Scorily /Harry Potter Fanfikce/

4

Netrvalo dlouho než Lilly prošla hradem do společenské místnosti. Z té zamířila rovnou do její ložnice, kterou sdílela se svými třemi nejlepšími kamarádkami. Rychle zabrala za kliku a s trhnutím dveře otevřela. Zběsile je pak zabouchla. Ihned se rozešla ke své posteli. Byla naštvaná, naštvaná na Jamese že už letos nemohl jet s ní, naštvaná na Scorpiuse, že jí stále pozoroval a nakonec naštvaná na sebe, že ji tak moc rozhodil. 

Posadila se na postel a na chvíli zavřela oči. V mysli stále viděla ty jeho podivné bouřkové oči. Ty oči které už od její cesty vlakem pomalu nemohla vypustit z hlavy. Na oči které ji tak nestoudně pozorovali, až se jí za krkem objevila husina. Musela uznat že je hezký, velmi hezký. Scorpius Malfoy. Říkala si stále v hlavě. James jí vždy říkal aby se od něj držela dál, ale teď už tu James není. Za to Scorpius tu je a Lilly jakoby k němu táhlo něco kouzelného. Avšak ve světě kouzel žila od svého narození a takové kouzlo ještě nepotkala.

Lilly se oklepala a zvedla se aby si mohla z kufru vytáhnout pyžamo, do kterého se záhy převlékla. Rozčesala si vlasy, které jí splývali po zádech a nakonec si vyčistila zuby. Pak, i přes to že stále nevyhnala z hlavy zmijozelského chlapce, se zavrtala do postele a zavřela oči. Ani se nenadála a pohltila jí příjemná temnota. 

"Lilly!" Zakřičel někdo její jméno. Byla v lese, děsivě vysoké stromy se okolo ní tyčily do ohromných výšek a strašidelná aura jakoby se do její blízkosti naschvál shlukovala. Byla noc, ale měsíc svítil velmi jasně. Lilly se vyděšeně rozhlédla. Co se to děje? Kde to je? "Lilly!" Ozvalo se znovu. Tentokrát byl neznámý hlas velmi naléhavý. "Lilly!" Ozvalo se potřetí, hlasitěji. A pak se kdosi objevil mezi stromy. A šel směrem k ní. Ne, nešel, on běžel. Byl to muž, velmi podobný jejímu otci, ale není to on. Je o něco mladší. Když ten muž přišel úplně k ní, Lilly ho poznala. Podle těch pár fotek, které jim stále visí v obýváku. "Dědečku?" Zeptala se. A měla pravdu, opravdu před ní stál James Potter. Její dědeček kterého však nikdy nepoznala. 

"Lilly, jsem rád že jsem tě konečně našel." Řekl a sklonil se aby se vydýchal. Po pár vteřinách promluvil na zmatenou Lilly znovu. "Opravdu jsem tvůj dědeček. Ale to teď probírat nebudeme. Hrozí ti veliké nebezpečí, všem ve škole hrozí nebezpečí." Řekl velmi napjatě, naléhavě a vyděšeně. "Poslouchej mě pozorně. Musíš najít chlapce, jenž se kouká z výše. Jen s ním dokážeš přejít těžké časy a zbavit se zla jednou pro vždy. Jen on tě zachrání." Říkal. Mluvil velmi rychle, splašeně a neustále se rozhlížel okolo. Lilly byla velmi vyděšená, po zádech jí přecházela husina a zuby jí o sebe nepříjemně klapali. Do této chvíle skloněný muž se narovnal. Podíval se na svou vnučku něžným milujícím pohledem a poté se ohlédnul. "Nemám čas, budu muset jít." Řekl potichu a láskyplně se koukal do dívčiny zmatené tváře. " Lilly, nevím jestli se ještě někdy setkáme, ale chci aby jsi věděla, že já i tvoje babička tu vedle tebe budeme vždy stát, milujeme tě Lilly."

Lilly se probudila. "Co to bylo?" Zeptala se sama sebe šeptem a přitom kontrolovala, že bezpečně leží v ve své posteli, do které před pár hodinami ulehla. Vše bylo stejné. Akorát teď v okolních postelích ležely její kamarádky, a hodiny které byly na stolečku vedle její postele ukazovali půl šesté. Lilly se zatvářila zklamaně a ještě chvíli seděla nehybně a přemýšlela, co se jí to vlastně zdálo. Pak si ještě zkusila lehnout, ale neuběhla ani minuta když došla k závěru, že je tak rozhozená, že už určitě neusne.

A tak tedy vstala z postele a převlékla se do sukně a hábitu. Upravila si vlasy a udělala si ranní hygienu. Pak si vzala věci na dnešní hodiny a potichu vyšla z pokoje a potom i ze společenské místnosti. Nejdříve si nebyla jistá jak stráví volný čas, ale pak sebejistě zamířila do knihovny. "Mám dvě hodiny." Řekla si sama pro sebe Lilly. Když došla do knihovny, ihned zamířila k oddělení s knihami o lektvarech. To je totiž jediný předmět který jí ani trošičku nejde. Nedokáže si za žádnou cenu zapamatovat rozdíly mezi jednou přísadou a druhou přísadou. I s návodem a jasným popisem, kdy co má hodit do kotle jí devadesát procent všech lektvarů vybouchne a ten zbytek v zásadě nikdy nefunguje tak, jak má. 

Vzala si knihu Pokročilé Lektvary od Severuse Snape a šla si sednout ke stolu. Rozvinula si pergamen a vyndala si z tašky brk. Pak začala číst, avšak po půl hodině neměla přečtenou ani jednu kapitolu. Znáte to, když čtete něco co vás absolutně nezajímá, ale prostě to číst musíte. Po dalších deseti minutách to Lilly vzdala. Knížku opatrně zavřela a pohodlně se opřela. Zavřela oči a promnula si spánky. "Proč to není jednodušší." Zeptala se sama sebe a stále držela zavřené oči. 

Samovolně si vzpomněla na ten sen. Před očima se jí znovu objevil ten děsivý les a jakoby znovu slyšela svého dědečka. "Musíš najít chlapce jenž se kouká z výše." Jakože je vysoký? V tom uslyšela kroky. Někdo vešel do knihovny, uvědomila si. Pomalu otevřela oči a projela v ní vlna překvapení. Stál před ní on, Scorpius Malfoy.