ale jenom pamatuju na tu ránu, a záblesk auta před očima.
Vzbudila jsem se na lůžku v nemocnici. U mé postele stál nějaký doktor, měl delší blonďaté vlasy v culíku a hnědé až černé oči. Ugh blonďáky neberu pomyslela jsem si s úšklebem. „Co se mi stalo proč tu jsem?" „Měla jste nehodu skoro vás přejelo auto ještě chvíle a mohla jste být mrtvá, naštěstí jste utrpěla pouhý otřes mozku." „Jo děkuji no tak asi už půjdu." „Počkejte to nemůžete musíme si vás tu několik dní nechat jinak by se váš zdravotní stav mohl zhoršit." „Jste doktor nebo můj otec? Podepíšu radši reverz na tohle právo mám." „Ano na tohle sice právo máte ale dle vašeho zdravotního stavu..." Panebože zní jak učebnice biologie na tohle nemám. „Dejte mi pokoj a doneste mi ten reverz." Hnusně se na mne podíval. „Fajn dělejte si co chcete já se o vás už zajímat nebudu!" „Taky proč by jste to dělal!" Naštvaně odešel ale neuběhla ani chvilka a už byl zpět. „Prosim tady máte ten reverz." Podepsala jsem to a svým povýšeneckým tónem řekla: „Děkuji jsem ráda že jsme se pochopili." On se na mě podíval svým chladným pohledem a odešel. No asi taky už půjdu. Převlékla jsem se a vyšla z nemocnice. Běžela jsem na metro protože už mi mělo jet. „Ugh kvůli tomu debilnímu doktorovi budu muset čekat na metro další hodinu." Běžím a cestou do někoho narazím. Byl to nějaký kluk měl na obličeji piercingy a vlasy měl hnědé a delší. Dnes mám na ty dlouhovlasé kluky nějaký štěstí pomyslím v špatném slova smyslu. „Omlouvám se nechtěl jsem do vás vrazit." Kouknul se mi do očí. „To je jedno musím běžet." Rozeběhla jsem se do schodů a z dálky slyším jak ten kluk křičí: „Mé jméno je Niragi jak se jmenujete vy?" Další týpek co mě nenechá na pokoji. „Jmenuju se Y/n typku a jinak máš divné jméno." Pak už jsem mu zmizela z dohledu. Dneska je den fakt na hovno. Říkám si po cestě po schodech. „Přijdu domů a jediné na co budu myslet je jaký mizerný život já mám". Dostanu se na eskalátory jsem tu sama je už pozdě. Najednou se zhasnou všechna světla a eskalátory se zastaví. „Co to sakra je?! výpadek elektřiny v metru?! Dnešek vážně nemůže být horší!

Ahoj tohle je můj první příběh takže se toho mám ještě co učit. Doufám že se vám to ale bude líbit <3