Pracuju v bistru na rohu ulice, takže to mám do práce vlastně kousek, ale i tak jsem přišla pozdě.
,, Terezo! Kde jsi byla?! Na příjmu objednávek máš frontu a to jsem jich už pět stihla obsloužit! " ozvala se nadřízená, ,, Mazej se převléknout do uniformy a alou k příjmu! "
Nadřízená je sice ráznější ale máme ji všichni rádi, práci umí rozdělit na všechny pracovníky personálu. Jmenuje se Angelika a je jen o pár let starší než já. Však jak by nebyla když je ve třetím ročníku maturitního oboru? Do našeho bistra nastoupila již v jejich patnácti letech a za ty tři roky si tu vybudovala docela slibnou kariéru. Přeju jí to.
Začala jsem tedy obsluhovat zákazníky až jsem narazila na něho, na toho kluka z parku. ,, To je ale náhodička. " pousmál se, ,, Dnes jsme se potkali už v parku, jestli mám dobrého památováka. " mrkl na mě a prohrábl si vlasy. ,, Asi máme na sebe štěstí a nebo je to osud. Každopádně, co pro tebe můžeme v naší kuchyni přichystat? " začala jsem do tabletu vyťukávat objednávku. ,, Jednoho twistra a dietní kolu poprosím." vytáhl si z kapsy pánskou Gucci peněženku nejnovějšího modelu. ,, Dobrý výběr, bude to devadesát pět i s dietní kolou. " vyjela jsem lístek s číslem objednávky a mladík z parku mi zaplatil.
Za nedlouho si svou objednávku vyzvedl z výdejny a vydal se k odchodu. Všimla jsem si ale, že na mě ještě hodil letmý pohled. Idiot, mě nesbalí, má smůlu. Ale hezký je, to se musí uznat, ale jak jsem řekla, má smůlu.
