Scorily /Harry Potter Fanfikce/

5

Koukal se na ni svýma bouřkovýma očima a ona mu pohled svýma zelenýma oplácela. Srdce jí vynechalo pár úderů a dech se jí na chvíli zadrhl v plicích. Měla co dělat aby se nerozkašlala. On se ani nehnul, dokud se neopřel rukama o stůl a jeden koutek jeho úst se nevytáhl do pomyslného úsměvu, který spíše připomínal úšklebek. 

"Tak co, Potterová. Ztrácíš ze mě dech?" Zeptal se jí a ta chvíle než se odhodlala promluvit mu zaručeně několikanásobně zvětšila ego. "Malfoy, seš s tím trapnej. Co tu vůbec děláš tak brzo?" Zaptala se. Strašně jí rozčiloval tím, jak byl domýšlivej. Jakoby vždy když vešel do nějaké místnosti všem říkal "Já jsem tu nejlepší a nejhezčí." Neměla za potřebí se s ním hádat. Místo toho zase sklopila pohled od toho pohledného chlapce naproti ní na učebnici lektvarů. 

Malfoy se lehce zamračil, stále sledoval dívku naproti němu. Pak se rozešel a Lilly jen doufala že jde pryč, ale mýlila se. Zanedlouho totiž ucítila Scorpiovo dech na svém krku, lehce se na ní natiskl hrudí, až se Lilly lehce podivila, že přes oblečení cítí na zádech jeho svaly. Lilly strnula, dech se jí zarazil a dělalo jí opravdu velké problémy se nadechnout. Srdce jí bilo jakoby běžela maraton a, i přes to že Lilly netušila že to jde, zrychlilo ještě více, když se Scorpiovo dech přesunul k jejímu uchu a potichu zašeptal:

"Copak to čteš?" Lilly v hlavě zběsile křičel alarm. "Prober se, prober se!" Následně sebou lehce trhla. A ještě než se Scorpiovi rty odtáhly uslyšela jak se lehce uchechtl, nejspíše její reakci. Snažila se dýchat klidně, moc se jí to nevedlo. 

Pomalu se otočila na Scorpiuse. Opíral se o knihovnu plnou knih, vlasy ledabyle rozcuchané, oči upřené na dívku. "Čtu učebnici lektvarů a snažím se něco naučit, než mně tvůj povedenej tatík bude zase první hodinu zkoušet." Odpověděla mu klidně, nedoufala už, že by snad měla šanci si číst když tu byl on, asi by to ani nedokázala. Jeho výraz se změnil, byl už spíše nechápavý. "Ty se fakt šprtáš Potterová??" Zeptal se.

Podívala se na něj, a co si myslel že dělá takhle brzo ráno v knihovně, čte si nějakej román. " No, lektvary mi moc nejdou a tvůj táta mně nemá moc v lásce, takže mi nezbývá než se na první hodinu lektvarů učit." Vysvětlila mu. Koukala se při tom přímo do jeho očí. "Pojď já ti pomůžu." Řekl klidně a rozešel se k jinému stolu u okna, Lilly na něj jen vyjeveně koukala. Co to říkal? Že jí pomůže? 

Sednul si na židly a s povytaženým obočím se podíval na Lilly. "Jdeš, nebo radši dostaneš špatnou známku?" Zaptal se. "Věř mi, jsem na lektvary talent." Dodal domýšlivě a přitom na tvář nasadil úsměv typu, jsem nejlepší. Lilly se pomalu zvedla a došla k němu. Sedla si naproti němu, furt byla docela vyjevená ze Scorpiovo nabídky.

"Neber to jako nějakej projev kamarádství, nebo něco takovýho. Jen mi přijde nefér když si táta na někoho zasedne." Prohlésil, aniž by odlepil oči od Lilliiných pih na obličeji. Musel uznat, že je velmi pohledná, narozdíl od svých bratrů získala to nejlepší z obou rodičů. Ne, že by ho to nějak zajímalo, samozřejmě.

"Tátu znám moc dobře, první den školy má pochmurnou náladu, bude se tě ptát na tohle." Chvíli listoval knihou, než našel stránku, kterou zprvu hledal. "Prověřovací lektvar?" Zeptala se Lilly, stále si nebyla úplně jistá, jestli si z ní Malfoy jenom neutahuje. Nedůvěřivě se tedy koukala na stránku s obsáhlým návodem, očividně dost složitého lektvaru.

"Ale počkat, ten nemám letos v osnovách? Ten se učí až v pátým ročníku." Uvědomila si Lilly, to byl důvod proč se jí to nějak nezamlouvalo. Prolistovala předepsané učebnice pro čtvrtý ročník hned na začátku prázdnin, některé už dokonce celé přečetla. Byla si ale jistá, že tohle se bude učit až příští rok. 

"Nemáš ho v osnovách, já vím, uvědomuju si to. Právě proto tě z něj bude zkoušet." Na chvíli se odmlčel. "Chce tě vyzkoušet, každej šprt si přečte učebnici, ale nikdo, koho lektvary nebaví, se nebude učit napřed tak složitý lektvar a to i přes jeho velikou důležitost." Poučoval ji. Něco na tom bylo, věděla že mluví pravdu a prověřovací lektvar byl opravdu velmi významný, z tátovo vyprávění si pamatovala na co se lektvar používá. Věděla že je to způsob jak se prověřují hůlky, jestli s nimi nikdo nevyčaroval kletby které se nepromíjejí. Vlastně to dávalo smysl, jak jí to mohlo nenapadnout.

A tak se pustili do učení.