Příběh o dívce, která si žila naprosto skvělý život plný lásky, úspěchu a štěstí. Jenomže život se jí rozpadne z minuty na minutu se skutečností, že její život už nikdy nebude jako dřív. Zničehonic se ocitne v pocitu zoufalství a bez života. Bez toh...
„Přátelství je součást lidského štěstí.“ — Jan Werich
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
***
,,Cassie!" zaslechla za sebou nebelvírka hlas své kamarádky Harriet Sweetingové. Zastavila se a otočila, aby ji mohla štíhlounká dívka s průměrnou výškou, hnědýma očima a černýma vlasama doběhnout. Harriet chodila do stejné koleje, co ona takže obě teď mířily na hodinu lektvarů.
,,Ahoj, Harriet," pozdravila ji Cassie jakmile ji černovláska doběhla, vedle sebe se zase rozešly směrem ke sklepení. Vzhledem k tomu, že spolu byly v jedné koleji, se docela přátelily. Sice to nebylo tak často jako s Angelinou Johnsonovou a Alice Spinnetovou, ale stále si s ní Cassie rozumněla.
Po několika minutách došly až ke sklepení, kde už na hodinu čekalo několik dalších jejich spolužáků. Dvě nově příchozí nebelvírky si proto našly místo na čekání, a když už se začalo blížit zahájení hodiny, objevily se tu právě i Angelina s Alice.
Zazvonilo se a zanedlouho svižným krokem se zavlátím tmavého pláště se u učebny objevil profesor s hákovitým nosem. Jako obvykle stačil za těch několik minut strhnout body několika nebelvírským studentům a otevřel učebnu, kde se všichni studenti rozesadili. Harriet si sedla k nějaké své kamarádce ze Zmijozelu, ano Zmijozelu, čtete správně. Narozdíl od některých spolužáků, Cassie to příliš neřešila. Pravda, příliš se jí to nezamlouvalo, ale mlčela.
Na druhou stranu sama nevěděla, co si myslí. Nějaké její druhé já jí totiž říkalo úplný opak a to ten, že na zavedených napjatých vztazích mezi Zmijozelem a Nebelvírem vůbec nezáleží. Že třeba Harrietina kamarádka nemusí být zlá jako ostatní, vlastně na to ani nevypadala. Měla světle hnědé vlasy po ramena, modré oči a na první pohled vůbec nevypadala jako typická zmijozelka. Možná že byla zařazena do špatné koleje, protože byla i docela chytrá.
To Cassie bylo velice známé. Ona sama občas obviňovala Moudrý klobouk, že je ve špatné koleji. Nepřipadala si na Nebelvír moc hrdá a statečná. Občas tomu bylo právě naopak. Možná že si to s Harrietinou kamarádkou měly vyměnit.
Tok jejích prapodivných myšlenek přerušil až profesor Snape začínající hodinu s jeho nepřístupným výrazem, který snad nikdy nesundával, ba k tomu ještě přidal opovržení. Ano, přesně tímto pohledem na ni teď hleděl, když si všiml, že vůbec nevnímá. Snažila se dávat pozor, opravdu se snažila, ale její mozek dneska chtěl něco jiného.
,,Dawsonová!" okřikl ji jeho věčně ostrý hlas plný chladu. Byl snad chladnější než zdi tohoto bradavického sklepení.
Nebelvírka k němu zvedla konečně hlavu bez tušení, co bude následovat.
