Scorily /Harry Potter Fanfikce/

1.

"Lilly, jsi si jistá, že máš opravdu všechno?" Zeptal se už asi po třetí Harry Potter své jediné dcery. Zrovna se totiž vypravovala poprvé do Bradavic, školy čar a kouzel. Už se nemohla dočkat. Celé ty roky co její starší bratři už dávno mohli studovat čáry ve škole, ona musela chodit do mudlovské školy a učit se blbosti. Celé léto o Bradavicích básnila a Jamese a Albuse tím doháněla k šílenství. Ve skutečnosti ukradla svému bratrovi Albusovi učebnice kouzelných formulí a přeměňování, a učila se některá kouzla sama. Dařilo se jí a nepřipadalo jí divné že čaruje bez hůlky.

"Ano, mám!" Zakřičela tak radostně, jak moc se těšila až konečně bude ve škole. Poskakovala při tom po obývacím pokoji tak moc, že její po matce zrzavé a po otci nepoddajné vlasy, létaly do všech stran.

"Tak jo, to znamená že se můžeme přemístit, ne?" Zeptala se Giny. A při tom se snažila skákající Lilly chytit za ruku. To se jí podařilo až ve chvíli kdy do místnosti vešel její syn James, který už posledních deset minut nervózně pokukoval na hodiny. Lilly tedy konečně přestala poskakovat jako praštěná káča a chytla do ruky klec se svojí sovou kterou dostala na začátku léta a pojmenovala ji Alice.

"Jo, asi jo." Odpověděl jí na to její manžel, Harry Potter, a zvedl do ruky kufr, který patřil Lily. Už by možná byli i na nádraží, kdyby Lilly nevypískla, nemotorně nepoložila klec se sovou na zem a nevyběhla do svého pokoje. Udýchaně se vrátila až po pěti minutách s rudým batohem na zádech. Její bratr James naprosto naštvaný na ní zíral vražedným pohledem. Albus se na to konto chechtal, až se za břicho popadal. Jejímu otci cukali koutky, jak se snažil nesmát. A její matka si tiskla spánky tak moc, až jí na nich zůstali červené šmouhy, když její ruce znovu sjeli dolů aby, už po druhé, mohla chytit Lylli a Albuse za ruku.

Tentokrát už to vyšlo a všichni se úspěšně přemístili na nádraži King's Cross. Došli až k nástupišti devět a tři čtvrtě. Před průchodem byla Lilly docela dobře naladěná, ale jakmile prošli zdí všechno sebevědomí jako by se jí zbortilo pod nohama. A zatímco všichni už šli k vlaku, Lily se jen vystrašeně koukala kolem, tisknouc co nejsilněji poutko od klece své sovy Alice. Jak tak stála ani si neuvědomila, že její rodina už je dávno kdo ví kde. Vyděšeně se rozhlížela kolem sebe, a jen tak tak nezačala panikařit.

"Tak pojď, ty hadice!" Přiběhl za ní její starší bratr James s jeho typickou hláškou, kterou jí škádlil celé léto, vytrhl jí klec se sovou z ruky a sprintem se rozběhl ke svým rodičům. Věděla, že si všiml jako první že tam není a taky znala Jamese až moc dobře aby věděla, že on ví, že ona zrovna v současné chvíli o soucit nestála. A tak udělal přesně to co uvážil za vhodné, a ono to zabralo. Lilly se znovu usmála a i když jí vadilo jak jí její bratr oslovil, se smíchem vyběhla za ním.

James se zastavil až u svých rodičů, kterým předal poslední zavazadlo v podobě klece s Alice. A mezitím co její táta nandaval klec do zavazadlového prostoru, jí její maminka hubovala, za to jak se ztratila a vysvětlovala jak strašně se lekla když si James všiml že jim Lilly chybí. Lilly jí na všechno zběsile pokyvovala hlavou jako že chápe, div že si nevyhodila hlavu z pantů, a rychle se omluvila. Bála se totiž, že by jí mohl ujet vlak. 

Pohlédla na své bratry, kteří se zrovna loučili s tátou. Pomalu k němu také došla a láskyplně ho objala. Potom se otočila zpět na maminku, které už kapali slzy z očí. I s tou se objala a maminka jí ještě vtiskla dlouhou pusu na tvář.

Poté už ona, její bratři Albus a James, nastoupili do vlaku sedli si do kupéčka a zběsile mávali rodičům. "Hlavně buďte hodní a opatrní a pylně se učte!" Křičela na ně maminka když se vlak konečně začal rozjíždět. Její manžel jí přitom tisknul ke svému boku a po tváři mu už také stékali slzy, jak moc ho bolelo loučení se svými dětmi. Navzájem si mávali, a to až do té doby, než vlak poprvé zatočil a dětem jejich rodiče sešli z očí.