Škola zkončila rychle, rychle jsem napsala Anně a čekala na ní před vchodem do školy.
,, Hej, Michale! [Majkle] " ozvalo se z pravé strany, ,, Co děláš, vole? " smál se houf chlapců. ,, Co by, ten parchant mi jel do holky. Buď v klidu, už je volná, hajzle. Uvidíme, jestli tě bude chtít po této úpravě tvého ksichtu." zní nasraně. ,,Nech ho, ty vole." snaží se ho odtáhnout od toho chudáka jeden z chlapců, ,,Víš vůbec čí je to syn? Ředitele,ty debile"
,, Chudák, totálně ho zřídil. " ozve se za mnou Anna. Leknu se, ale nevyjeknu. ,,Vyděsila jsi mě. " řeknu chladně. ,, Opravdu? Ani jsem to na tobě nepoznala." provokuje. ,, Přestaň. Ano, zřídil ho, ale neměl mu jet do holky. " vystoupím ze školy, vylovím z kapsy od školní uniformy sluchátka a zapojím je do telefonu.
,, Za chvilku mi jede autobus číslo patnáct, konečná stanice Old City, jedeš tímhle busem taky? " otočím se na ní. ,, Ani mně nehne, pojedu domu mým autem. " odvětí mi a vyliví z tašky klíče od Audi. ,, Okay, tak zítra? " nasadíme si jedno ze sluchátek. ,, Jasně, v osm před školou? " upraví si sako. ,, Dobře, budu tady. " odpovim, nasadím druhé sluchátko a poklusem běžím na autobusovou zastávku.
Na zastávce se otočím naposledy ke škole, abych zjistila, jestli toho chlapce už nechali napokoji. Před školou už ale nikdo není. ,, Snad je ten hoch v pořádku. " řeknu si a nastoupím do mého autobusu.
Jedu jen čtyři zastávky, vlastně poslední zastávku před Old City už opouštím autobus.
V autobusu si ale všimnu, že nejedu sama. Ten mladík, který ještě před chvílí před školou mlátil pěstí do syna pana ředitele sedí o dvě řady sedadel za mnou. Nedávám tomu moc velkou pozornost a poslouchám písničky s nádherným výhledem na město. Mladík si ale pravděpodobně zmínil, že si úplně nejvíc náhodně přesedne, a ne hned tak někam, posadí se hned vedle.
,, Ahoj, " pozdraví ledabyle, ,, Kam jedeš? " Otočím se k němu a vytáhnu si sluchátka z uši, ,, Domů, že by? " uklidím sluchátka zpět do uniformy , ,, Ty však taky, ne? " Chalupec vypadá zaraženě, ,, Je vidět, že tvůj vzhled jen doplňuje tvou nadprůměrnou inteligenci. Těmto rádoby osobnostem se u nás říká šprti. " rejpne si, ,, Každopádně máš pravdu, jedu domů. " Nasadím ledovou tvář, ,, Budu teď přehlížet, že jsi pravděpodobný kompliment proměnil na urážku. Teď bych ovšem byla ráda, kdyby jsi mne omluvil, vystupuji. " promluvim k němu chladně a postavím se z mého sedadla.
,, Nechceš mi dát doučování, byla by jsi sexy učitelkou. " pronese a čumí mi na můj dosti nadprůměrně obdarovaný hrudník. Přeslechnu tuto narážku a v poklidu vystoupím z autobusu. ,, Prase..." řeknu si, ,, Ale je tak strašně roztomilý! " musím se soustředit, vždyť jsem si o něm před deseti milisekundami řekla, že je prase.
