Drahá Hermiono...

Kapitola 2. - Malfoy Manor

2.Kapitola

Když se druhého dne ráno vzbudila, měla Hermiona velice intenzivní, nepříjemný pocit. Byla sobota, takže nemusela do práce. Proto nepospíchala a udělala si po dlouhé době pořádnou snídani. Když si později uvařila kafe a odnesla si ho do obýváku, upoutal její pozornost rozložený pergamen na konferenčním stolku.

Zvedla ho, a jakmile pohlédla na úhledné písmo Draca Malfoye, okamžitě jí došlo, že se v noci něco přihodilo. Něco velice neobvyklého.

Zahleděla se na dopis a zalapala po dechu. Neboť vím, že mi již nezbývá mnoho času. Hermiona nevěděla, jestli to Malfoy myslel jenom obrazně, nebo jestli se mu něco doopravdy stalo. Předešlé noci byla příliš unavená, než aby si toho všimla, ale teď, když už byla plně probuzená, se jí začaly hlavou honit nejrůznější myšlenky...

Už nějakou dobu nebyli nepřátelé, dalo by se říct, že byli něco jako přátelé, a Hermiona cítila povinnost zjistit, co Draca přimělo poslat jí takovýto dopis. Usoudila, že to nemohlo být jen tak, když byl Lucius ochoten cestovat přes celé město jen proto, aby jí dopis doručil. Nějaký vnitřní hlásek jí našeptával, že by se neměla starat o Malfoye, že to není důležité. Ale jiný, mnohem silnější hlas jí říkal, že musí zjistit, jestli je v pořádku.

Proto vyběhla do patra, učesala si vlasy, které sice už nebyly tak rozježené jako v Bradavicích, ale stále byly velice nezkrotné a Hermioně trvalo pěkných pár minut, než se jí povedlo uvázat si na temeni drdol, ze kterého vypadávalo jen pár kratších pramínků. Vyčistila si zuby, přetáhla si přes hlavu vínový Weasleyovský svetr s velkým H, a natáhla si obyčejné modré džíny. Ještě rychle zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle a vyběhla z pokoje. Když otevřela domovní dveře, praštil jí do obličeje mrazivý vítr. Při tom spěchu úplně zapomněla na to, že byl velice studený podzim. Hermiona si povzdechla, vrátila se do domu a zavřela za sebou dveře. Přehodila přes sebe kabát, který visel na věšáku vedle dveří, ze skříně vytáhla teplou šálu, do které se zabalila, na hlavu si narazila čepici, pokývala hlavou a vyšla před dům. Zamkla dveře, a vykročila do ulice, ráda cestovala jako obyčejní mudlové, připomínalo jí to staré časy, když ještě chodila do školy. Hermiona nad těmi vzpomínkami zakroutila hlavou, bylo to tak dávno, před Válkou.. Teď už bylo všechno jiné. Ale nad tím Hermiona už nechtěla přemýšlet.

Došla na konec ulice, když jí došlo, že vůbec netuší, kde by měla Draca hledat. Chvíli váhala, rozhlédla se kolem sebe, jestli na blízku nejsou nějací mudlové, otočila se na podpadku, pomyslela si „Malfoy Manor" a s hlasitým prásk se přemístila.

Když otevřela oči, zatajila dech. Před ní se tyčila obrovská železná, kovaná brána, za kterou se rozprostíral několikati-hektarový pozemek s velikánkou zahradou a Malfoyovic panstvím. Hermiona opět na chvíli zaváhala, než sebrala dostatek odvahy, zhluboka se nadechla a zatlačila do brány, která oddělovala Malfoy Manor od mudlovského světa.

Hermiona kráčela po dlouhé dlážděné cestě a v hlavě se jí honily nejpodivnější myšlenky."co tady vlastně dělám," pomyslela si, měla strach, Malfoy Manor nebylo zrovna místo, které by si přála navštívit. Ale byla tu a musela zjistit, jestli je Draco v pořádku...

Hermiona, zabraná do svých myšlenek, kde všude by chtěla být více než tam, kde se zrovna nachází, si uvědomila, že již došla až k honosnému mramorovému schodišti, které vedlo až k domovním dveřím Manoru.

Hermiona ucítila, jak rychle jí buší srdce a pokusila se uklidnit. Párkrát se nadechla a vystoupala po schodišti. Na dveřích viselo obrovské starodávné klepadlo se symbolem hada, ze kterého se Hermioně zježily chloupky na zátylku. Záměrně se proto rozhodla klepadlo ignorovat, zatnula pěst a nejistě zaklepala.

Po chvíli zaslechla kroky blížící se ke dveřím. Ucouvla právě ve chvíli, když se masivní dveře otevřely. Zpoza nich se vynořila postava Narcisy Malfoyové.

Blond vlasy jí splývaly po zádech, v dlouhém copu. Na sobě měla dlouhé zelené, sametové šaty, prošívané stříbrnými perličkami. Ve tváři měla podivný výraz. Když si všimla Hermiony, stojící přede dveřmi, v očích se jí objevil údiv, který hned na to vystřídal nevěřícný úsměv.

Hermioně, která po vlastním domě chodila většinou v teplácích a starých košilích, přišlo nesmírně zvláštní, v čem se před ní Narcisa objevila. Rychle se ale vzpamatovala, a nasadila přátelský úsměv.

„D-dobrý den," vykoktala nesmírně nervózní brunetka, „J-já jsem Hermiona, Hermiona Grangerová, přišla jsem navštívit Draca, je doma?" dořekla Miona jedním dechem, a upírala pohled na paní domu.

Narcisa, očividně v naprostém šoku, na Hermionu zírala jako na zjevení.

„Hermiona? No jistě, TA Hermiona! N-ne, Draco tady už nebydlí. Proč ho vlastně hledáte, slečno Grangerová?" odpověděla.

„Já, víte, poslal mi dopis, tak jsem myslela.."

„Chtěla jste ho navštívit? To je od vás laskavé." Odvětila Malfoyova manželka, která už se vrátila zpět do své role.

„Ach tak," vydechla Hermiona. „A kde, kde bych ho mohla najít?"

„Všechno vám povím, pojďte dál. Dáte si čaj?" řekla Narcisa, a přidržela Hermioně dveře na znamení, aby vešla dovnitř.

Mladá čarodějka chvíli váhala, ale když se znovu podívala na Narcisu a spatřila v její tváři smutný úsměv, přemohla se, a překročila práh Malfoy Manoru.

PA (Poznámka autora (to jsem já! :D)) :

Chtěla jsem k téhle kapitole vložit jeden suprový obrázek, ale nějak se mi to odmítlo uložit, takže.. Jinak, tahle kapitola je jedna z těch slabších. Vydržte, teprve se to rozjíždí, až se dostaneme do děje, kapitoly budou delší, a záživnější, slibuju. :)) M.♥