Scorily /Harry Potter Fanfikce/

7.

A tak se taky vydala do svého pokoje, kde si vzala tašku s věcmi na dopolední vyučování.  Dvouhodinovku lektvarů a přeměňování. Její kamarádky v pokoji nebyli, Lilly mohla jen odhadovat, že Cas a Ruby jsou ještě nejspíš na snídani, protože první den školy určitě zaspali, ale Gwen už je určitě v učebně lektvarů a drží jí místo. 

Tiše vyšla z pokoje a zamířila si to do sklepení. Modlila se, aby nepotkala Scorpia, sice nevěděla kde má Zmijozel společenskou místnost, ale bylo to někde ve sklepení, tím si byla jistá. Spěchala a přemýšlela. Proč si všichni myslí, že je Scorpius tak zlý. Moc se s ním bavila, nepřipadal jí jediným způsobem prohnaný, lstivý ani hrůzostrašný, jak si její rodina představovala všechny žáky Zmijozelu.  

Po deseti minutách, s pěti minutovou časovou rezervou vešla do třídy. Ihned zahlédla nervózně vyhlížející Gwen, Cas a Ruby stále nikde, určitě přijdou pozdě. Když ji její kamarádka spatřila, znatelně se jí ulevilo a usmála se. Jako mladší nebyla Gwen moc pohledná, ale teď, byla strašně krásná, Lilly to udivovalo. "Ahoj." Řekla vesele Gwen když se Lilly posadila vedle ní a začala si vyndavat z tašky brk a učebnici. "Ahoj Gwen" Odpověděla vesele. 

"Prý jsi byla s Malfoyem." Nadhodila Gwen, těsně před tím, než se do učebny vřitila uřícená Ruby a za ní v závěsu Cas. Všechny se na sebe usmály a zamávaly si, pak se holky posadili do lavice za Lilly a Gwen. Hned se začali smát a povídali si spolu, nejevily jedinou známku toho, že by snad chtěli aby se Lilly a Gwen zapojili do jejich konverzace. To však bylo úplně normální a Lilly si s tím nedělala hlavu. 

"Tak odpovíš mi už." Znovu se ozvala dívka vedle ní. "Jak to víš." Zeptala se jí na to konto Lilly, značně vyvedená z míry, aby to nevěděla polovina školy. Moc dobře znala, když se po škole začali šířit takové drby. "Rose to zmínila, jaký to bylo?" Odpověděla jí s upřímnou zvědavostí, Lilly věděla že Gwen by se na ni nemohla nijak zlobit, nedokáže se zlobit ani když chce a teď stejně dost očividně nechtěla. 

"Jen jsme si povídali Gwen, potkal mně v knihovně, když jsem se šprtala na lektvary a pomohl mi, teda asi." Větu dořekla přesně ve chvíli, když do místnosti vešel profesor. Scorpův otec. Draco Malfoy. Ve svém, typicky černém, rozevlátém hábitu, s přesně upravenými vlasy. Scorpius byl jeho naprostým opakem, zdědil sice jeho oči i vlasy, rysy v obličeji však nejspíše zdědil z většiny po matce, odhadovala Lilly. Scorpius taky chodil vždy v neupravené školní uniformě, knoflíky košile věčně neměl zapnuté, kravatu neměl utaženou a boty okopané. Jeho vlasy byli také vždy neupravené, avšak nějakým zvláštním způsobem, jakoby si je rozcuchal přesně tak, aby vypadal víc hezky, než neučesaně. 

"Slečno Potterová." Vytrhl ji hlas pana profesora z jejího rozjímání o Scorpiusovi Malfoyovi. Lehce se začervenala, když si uvědomila nad kým to vlastně přemýšlela. "Ano." Odpověděla. Byla sice vyvedená z míry, ale její hlas byl klidný a pevný, i když ne moc hlasitý. "Zrovna jsem si říkal, že by mi někdo mohl třeba připomenout něco o prověřovacím lektvaru. Víte, myslím že i v dnešní době by jsme měli odhalit nekalé úmysly jiných čarodějů, není-li to pravda?" Řekl klidným, hluboce položeným, monotóním hlasem. Lilly se udivila a nechápala jak to mohl Scorpius vědět, že se jí jeho otec zeptá právě na tohle.

"Jistě, na přípravu budete potřebovat jen tři věci, roh z jednorožce, dráp Hipogrifa a vlas víli." Mluvila klidně, bez zaváhání, přesně tak jak jí to Scorpius vštípil do hlavy. "Postup je jednoduchý, do vařící vody nasypeme najednou rozemletý dráp hipogrifa a roh jednorožce. Mícháme dokud se lektvar nezbarví do světle modré barvy, poté přidáme vlas víli a znovu za varu mícháme. Tentokrát dokud se nezbarví do zelena." Její odpověď byla bezchybná, moc dobře to věděla. Pan profesor se na ni koukal kamenným výrazem, podobným jako jeho syna. Pak lehce kývl hlavou.

"Správně slečno, dva body pro nebelvír." Odpověděl. Zbytek dopoledního i odpoledního vyučování probíhal bez jiných podobně zajímavých zážitků. Přeměňování Lilly zbožňovala, na všechnu magii měla ohromný talent, takže se jí většina kouzel povedlo na první pokus. Profesorka ji pak nechávala zkoušet o mnoho pokročilá zaklínadla, než její spolužáky. To jí vždy rozveselilo. 

Odpoledne měla obranu proti černé magii a dvojhodinovku bylinkářství. Vše šlo tak, jak byla zvyklá z předešlých roků. U večeře se společně s Gwen, Cas a Ruby smály a pochutnávali si na salátu. Její kamarádky se zrovna začali bavit o jejím bratranci Hugovi, jak je nechutné, že se neustále přežírá. Ale Lilly je nevnímala. 

Její mysl zaletěla zpátky ke Scorpiusovi, jak k ní byl milý a ohleduplný když si spolu ráno v knihovně povídali. A v tu chvíli se jí zježili vlasy na krku, lehce se rozhlédla, ne moc rychle, aby nebylo vidět, že ji něco vyvedlo z míry. A pak ho spatřila, jeho šedomodré oči, jak ji pozorují. Lehce se usmál a ukázal na východ z Velké síně. Zvedl se, ale ještě předtím Lilly naznačil, aby chvíli počkala, než se za ním vydá.

Udělala tak, byla sice v duchu strašně nedočkavá, až spolu budou zase sami, že ji to udivilo. Donutila se napočítat do šedesáti, víc nevydržela. "Jdu si lehnout." Řekla tiše holkám. Nic neřekli, i když Lilly věděla, že si o ni budou dělat starosti, protože nic moc nesnědla, na rozdíl od normálních večeří, kdy se řadila za Huga, jako druhý největší jedlík.

Vyšla pomalu z Velké síně, nutila se ke klidu, i když by nejradši běžela. Scorpius stál hned za rohem, když Lilly uviděl, rozjařeně se usmál. Ani Lilly se samosebou neubránila úsměvu. "Pojď." Řekl jí vesele, v jeho hlase však bylo slyšet ještě něco, Lilly si nebyla jistá co přesně. Ale bez váhání za ním šla. Nejdřív šli mlčky, než se někdo odhodlal k tomu aby začal. 

"Omlouvám se." Špitla Lilly. Chvíli si nebyla jistá jestli to Scorp slyšel, ale když se zastavil a pohlédl na ni udiveným výrazem, nebyl o tom pochyb. "Za co se omlouváš?" Řekl, dokonce i z jeho hlasu šlo poznat jak moc je vyvedený z míry. Svraštěl obočí a krátce se rozhlédl, jestli je někdo nepozoroval, nebo, a to bylo pravděpodobnější, jestli někdo neodchází z večere. 

"Za Rose. Chovala se strašně, nevím co to do ní vjelo." No, docela by i věděla, Rose sice většinu času tíhla k logice, ale povahou byla někdy neuvěřitelně výbušná. O tom už se Lilly několikrát přesvědčila, i když určitě méněkrát než její starší bratr Albus. 

Nejistě se podívala na Scorpia, nevěděla co uvidí v jeho tváři, ale úsměv tam určitě nečekala. Neusmíval se tak, jako když si spolu povídali v knihovně, ale i tak se mu pomalu začali formovat na tvářích ďolíčky. "Nic se nestalo, není to tvoje chyba. Vůbec by jsi se za ni neměla omlouvat." Řekl klidně a stejně klidnýma očima jako měl hlas pozoroval Lillyiny pihy na obličeji. Jednou, až budou někde sami a bude mít dost času, rozhodl se, je všechny spočítá.

"Tak pojď, nemůžeme tu stát věčně." Řekl Scorpius a rozešel se dál směrem od Velké sině.