Příjemné čtení
Harry
Moc to nebolelo, ale jsem docela vyčůranej. Dělám že mě to bolí aby se o mě Louis staral. Je mi tak dobře v jeho přítomnosti.
Doskákal jsem až do zadu autobusu.
Louis mě jemně držel za boky a pomáhal mi. On si sedl k oknu a ja své tělo natáhl na zbývajících pět sedaček.
Hlavu jsem se odvážil položit do jeho klína. Nenamítal i když pořád mám obavy, že mi hlavu oddělá. Hned mě ujistil že nenamítne.
Jeho malá ručka projíždí mými kudrlinami. Tam moc mě to uklidňuje. Dojely jsme do tábora docela rychle. Hned sem musel vyrazit s pomocí Louise k doktorovi.
"Loui počkej chvilku zastav už nemůžu"
Po pár krocích jsem už pocítil bolest kolena. Louis musí mít asi hodně velké svaly vůbec mu nedělá problém znovu mě vzít do náručí a nést mě zhruba kilometr k soukromému doktorovi tábora.
" Hazz jsme tady teď tě položím, ale pořád se drž kolem mého krku. Položím ti jen jednu nohu a tu nemocnou ti budu držet ano"
Přikývl sem a jednu nohu jsem položil na zem. Doktor nám otevřel a my vešly. Já teda doskákal. Položil sem se na lehátko a Louis stál při mě.
"Tak kluci co se stalo?"
Zeptal se doktor.
Odkašlal sem si že začnu mluvit, ale Louis mě předběhl.
"Spadl s Longboardu, to je jezdící prkno"
Vysvětlil. Doktor mi ránu ošetřil vzal obvaz a strašně silně koleno stáhl. Zakřičel jsem bolestí a vytřískly mi slzy.
Louis smějícího se doktora, který mi trochu připadal v tuhle chvíli jako psychopat odžuchnul.
"Jste normální!?"
Okřikl ho Louis. Vzal pár obvazů a dezinfekci.
Já jsem si sedl bylo mi jasné, že odsud jdeme pryč. Vzal jsem a doskákal po jedné ven. Slzy na mé tváři už uschly, ale pořád jsem se cítil tak divně, unaveně s bolestí. Louis zamnou přiběhl a nerozmýšlivě mě objal.
"Hazz já bych toho doktora nejradši zabil"
Zaklel.
"Kousek od tuď tady mám svoje auto nechal jsem si ho sem přivést"
Usmál jsem se na něj i když on byl strašně rozzuřený.
"Dobře pojedeme na hotel"
Vykulil jsem oči, ale ten nápad se mi líbil.
Po pár minutách jsme našly moje auto, samozřejmě řídil Loui. Dojely jsme k táboru a hlavnímu vedoucímu jsme vše oznámily. Pustil nás.
"Dobrý den jeden pokoj pro dva"
Snažil se Louis mile artikulovat.
"Dobře na kolik nocí?"
Zeptala se a hledala něco ve svém počítači.
"Na tři noci"
Rozhodl se Loui a ani se se mnou nedomlouval, ale mě to vůbec nevadí.
"Dobře ...takže jeden pokoj manželská postel na tři noci pokoj číslo 69 a bude to dva tísíce korun"
Přikývly jsme oba dva a já si vytáhl peněženku.
"Děkujeme tady máte klíče"
Koukl jsem se co se děje. Na pultě byly peníze a Louis už držel klíče .
Nastoupily jsme do výtahu a zmáčkly poschodí.
Vytáhl jsem ze své peněženky dva tisíce a podal je Louisovi.
"Co já s tím?"
Uchechtl se a já se na něho koukl naštvaným pohledem.
"Nemůžeš všechno zařizovat a platit"
Ujasnil sem mu to.
"Hele zlato mám na to a dokud mít budu nenechám tě zaplatit nic"
Zasmál se. Dojely jsme do desátého patra a vešly do pokoje 69.
Koupelna a pokoj se skříněmi a manželskou postelí což mi nevadilo.
Je to tu krásný pokoj do bíla se světle hnědím nábytkem.
"Harry hned si lehni"
Trochu mi poručil, ale mě to kupodivu nevadí chci aby mě vedl.
Poslechl jsem ho a vyzul sem si boty a lehl si postel. Nečekaně pro Louise sem si slvékl špinavé kraťasy a triko.
Tuďíž jsem byl jen v Calvin klein boxerkách.
Louis se na mě otočil a prohlížel si mě jak obrázek.
"Doufám, že ti to nevadí"
Nervózně jsem pronesl.
"Vůbec nevadí stejně si to měl špinavý"
Louis
Otočil jsem se a Harry tam ležel jen v upnutých boxerkách. Sedl jsem si k němu.
"Tak co pane doktore ?"
Zasmál se a když jsem se rány dotkl trošku bolestně zakňučel.
"Tyhle základní věci umím taky. Vydezinfikujeme to obvážeme"
Usmál jsem se na něho a přikývl.
Stříkl jsem žlutou tekutinu přímo na ránu. Harrymu vylezly slzy do očí rychle se chytil mojí ruky a silně ji zmáčkl. I když má ruku asi dvakrát takovou jak já nevadilo mi to.
"Už to bude "
Uklidnil sem ho. Zanedlouho už to bylo. Oba dva jsme se vystřídaly v koupelně skočil jsem Harrymu pro věci do stanu. On to neví, ale já tu s ním budu jen jednu noc.
Potichu jsem vešel do pokoje a vysvlékl se do boxerek lehl si na svou polovinu postele a hned sem usnul.
-- Spechej te !... Umřely kvůly tobě...
Manželský pár ve středním věku umřel brutální autonehodou... My víme kdo to udělal to on !...--
Harry
Pozdě v noci mě zbudilo brečení a průdký pohyb. Rychle jsem se otočil čelem k Louisovi. Plakal a trhal sebou jak kdyby se mu něco stalo rychle jsem si ho přivinul do své náruče je tak malý. Trhal sebou dál, ale moje síla byla silnější a po chvíli přestal. Jeho uplakané oči se vystrašeně otevřely a jeho tělo se k mému nalepilo co nejvíc mohlo. Zabořil svoji hlavu do mého hrudníku a očkem po mě pokukoval.
"Omlouvám se "
Smutně a trochu provinile zašeptal.
Projížděl jsem prstami v jeho rozcuchaných vlasech.
"Za nic se neomlouvej nic se nestalo vše je v pořádku spinkej"
Uklidňoval jsem ho a věnoval mu procítěný polibek na čelo.
Ahojte 17 Díl je na světe a doufám, že se vám líbíl.
Budu moc vděčna za komenty a hlasy.
WITH LOVE EVE STYLINSON
