Všem mužům, které jsem milovala

Kapitola 6.

Drahý F., 

je to už přes šest let, co jsem tě poznala. Naše seznámení neproběhlo úplně tradičně. Ten osudný lednový večer jsem trávila s rodinou a známými na bowlingu. Říkám "známými", protože jeden z nich v tomhle příběhu hraje poměrně důležitou roli. Ještě ten večer se onen známý chystal dorazit na tvou oslavu narozenin. A mě se rozhodl vzít s sebou.

Až později jsem zjistila, že pro tebe nemá žádný dárek a po cestě do baru vtipkoval, že jeho dárek pro tebe jsem já. V tu chvíli, zdá se, absolutně netušil, že by to tak opravdu mohlo skončit. 

Tvoje oslava probíhala standardně, bavili jsme se jako kamarádi a představil jsi mi svého blízkého přítele, který mě okamžitě zaujal. Vím, že tenhle příběh není o něm, ale bylo by pošetilé se o něm nezmínit, když právě on byl ten, co mě toho dne upoutal. Ne ty, on.

Ten večer jsem s ním trávila hodně času a o to víc mě o pár hodin později překvapilo, když mi řekl, že se mu vlastně nelíbím. Trvalo to ještě pár dní, než jsem byla schopná si tuhle rozporuplnou situaci srovnat v hlavě a posunout se dál. A to byl ten moment, kdy jsem si všimla tebe. Dalo by se říct, že jsem tě našla, aniž bych tě vlastně hledala.

Z počátku mi naše spojení nepřipadalo zvláštní. Byli jsme na pár rande a ačkoli jsi nebyl člověk, do kterého bych se na první pohled zbláznila, věděla jsem, že k tobě něco cítím. Náš vztah měl ale jedno velké "ale", které mě později donutilo mezi námi přetnout pouta. Tím "ale" bylo dost specifické trávení společného času. Většina párů se snaží do spolu strávených hodin vnést pestrost, rozmanitost, jít jeden den na procházku, druhý do kina, třetí strávit doma hraním deskovek. Ale my jsme nebyli jedním z těchhle párů.

Téměř jediný způsob, jakým jsme trávili společné chvíle, bylo chození do barů a popíjení piva. Člověk by snad řekl, že si to budu čerstvě po osmnáctce užívat. Ale pravdou bylo, že právě tohle mě později začalo užírat. Ačkoli jsme se občas objevili na nějaké jiné akci, vždycky byla nějak spojená s alkoholem. Všechny naše víkendy probíhaly stejně. V pátek či sobotu si dát několik piv v hospodě, přijet napitý k tobě domů, v lepším případě jít hned spát a v horším se ještě předtím pozvracet. Ráno se s kocovinou něčeho najíst a doufat, že se zvracení nebude opakovat. A takhle to trvalo půl roku.

Než jsem si řekla dost. Někteří by možná namítli, že rozejít se s někým kvůli takovéhle věci, takovéhle malichernosti, je asi hloupost. Já to vnímala jinak. Nemohla jsem se ubránit pocitu, že místo partnera mám vedle sebe počínajícího alkoholika, který neumí volné chvíle využít jinak než trajdáním po barech a oddáváním se pivu, panákům a stolnímu fotbalu. A ano, nepopírám, že jsme spolu měli i hezké zážitky. Všechny ale zastínil tenhle alkoholový opar.

Po našem rozchodu proběhlo pár hádek a výměn názorů. I přesto jsme dnes starými známými, kteří si čas od času napíšou a plánují se setkat, i když oba uvnitř sebe ví, že to stejně pravděpodobně nedopadne. Ne snad proto, že by nechtěli, ale proto, že jsou zaneprázdněni životem a mnohdy si stěží udělají čas na své přátele, natož pak jen na známé.

I přesto o tobě pořád mluvím jako o mém druhém vážném vztahu a i přesto, že to mezi námi nedopadlo, jsem za tuhle zkušenost vděčná. 

Ze srdce

Magdaléna

Poznámka autorky: do médií přikládám další písničku spojenou s určitým obdobím v mém životě a s určitou osobou, která v něm v té době figurovala. Do dnes tuhle písničku nemůžu ani slyšet, nicméně pokud si mám vzpomenout na první polovinu roku 2018, vybaví se mi právě ona.