I will always protect you. Chishiya x Reader

2.kapitola

Vyšla jsem ven. Nikdo nikde nebyl. „Co se to sakra děje? Kde jsou všichni?" Začala jsem běhat všude možně ale nikdo nikde nebyl. „Vůbec nechápu o co tady jde." Sedla jsem si doprostřed silnice. „Tak super nikdo nikde není domů se pěšky jen tak nedostanu ,když bydlím nekolik kilometrů odsud." Byla jsem dost unavená po tom všem co se mi dnes stalo a myslela jsem furt jenom na to jak mě dnes znásilnil můj vlastně jediný kamarád kterého jsem doposud měla. Je to ten nejhorší pocit. Teď už nikdy na své tělo koukat stejně nebudu. Mám zase chuť to udělat zase mám chuť na to si ublížit. Ta nesnesitelná bolest mě vždy tak strašně přemůže skoro ani nemůžu dýchat začnu se klepat zase slyším ty hnusné hlasy v mé hlavě kteří mi jen říkají ať to udělám. Snažím se s nezastavitelným brekem vzít zapalovač z mé kapsy. „Stejně mě už nic a nikdo nezastaví má celá rodina je mrtvá krom mé sestry která ani nevím kde je! Nikde nikdo není tak proč bych tu měla na celém světě žít jen já sama!" Začnu brečet čím dál tím víc hlasitěji. Vezmu zapalovač a chci si znovu ublížit ale tentokrát víc než kdy jindy. Když najednou se nademnou rozsvítí billboard. Je na něm napsáno: Vítejte hráči hra brzy začíná a šipky. Neváhala jsem ani vteřinu a po šipkách jsem se vydala. „Treba tam budou nějaký lidi." Šipky mě zavedli k budově GM. nechápala jsem ale šla jsem po schodech nahoru tam stáli už nějaký lidi. Byli to nějací tři kluci a jedna holka. Vydala jsem se za nima a oni hned začali jak kdyby křičet a já nechápala pak na mě jeden kluk ukázal ať se otočím. Otočila jsem se a viděla jsem za sebou laser. „Jakmile projdeš už není cesty zpět. Upřímnou soustrast." Řekla ta holka a podala mi telefon který se hned rozsvítil.
Všichni si vzali telefony. Na telefonu se ukázalo: probíhá rozpoznávání obličeje. „Rozpozná to obličej." Řekl ten jeden kluk. „Není tu signál." „Nemůžeme s nimi volat." Z telefonu se najednou ozvalo: HRA VYČKEJTE PROSÍM NA ZAČÁTEK HRY. DO UZAVŘENÍ REGISTRACE ZBÝVAJÍ 2 MINUTY. POČET HRÁČŮ 4 ČEKÁ SE NA POSLEDNÍHO HRÁČE „Co to je?" Řekl kluk a já sem na tom nebyla s pohledem o moc stejně vůbec jsem nic nechápala a pak tam přišla nějaká holka. „Díky bohu myslela jsem si že už nikoho neuvidím." Řekla a ta druhá holka ji podala telefon.
„Upřímnou soustrast." řekla jí úplně to stejné co mě. Z našich telefonu se opět ozval ten hlas: REGISTRACE UZAVŘENA HRA ZAČÍNÁ. HRA: SMRT NEBO ŽIVOT. OBTÍŽNOST KŘÍŽOVÁ TROJKA. „Křížová trojka? Co to má znamenat?" Řeknu a hlas pokračuje. PRAVIDLA: VYBERTE BĚHEM DANÉHO ČASU SPRÁVNÉ DVEŘE. PODMÍNKA SPLNĚNÍ: OPUSŤTE BUDOVU BĚHEM DANÉHO ČASOVÉHO LIMITU. Otevřel se výtah a ta holka šla do něj a já šla za ní. Ostatní váhali jestli mají jít. „Pojďte jestli nechcete umřít." Ostatní se vydali za námi. Výtah nás dovezl do nějaké místnosti. ČASOVÝ LIMIT V TÉTO MÍSTNOSTI 2 MINUTY. Vešli jsme dovnitř. „Začíná to být celkem vzrušující." Řekl ten menší kluk a vytáhl z kapsy telefon a začal natáčet." „Já chci domů." Řekla ta holka která přišla jako poslední." „Neboj se jsi s námi vyhrajeme cenu a pak půjdeme hned domu." Odpověděl ji ten kluk s telefonem v ruce. Všichni se ohlíželi kolem sebe a koukali na ty dveře. ZBÝVAJÍCÍ ČAS 1 MINUTA. Začali se tam dohadovat jaké to budou dveře. „Odpověď je život." Řekne holka která tam byla jako první. „Necítíte něco?" „Podivejte se dolů!" Koukla jsem se dolů a z dola se objevil kouř. „Já už to nevydržím!" Řekla ta holka která přišla později a vešla do dveří ŽIVOT když je otevřela laser prostřelil její hlavu. „Ona je mrtvá?!"