Scorily /Harry Potter Fanfikce/

2.

Lilly mrkala jak nejrychleji to šlo, aby jí náhodou neunikla nějaká z těch slz, co se jí hnaly do očí. Bolelo jí u srdce, že své rodiče několik měsíců vůbec neuvidí. Myslela na to, jak jí mamka každé ráno připravovala k snídani toust s marmeládou s kakaem a jak jí každý večer chodila dávat pusy na dobrou noc. Myslela také na to jak s ní táta lítával na koštěti, kdykoliv chtěla, nebo jak mu občas ráno sedávala na klíně a četla s ním Denního věštce. Věděla, jak moc jí to bude chybět. 

"Tak já jdu za Scorpem!" Zakřičel Albus a tím probudil Lilly z transu. Ta sebou trhla a konečně zaostřila před sebe. Došlo jí, že už nějakou dobu jí k sobě tiskne James, aby jí uklidnil. Opřela si tedy hlavu o jeho rameno a konečně si nechala po tváři stékat slzy. Albus na ní hleděl s vytřeštěnýma očima. Vrátil se o pár kroků zpět a shýbl se k brečící Lilly. Otřel jí slzy a z kapsy vytáhl vyšívaný kapesníček a podal jí ho.

"Na málem sis ho zapomněla, otři slzy a vzpamatuj se. Pak vstaň a běž si najít kamarády, cesta ve vlaku je až moc důležitá, než abys jí strávila s náma." Řekl jí tichým, ale pevným hlasem. Než se narovnal, ještě jí lehce pohladil po zrzavých vlasech a poté se otočil a rychle odešel. Nechtěl totiž dát najevo jak mu lámou ty slané kapky, které má jeho sestra ještě stále na tváři, srdce. 

Lilly se pomalu podívala na kapesníček a zjistila, že je to ten , který jí ušila její maminka. Na krajích měl růžové kytičky a v jednom rohu bylo vyšité její celé jméno.

Konečně jí tedy přestali stékat slzy a odtáhla se od Jamese.  Lilly si pomalu stoupla a ohlédla se na svého bratra. Ten se na ní usmál a taky si stoupl. 

"Ty budeš vždycky v pohodě, ségra, jsi přeci lvice." Řekl jí vesele a jeho úsměv se roztáhl ještě víc. Lilly vykulila oči.

"Lvice?!" Zakřičela rozesmátě a začínala se chechtat. Natáhla se na špičky a sáhla svému bratrovi na čelo. "Já to věděla, bratře ty úplně hoříš, že ty jsi chytil chřipku?!" Zeptala se ho a smála se až se za břicho popadala. 

" Tak já jdu. Najít si nějaké kamarády." Řekla Lilly, když se konečně přestala smát. Už byla skoro venku z kupéčka, když se otočila na svého milovaného bratra. "Děkuju." Zašeptala a pak se vydala na své dobrodružství číslo jedna, s názvem "kamarádi".

Lilly byla odjakživa velice živé dítě. S každým se hned kamarádila a nebála se mu říct co jí na něm štve. Byla otrkaná vůči těm, kteří na ní byli zlý a nevadilo jí je urazit nazpátek. Když se někdo s Lilly bavil hned se mu zlepšila nálada, možná proto v ní už několik let viděla skoro celá rodina spolehlivou důvěrnici. Tetička Hermiona si za ní chodila stěžovat na nenažranost svého manžela Rona a jejich syna Huga. Strýček George si s ní často povídal, jak moc se mu stýská po svém dvojčeti Fredovi. A dokonce i strýček Percy nepohrdnul její společností, a velice rád Lilly vyprávěl o problémech v jeho práci na mynisterstvu. 

Když si na tohle všechno Lilly vzpomněla, došlo jí, že nebude mít problém najít si kamarády i zde. A tak začala obcházet kupéčka a seznamovat se se všemi které potkala. Nevadilo jí že se nějaký sedmák tvářil tuze podivně, když si s ní potřásal rukou. Při své cestě celým vlakem se Lilly na chvíli zastavila u své sestřenice Rose a bratrance Huga, který se zrovna cpal svačinou, kterou mu Hermiona na cestu připravila. Když už se schylovalo k večeru, usídlila se Lilly v kupéčku s třemi holkami. Cassandrou Changovou, Gwendolin Brownovou a Ruby Jordanovou. Všechny tři jely taky do prvního ročníku.

Cassandra, nebo taky Cas, je dcera Cho Changové. Má černé rovné vlasy, zrovna zčesané do culíku a její čelo zdobí ofina. Modré oči jí zakrývají dioptrické brýle s tenkýma, fialovýma obroučkama. Její otec je mudla. Její oblíbená barva je fialová. Má mladšího bráchu Mika, kterýmu je sedm. 

 Gwen je dcera Levandule Brownové. Má kudrnaté, blond-hnědé vlasy. Krk jí zdobí mateřské znamínko. Nemá sourozence. Je z čistokrevné rodiny, stejně jako Lilly. 

Ruby, je dcera Leeho Jordana. Má tři mladší sestry, Kristen, které je devět. Sarah, které je sedm a Emily, které jsou čtyri. Pak má ještě dva bratry, Jasona, kterému jsou tři a Patricka, kterému bude jeden rok. Ruby má tmavší pleť a hnědé oči, Její vlasy jsou tmavě hnědé a spletené do objemného drdolu. Je také z čistokrevné rodiny.

Celou cestu si spolu povídaly, hodně toho o sobě zjistily a skvěle se zpřátelily. Stihly si o sobě povyprávět taky spoustu trapných historek, třeba Ruby popisovala, jak jako malá, asi v roce a půl, převrhla na svého dědečka, velmi slavného čaroděje, slimáčí sliz . A na to konto jí Lilly povyprávěla, jak si jednou spletla nějakýho cizýho pána s jejím tátou a řekla mu, že její brácha mu říkal za jeho zády že je třaskavej skvorejš.

Lilly, jakoby úplně zapomněla jak se jí stýskalo. Zapomněla na svůj strach.

"Lilly, měly by jsme se převléct do hábitů, myslím, že tam za chvíli budeme." Řekla Ruby, koukajíc se zrovna z okna. Ani jedné to vlastně nedošlo, že asi nebudou moct jít takhle oblečené. "No jo, máš pravdu, vůbec mi to nedošlo." Odpověděla Lilly, stále vrtíc hlavou v údivu, že zapomněla na hábit. 

Když už byli převlečené, nezbývalo moc času. Stihly si jen chvíli povídat, když už vlak začal brzdit a na chodbě se začínaly ozývat dusající kroky studentů. Lilly, Ruby, Gwen a Cas počkaly než přestalo být na chodbě tolik narváno a pak rychle vyběhly z vlaku.

"Prváci za mnou, honem! Prváci!" Křičel na kraji nástupiště Hagrid. "Já už se nemůžu dočkat, až nás zařadí." Řekla Cas, když už společně mířily k Hagridovi. Lilly se také nemohla dočkat, i když, teď, když už měla svůj zařazovací ceremoniál na dosah ruky, začínala v ní hlodat nejistota.

Zatímco celou cestu loďkama si ostatní povídaly o tom jak je hrad nádherný, nebo o tom v jaké koleji chtějí být, Lilly seděla jako bez sebe, koukala na jezero a přemýšlela jestli se v něm něco skrývá. 

Pak se všechno dělo rychle. Lilly neuteklo ani pár minut, když stála ve Velké síni a čekala až paní profesorka řekne její jméno. James i Albus už seděli u stolů a koukali na tu osůbku, která i přes svůj strach stála hrdě a statečně, a pokoušela se uklidnit svého bratrance, který se zrovna zajíkal, že se zaručeně dostane do Zmijozelu, stejně jako Albus.

"Lilly Luna Potterová!" Řekla profesorka a Lilly s hrdě vztyčenou hlavou vyšla po schodech a sedla si na stoličku. Lehce se přikrčila a to až ve chvíli když jí profesorka na hlavu pokládala moudrý klobouk.

"Velice zajímavé, mnohem, mnohem zajímavější než u tvého otce. Bude velice těžké zjistit, kam patříš Lilly Luno Potterová." Řekl Lilly v mysli moudrý klobouk. Cítila jak se jí čelo orosilo kapkami potu. "Jsi ctižádostivá, hrdá na svůj výkon a nestydíš se očekávat odměnu za své činy, to jo, máš mnoho statečnosti, jsi ale také hodně inteligentní a máš spoustu důvtipu, jsi kreativní a na každý problém s trochou snahy najdeš řešení, nebojíš se vyjádřit svůj názor. Jsi také velice pracovitá, pilná a loajální. Ještě tady nebyl nikdo, u koho by jsem tak váhal jako u tebe. Ve Zmijozelu bys vynikla, ale většina tvé povahy by strádala. V Havraspáru by jsi se také neztratila, ale nerozvinul by tvou moc. Mrzimor by jisto-jistě podpořil tvou pracovitost, ale ty máš i na víc. Kam tě poslat?"

Celá Velká síň byla sticha a napjatě koukala na Lilly. Všichni chtěli, aby jediná Potterová šla k nim do koleje.

Trvalo to dlouho, minimálně deset minut, až už se učitelé začínaly bát, že jí klobouk nezařadí, když najednou do napjatého ticha Velké síně konečně zakřičel moudrý kloubouk.

"NEBELVÍR!"