Příjemné čtení
Harry
Zaklapl jsem notbook div jsem ho nerozbil. Proběhl kolem mami ani jsem neslyšel co říkala. Nechal jsem otevřené vchodové dveře a s brekem běžel do místního lesa.
Přes slzy jsem moc neviděl. Všechno bylo rozmazané už jsem neviděl nic. Co je přede mnou ?
Stromy?
Promnul jsem si oči neviděl jsem na cestu, nevidím kam šlapu. Zakopl jsem ani nevím o co a moje tělo padalo na zem celé vyčerpané.
Bouchal jsem rukama do měkké lesní trávy.
"Kurva Tomlinsone kdyby si věděl že sem se zamiloval"
Zašeptal jsem.
"Miluji tě"
Zařval jsem s plna hrdla s jistotou že mě nikdo neuslyší.
Seděl jsem opřený o strom je mi úplně fuk kolik je hodin, ale je tma že nevidím nic. Nebojím se, ale nechci domů. Chci být sám...tady.
Domů jsem se rozhodl jít asi ve tři ráno, no prostě strašně pozdě všichni spali takže jsem musel být potichu. Na mé nahé tělo padaly kapky horké vody. Sprcha byla teď to co jsem potřeboval.
......................................................................
Louis
Ztráta teď pro mě té nejdůležitější osoby mě vážně vzala, ale můžu si za to sám. Je to,ale správná věc. Objednal jsem se k psychologovi. Musím mu říct o mých snech a o všem.
"Ahoj Louisi tak se posaď "
Mile mě přivítal psycholog vysvlékl jsem si mikinu a pověsil ji na věšák, který tam měl. Posadil jsem se na velké černé křeslo na kterém se dalo i ležet.
"Tak Louisi co tě trápí"
Zeptal se a můj pohled směřoval na dřevěnou zem.
"Můj život ...všechno"
Nepochopitelně jsem vysvětlil.
"Aha ..prosím nějak podrobněji"
Poprosil a já se uchechtl.
"Tak to bude na dlouho"
Změnil jsem svoji polohu na leh. To křeslo bylo vážně dost pohodlné.
"Od toho jsem tady Louisi jen povídej"
Zavrtal se víc do své židle a já začal vyprávět svůj život. Řekl jsem mu všechno že jsem gay, že mám problémy ve škole. Vše o rodičích a zakončil to zápletkou s Harrym na, kterou nemůžu zapomenout, ale hlavně jsme se soustředili na moje deprese a noční můry.
"Louisi musíš chodit do společnosti je dobře že sis to všechno v hlavě srovnal a máš jasno v tom že chceš žít přítomností a chceš si úžívat"
"Ano já vím snažím se "
"Zítra začínají prázdniny co chystáš?"
"Jedu na tábor není to žádný dětský je to od 15cti let. Je to takový volný tábor můžeme tam chodit po přírodě nebo dělat svoje koníčky, jsou tam i vedoucí, který se vám věnují když chcete"
Natěšeně jsem ze sebe vyhrkl.
"Tak děkuji Louisi rád jsem tě poznal a když budeš mít zase problémy přijď"
Potřásly jsme si rukami a já uvolněně odešel. Je to úžasný pocit se někomu takhle svěřit a vypovídat svoje city.
Takhle jsem se vždy svěřoval i Harrymu.
With love Eve Stylinson....
