Došla jsem v klidu domů z autobusové zastávky. ,, Notaaak! Vážně?" pohlédla jsem na loužičku, kterou jsem viděla už od vchodových dveří, ,, Tobby, víš že nesmíš. Copak tě panička nevyvenčila než šla do práce? Jasně, že ne. Jsi můj pes, proč by venčila psa, který není její?"
Dala jsem Tobbyho na vodítko a šla s ním na procházku. Cestou jsem opět poslouchala písničky a došla s Tobbym do nejbližšího parku.
Tobby sebou celou cestu škubal. Na to že je roční stěně je nějaký... čiperný. Na chodníku běhal ze strany na stranu, na momentík se zastavil a pak zase běžel dál. No, prostě čipera.
V parku jsem si ho nechala na volno, ale dávala jsem na něj pozor. Koukla jsem se na telefon, kolik je hodin a najednou byl Tobby pryč. ,, Tobby! Tobbyku! " volala jsem na něj, ,, Tobby! " nepřiběhl. ,, Kde máš pána? No kde máš pána chlape? " slyšela jsem mluvit mladíka na Tobbyho. ,, Tady jsi! Tobby, ke mě!" snažila jsem se dát mu povel. Tobby však na mě jen zíral a vrtěl ocasem.
,, To je tvůj pes? " promluvil na mě mladík. ,, Ano... teta ho měla vyvenčit, bohužel tak neudělala. " podívala jsem se na chlapce po připnutí Tobbyho na vodítko. O můj bože! To je Michal [Majkl]! Sakra, co teď?
,, Svině, měla ho vyvenčit." rozesmál se, ale ne takový ten smích když se řekne vtip, byl ten elegantní, skoro az roztomilý smích. ,, Žádala jsem ji o to, takže asi měla. " usmála jsem se a koukla se mu na chvilinku do očí. ,, No, musím jít..." řekla jsem a odešla.
Kruci, takhle nádherné zelené oči jsem nikdy před tím neviděla. A ten jeho elegantní úsměv? O můj bože! NE. Vzpamatuj se, jsi přece ledová královna Terezo.
Dorazila jsem domů s Tobbym, teta byla ještě v práci. Jak nečekané. Šla jsem si tedy nalít trochu kávy z kávovaru a přemístila jsem se společně s Tobbym do mého pokoje.
Když jsem dorazila do mého pokoje a odložila hrnek s kávou na stůl, zacinkal mi telefon.
Teta: Ahoj Terezko, omlouvám se, ale dnes musím zůstat v práci trochu déle. Mám tě ráda, teta :)
Od té doby, co si našla přítele je tato esemeska od tety už poměrně pravidelná. Čekala jsem tuto zprávu, protože tak nějak vím, co s tím neznámým mužem ve své kanceláři dělá.
Neodpověděla jsem ji na tuto zprávu, byla jsem ráda že "v práci" dnes zůstala déle, mohu si aspoň v klidu dokoukat ten rozkoukaný seriál na Netflixu.
Pak ve mě ale hrkne. ,,Sakra! Musím do práce!" rychle se převléknu do uniformy podniku a vzdušnou čarou se přemišťuji do práce. Vůbec bych sen divila, kdyby za mnou byla ohnivá čára.
