Do třetice (Frostshield)

8. Křehká rovnováha

Od té doby byl život na Sakaaru mnohem snesitelnější. Kdykoliv hrozilo, že Loki zemře nudou, odskočil si na Midgard na trochu příjemného sexu.

Byla pravda, že prošel mnoha lůžky, nejen na Asgardu. Loki stihl mít milence po všech koutech vesmíru a někteří měli dost odlišnou fyzignomii. Loki si vybavil jednoho Zondorfa se dvěma penisy, toho přijal ve své ženské formě, aby tu výhodu řádně zužitkoval. Nebo ta Vexilonka s chapadly ...

Ne, Rogers nebyl nejlepší, nejzkušenější ani nejobdařenější ze všech Lokiho milenců, ale krom toho, že byl dostupný, měl ještě jednu přednost.

Všichni ostatní měli až příliš velké ego, buď je Lokiho rozkoš nezajímala vůbec, nebo jen jako prostředek ke zvýšení vlastní hodnoty: "Řekni, jak jsem dobrý!"

To Rogerse Lokiho uspokojení zajímalo hodně. Protřelý bůh se mu snažil trochu rozšířit obzory a Rogers býval nervózní, zda dělá všechno správně. Zvlášť, kdy byl loki ve své ženské formě. Steve se nikdy předtímnemiloval se ženou a měl strach, že jí nedokáže přivést k vyvrcholení. Bál se zbytečně, bylo to, ne famózní, ale pořád hodně dobré. Určitě to ještě zařadí do programu.

A ne, Loki si na Stevově místě kupodivu vůbec nepředstavoval Thora. Dobře věděl, že s Thorem by to takové nebylo. Ve všech svých výbojích na Asgardu dokazoval jeho bratr, že odpovídá tomu prvnímu typu. Tak ukrutně sebejistý, bytostně přesvědčený, že jeho mocné kladivo přece nemůže nikoho zklamat.

Byl takový i s Jane? Když je Loki mohl pozorovat spolu, došel k závěru, že nejspíš ne, že kvůli téhle smrtelnici byl jeho bratr ochoten se změnit a Loki se rozhodl, že se na to raději nechce dívat. Opravdu tenkrát ve Svartalfheimu věřil, že zemře a říkal si, že na něj alespoň bude mít Thor pozitivní vzpomínku.

Když se probral a kolem sebe měl pořád ponurou krajinu temného světa, najednou nevěděl, co se sebou. Bývaly doby, kdy by se pokusil o nějaký zlomysný kousek – třeba se vydávat za některého významného Asgarďana? Třeba Fandrala? To by Thor zíral, až by to prasklo! Nebo Heimdalla? Ještě lépe, třeba samého Všeotce, to by bylo něco! Ale náhle neměl na žádnou ze svých intrik chuť, byl ztracený, ale současně i volný, mohl cokoliv.

Vůbec neplánoval vrátit se ještě někdy na Asgard nebo se vědomně ukázat nějaké známé tváři.

Že si odskočil na Asgard až tak divné nebylo. Život, na jaký byl Loki zvyklý, zkrátka něco stojí, potřeboval doplnit fondy a když shledal, do jakého chaosu se jeho bývalý domov noří, prostě využil situace.

Ale nikdy nepochopil, jaké hnutí mysli ho vždycky přivedlo zpátky k tomuhle plavovlasému naivkovi. Teď měl jasno, ale kdo mohl před dvěma, třemi roky tušit, že je Rogers tak dobrý v posteli? Respektive, že spolu vůbec skončí v posteli?

Ten smrtelnít se Lokimu nějak dostával pod kůži a nejen proto, že se podobal Thorovi – čím dál víc s tím strništěm a odrůstajícími vlasy. Naopak, krom fyzické stránky se Rogers – ve slabších chvílich mu Loki dokonce občas řekl i Steve – krom vzhledu se Rogers nepodoval Thorovi téměř v ničem.

Jeho životní lekce šly přesně v opačném pořadí, začal jako slabá, vysmívaná nula a mnohokrát zažil ponížení, než přišel vzestup a ten mu tak nestoupl do hlavy – věděl, že většina obdivu patří titulu a líbivé uniformě, ne muži, který ji nosí. Thor žil celá staletí v přesně opačných poměrech a lekce se mu dostalo teprve docela nedávno.

Steve musel přiznat, že tajné schůzky s Lokim mají na jeho náladu pozitivní vliv. Ani jeho přátelům to neuniklo.

"Tak co, kdy nám konečně představíš tu šťastnou Wakanďanku?" dobíral si ho jednou po ránu Sam.