Postavy: snarrylu
Varování: 18+
Děj: Žádné originální téma nečekejte 🤭 Opět je vyslechnuta věštba, kdy má Harry Potter zastavit Voldemorta a Albus se marně snaží přijít na to, jak tomu zabránit. Pomůže nečekaně Lucius Malfoy. On, jeho milenec Sever...
Když se Harry vrátil do nebelvírské věže, stačil jeden pohled jeho přátel k tomu, aby cítili jisté znepokojení.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohledem se domluvili, že společně zajdou do Komnaty nejvyšší potřeby.
" Tak mluv," řekla Hermiona jakmile za nimi zabouchly dveře.
"Ani nevím odkud začít," zavil Harry zoufale. Měl takovou chuť do něčeho praštit. Komnata mu jeho přání splnila. Vedle něj se objevil boxovací pytel. A Harry bušil do pytle, dokud neměl ruce uplně od krve.
"Až tak zlý to je?" zeptal se ho Ron, když se Harry konečně uklidnil. Hefnioba mu rány kouzlem uzdravila.
"Ještě horší, můj život je totální sračka..." svěsil Harry hlavu a začal vyprávět. Když skončil, jeho přátelé na něj konstrenovaně zírali.
" Oh Harry...." zašeptala Hermiona se slzami v očích a objala ho.
"Najdeme jiný řešení, " řekl Ron zamračeně.
"Hodně štěstí, nenašel ho ani Brumbál..." usklíbl se Harry.
" Tohle přeci nemůže být jediná možnost..."
" Ne jistěže ne... můžu se na to vykašlat a pak předstírat, že se mě to netýká," utrousil Harry naštvaně.
" Harry..." snažila se ho Hermiona nějak uklidnit.
"Hermiono, já vím, že bych se na sebe nemohl podívat do zrcadla, kdybych tohle udělal a taky vím, že nemůžu jinak než se zase podvolit. To ale neznamená, že se mi to musí líbit. Proboha, vždyť oni by mi mohli být věkem otcové. Já si ani neumím představit, nemám žádný zkušenosti. Představa, že jim dovolím... bože ani nejsem schopnej to vyslovit..."
" Harry, ty jsi nejstatečnější ze všech lidí, co znám..." poplácal ho Ron po zádech. Hermiona ho znovu objala a Harry si dal hlavu do dlaní. Nejraději by si přál vypařit se, aby z něj nezbylo nic, ale to nebylo možné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
" Co mi zbývá... jsem přeci Nebelvír, my z boje neutíkáme," zamračil se po chvíli Harry.
Ještě téhož večera se vydal za Brumbálem, aby mu sdělil, že souhlasí. Stařec nad jeho rozhodnutím plakal.
