Loki se pekelně nudil, ale dával dobrý pozor, ale se to nijak neprojevilo na jeho tváři, protože si potřeboval udržet přízeň muže sedícího opodál. Ne, že byl byl nucen tu zkysnout, kdybu jeho šarm selhal, ale až doposud se Sakaar ukazoval jako dobrá zašívárna před úplně všemi, kdo měli důvod jít Lokimu po krku – a že se ten seznam nepříjemně natahoval.
Ovšem Sakaar byla vesmírná skládka, řiť veškerého univarza, kde nikdo nekončil dobrovolně a žádná cti dbalá existence by se tu netroufla ukázat. Ani Loki sem původně nechtěl, ale jeho poslední návštěva Asgardu měla nečekaně dramatický průběh a odcházel poněkud narychlo.
Vládce téhle díry byl požitkářský úchyl, posedlý blištivými večírky, kterého nebylo těžké si s pomocí pár triků naklonit. Největší vášní samozvaného Velmistra ovšem byly zápasy v aréně, takže nebylo moudré dát najevo nezájem, zvlášť když se dnes má poprvé předvést nový, slibný kousek.
Ano, ze začátku bylo zábavné sledovat, jak do sebe ti nižší živočichové mydlí, ale záhy mu začal jeden zápas začal připadat k nerozeznání od druhého. Soupeři se možná lišili vzhledem, ale stěží intelektem. I Thorovo univarzální máchání Mjolnirem proti tomu bylo vrcholem kreativity a Loki v duchu zatoužil po někom s větším smyslem pro taktiku, strategii a využití příležitosti. Co by tu předvedla třeba ten midgardský kapitán se svým štítem? Počkat, proč ke všem ďasům myslí Loki zrovna na toho beznadějnéhjo tragéda? Opravdu už musí šílet nudou!
Zkrátka si na něj vzpomněl, protože ho relativně nedávno znovu viděl. Idiot nepoučitelný se znovu zamiloval, jako by stálo za to takovou chybu zopakovat! Stejně je zvláštní, že ho Loki slyšel, že i na opačné straně vesmírů vnímal, že ho nen člověk volá. A Loki přišel, není to lepší důkaz toho, jak se na Sakaaru nudí k smrti? Jenže je tu bezpečno!
Nový bojovník byl konečně na cestě do arény, předcházel ho dusot nohou a hněvivý řev, který Lokimu cosi připomínal. A pak monstrum konečně prošlo branou a bůh klamu se bezděčně scvrkl na svém sedadle a zalitoval, že nemá po ruce svůj prostředek pro rychlé cestování.
Naštěstí se Hulk neobtěhoval rozhlíženým po tribunách a okamžitě se vrhl na svého soupeře. Když s ním o pár minut později třískal o zem, trhl sebou Loki automaticky při každé ráně, protože si moc dobře pamatoval, jaké to bylo.
Za bouřlivého jásotu davů vymlátil Hulk z bývalého šampiona duši a Sakaar (i Velmistr) měl rázem nového miláčka. Loki se klepal hrůzou na svém privilegovaném sedadle a teprve v samém závěru se vzpamatoval na tolik, aby se přidal ke všeobecnému aplausu.
A ještě pár dalších hodin trvalo, než Lokiho mozek začal fungovat normálně a bůh si začal klást otázky. Co sakra dělá Hulk tak daleko od svého domovského světa? A proč je pořád v téhle zdivočelé formě? Nevypouští ho jeho nositel ven jen v čase hněvu a ohrožení? Co se u Fenrirových koulí na Midgardu děje, že i taková bestie jako Hulk vzala radši roha? Přišel snad ...
Druhý den ráno využil Loki svého statusu Velmistrova váženého hosta a vypravil se do obydlí šampióna. Znamenalo to překonat svou víc než opodstatněnou hulkofobii, ale prostě to musel vědět.
Kupodivu nenašel Hulka samotného. Zelený obr se rozvaloval po posteli a vrněl jak mazlivé kotě, zatím co ho ve vlasech drbala bytost, kterou Loki znal jako velkého drsňáka. Patřila tady na Sakaaru k vrstvě prosévačů odpadu a už na sebe upozornila dodáník několika slibných bojovníků do arény.
Říkalo se jí prostě Šroťák 142, ale Loki zahlédl její tetování a rozpoznal charakteristický vzor, ale nechal to být. Neměl pro tuhle informaci žádné využití a Šroťák 142 nedala ničím najevo, že v Lokim poznává krajana.
ČTEŠ
Do třetice (Frostshield)
Hayran Kurgu(autorkou obálky je @Blanch-slash) Loki zná kouzlo, které může zachránit život, ale cena je vysoká. Steve Roger měl být prostě jen další ubožák, který měl trpět pro Lokiho potěšení, ale bohovi lsti a klamu se to nějak vymklo z rukou a nakonec skončí...
