Všem mužům, které jsem milovala

Kapitola 2.

Milý B,

musím se přiznat, že se mi na tebe ani po těch devíti letech nevzpomíná úplně jednoduše. Mám v hlavě vzpomínku na to, jak nám jednoho dne v průběhu 8. ročníku naše třídní učitelka oznámila, že k nám do třídy přibyde další žák, nějaká nová osobnost se zajímavým příběhem. Mé spolužačky šílely zvědavostí, snažily se uhádnout, jak se asi jmenuješ a jaký budeš. Když jsi se pak poprvé doopravdy objevil, byl jsi prostě normální kluk. Normální kluk, o kterém jsem netušila že mi tak moc zasáhne do života.

První týden s tebou v nové třídě nebyl nijak zvláštní. Naše třídní moc dobře věděla, jaká umím být ukecaná a společenská, a proto tě posadila do lavice vedle mě. Brzy jsme se sblížili a věci se daly do pohybu. Jednoho večera jsi mi napsal, že tě odvezli do nemocnice. Rozplakala jsem se a najednou si uvědomila, že mi na tobě záleží asi o trochu víc, než jsem si myslela.

Počátky našeho vztahu se nijak nelišily od těch, které zažívaly a zažívají ostatní páry. Zpočátku to bylo jen nevinné držení se za ruce, později padla i nějaká ta pusa. Dokonce jsem díky tobě získala novou kamarádku. Společně jsme ve třech trávili spoustu volného času, vždy jsme se pořádně nasmáli a já byla štěstím bez sebe, že mám nejen svého oficiálně prvního přítele, ale i nejlepší kamarádku, o kterou se můžu v případě nouze vždy opřít.

To jsem ale ještě netušila, že mě do stavu nouze přivedou právě ti dva lidé, kteří mi v té době byli nejbližší. Ty a ona. Jako by se moje srdce nalomilo v momentě, když z úst mojí nejlepší kamarádky vyšla věta: "Líbala jsem se s tvým přítelem". Prasklina se o kousek prohloubila, když jsem si uvědomila, že jsi ani nedokázal posbírat dostatek odvahy na to svěřit se mi s tím sám. Slzy se mi kutálely po tváři, ale něco ve mně mě donutilo dát ti druhou šanci.

Že jsem to neměla dělat jsem zjistila velmi záhy. Povedlo se ti moje srdce nalomit ještě o kus víc, když jsem zjistila, že jsi se líbal s další dívkou. Moje důvěra byla zlomená, v mojí hlavě bloudil nespočet myšlenek. Copak nejsem dost dobrá? Nejsem dost hubená? Nejsem dost hezká? Proč mi tohle udělal? Nedostatek sebeúcty mě dokonale sžíral. Ty jsi ale tvrdil, jak tě celá tahle situace mrzí, a já se rozhodla ti znovu odpustit a dát ti i třetí šanci. 

V polovině května jsem měla odjet na týden do Anglie. V té době to bylo moje největší přání, těšila jsem se jak malá holka. Ještě před odjezdem jsme se viděli a v ten den se odehrála scéna jako z amerického filmu. Ty a já jsme stáli na nástupišti, čekali na můj vlak, když začalo pršet a tys mi vtiskl polibek v dešti. Moje srdce to částečně utěšilo a říkala jsem si, že je vše tak, jak má být.

Pobyt v Anglii byl splněným snem až do předposledního dne. Ležela jsem v posteli a povídala si se svými spolužačkami, když mi od tebe přišla zpráva o tom, že se rozcházíme. V ten moment se moje srdce zlomilo vejpůl. Brečela jsem, nevěděla, co mám dělat, lámanou angličtinou se jako hromádka neštěstí snažila vysvětlit ženě, u které jsme bydlely, co se stalo.

Poslední den pobytu jsme navštívili Londýn. Vysněné město, kam jsem se vždycky toužila podívat. Big Ben, London Eye, Madame Tussauds, Trafalgar Square, všechna ta místa, která by chtěla navštívit každá čtrnáctiletá slečna. I já jsem po tom toužila. Ale ten den jsem Londýnem procházela jako tělo bez duše. Na fotkách jsem se neuměla smát. Nikdo a nic mě nedokázalo rozveselit. 

Po návratu z Anglie jsem se i přes to všechno snažila udržet s tebou kontakt. Musela jsem, byli jsme spolu ve třídě, a tak bylo žádoucí, aby náš rozchod nenarušil ostatní vztahy mezi spolužáky. A proto jsem se s tebou i nadále bavila, snažila se ti se vším pomáhat a být tu pro tebe, zatímco ty už jsi byl dávno zamilovaný do jiné dívky.

Zpětně vím, že už bych se takhle nezachovala. Nezůstala bych s někým, kdo mi ublížil, jen proto, abych nebyla sama. Nenutila bych se do neustálého kontaktu s tebou jen proto, abych tě neztratila aspoň jako kamaráda nebo proto, abych ve třídě nebyla za tu zhrzenou bejvalku. 

Ale jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Ať už pro mě tahle životní kapitola byla jakkoli složitá a bolestivá, jedno mi dala. Nejlepší kamarádku, která si dokázala moji důvěru získat zpět, která dokázala znovu postavit ten zborcený domeček z karet. Kamarádku, která se se mnou směje ve šťastných chvílích a naopak mi umí poskytnout rameno, na kterém se můžu vyplakat, když je nejhůř. Nebýt tebe, neměla bych ji. A za to jediné jsem ti dodnes vděčná.

Ze srdce

Magdaléna

Poznámka autorky: ke kapitole je opět přiložená písnička, se kterou mám spojené tohle období. Tak krásná skladba a mně ji tak moc zkazil jeden jediný nesprávný kluk.