Drahá Hermiono...

Kapitola 4. - Začátek přátelství?

Ahojte! Hlásím se s novou kapitolou! :) Moooc se omlouvám, že to jde tak hrozně pomalu, ale byla jsem na táboře, a celkově o prázdninách mám ještě méně času, než ve školní rok. Ale myslím na vás, a snažím se psát, kdykoliv mám jen trochu možnost. :)Ale už dost keců. Vrhněte se na čtení, a užijte si to. :)

Draco pozval roztřesenou Hermionu dovnitř. Usadil ji k jídelnímu stolu a několika mávnutími hůlky před dívku přilevitoval veliký hrnek kávy. Sám si udělal čaj, opřel se o kuchyňskou linku, a přes obláček páry, vycházející z jeho hrnku, ji pozoroval.

Brunetka hrnek s horkou tekutinou s úsměvem přijala.

„Ehm.. Takže, otec ti doručil ten dopis?" Zeptal se Draco, když ticho, které v místnosti panovalo, začalo být neúnosné.

„Ano, přemístil se dnes v noci přímo k mým dveřím, a spustil ohromnou triádu." Odpověděla Hermiona, zpoza svého hrnku.

Draco si povzdechl.

„No jo, to je jasný, vždycky musí udělat nějakej problém." Zakoulel šedýma očima.

Hermiona se tomu gestu potichu zasmála.

„Omlouvám se za něj," pokračoval chlapec, zatímco sebral ze stolu netknutou snídani, a šel ji schovat zpět do ledničky. „I za sebe." Sklonil hlavu na znamení pocitu viny.

„To nemusíš." Bránila se Hermiona. „Nic se přece nestalo."

„Možná.. Ale stejně se omlouvám." Trval si na svém .

„A to s tím dopisem byla chyba, napsal jsem ho asi před týdnem. Měl jsem špatný období. Asi jsem ho nechal v Manoru a otec si ho všiml.. Nemusíš si dělat starosti. Ale jsem rád, že jsi tady." Usmál se. „Ještě mě tady nikdo nenavštívil."

„To bude pravděpodobně tím, že o tobě nikdo nemá žádné zprávy, dokonce ani na ministerstvu o tobě nikdo nic neví." Vyčetla mu Hermiona jeho zmizení.

„Já vím. Vzal jsem si volno. Stejně uvažuji o tom, že podám výpověď." Pokrčil blonďák rameny.

„Proč se mi zdá, že všechno bereš příliš na lehkou váhu, Malfoyi?"

Draco se zarazil.

„Ale notak, Grangerová, přestaň mě pořád sekýrovat. Jsi tady sotva dvacet minut, a už jsme se stihli vrátit od křestních jmen zpět k příjmením." Zakoulel očima.

Brunetka si uvědomila, že poslední větu pronesl poněkud zastřeným hlasem. Jistým způsobem ji potěšilo, že chlapci vadí, jak ho oslovila.

„Dobře." Pohlédla mu Hermiona do očí. „Omlouvám se, že strkám nos do tvého soukromí, Mal – Draco." Na konci věty se usmála.

Chlapec na ni chvilku zíral s otevřenou pusou. Hermiona Grangerová se mi omluvila, a ani mi neřekla Malfoyi! opětoval jí úsměv.

„A na tvou otázku odpovídám, že ne." Roztáhla znovu koutky do úsměvu hnědovláska.

Teď na ni Draco pro změnu hleděl naprosto nechápavě.

„Ne? Co ne, Hermiono?" zeptal se, se zdviženým obočím.

„Ne. S Ronaldem už dávno nejsme pár." Zakroutila brunetka hlavou, až jí z drdolu vypadlo pár pramínků, které si pohotově zastrčila za ucho.

Dracovi se samovolně objevil na tváři úsměv od ucha uchu. Když si všiml, že se na něj brunetka dívá, nabrala jeho tvář růžový odstín. Pokusil se to zamaskovat, ale marně, nešlo si toho nevšimnout.

„O-opravdu?" Vykoktal nakonec.

„Ano, rozešli jsme se pár týdnů po tom plese u Angeliny a George." Přitakala Hermiona a pokrčila rameny.

„Aha, to je mi líto. A-a od té doby jsi-„ nechal větu nedokončenou.

„Nemusí, jsem takhle spokojená." Usmála se Miona a pokračovala. „Jo, od té doby jsem sama."

„To se docela divím, čekal bych, že budeš mít spoustu nápadníků, od školních let jsi zkrásněla, Grangerová." Ušklíbl se.

„Nech si to, Malfoyi!" Vyplázla na něj jazyk.

„Zůstaneš na oběd?" zeptal se chlapec, potěšený nenadálým zjištěním.

„No, pokud je tohle pozvání, tak ano. Moc ráda." Kývla na něj s úsměvem brunetka.

Srdce mu poskočilo radostí, ale nedal na sobě nic znát. „Dobře." Odpověděl pouze, a odvrátil se. Na rtech mu pohrával úsměv.

...

Se spokojeným výrazem otevřel ledničku a zhrozil se. „Sakra!"

„Co se stalo?" vyděsila se Hermiona, vstala a přešla k chlapci s platinově blond vlasy, stojícího u otevřené lednice.

Když k němu došla, o krok ustoupil, a dívce se naskytl pohled na – no, buďme upřímní, na nic. Lednice byla kromě pár kusů sýra, pár vajíček, mléka a misky ovesných vloček naprosto vymetená.

Dívka se rozesmála.

„Jak se můžeš v tak hrozivé situaci smát?" divil se chlapec.

„Nic..já..p-promiň." Pokoušela se brunetka potlačit smích.

„Kdy jsi byl naposledy v obchodě, Draco?" zeptala se, když opět popadla dech.

„No, asi.. Bude to tak týden.. možná dva, nejspíš." Zrudnul chlapec.

„Jde to vidět." Usmála se dívka, ale už stav ledničky dál nekomentovala.

Zabouchla ji dřív, než Draco stihl cokoliv říct, a mašírovala si to k domovním dveřím.

Blonďák na ni zůstal zírat.

„Tak jdeš? Nebo se o to mám postarat sama?" zeptala se brunetka se zdviženým obočím, zatímco si kolem krku omotávala šálu.

„No já.. Jasně že jdu." Vyhrkl, zjevně ještě zmatený mladý Malfoy.

„Možná by ses měl trošku přiobléct." Konstatovala brunetka a přejela ho přísným pohledem, za který by se ani profesorka McGonagalová nemusela stydět.

„U Merlina, Hermiono! Přestaň mě děsit!"

Dívčin výraz se rychle změnil z přísného, do velice pobaveného. „Dobře, ale opravdu by ses měl obléct, je tam veliká zima."

„No jo pořád." Povzdychl si Draco a vydal se po schodech do svého pokoje.

...

Jakmile za sebou zavřel dveře, svalil se na postel, obličej zabořil do polštáře. Když mu došlo, že se chová hůř než nějaká puberťačka, okamžitě vyskočil, a nahrnul se ke skříni.

Během pár minut byl hotový, když sbíhal po schodech zpět k Hermioně, ještě si přes hlavu přetahoval nový, světlemodrý svetr. Rychle si nazul boty, a už stál u dveří, a přidržoval je hnědovlasé dívce.

Hermiona jen protočila oči v sloup, usmála se, a vyšla ven do podzimního dne.

Draco ji následoval, s nesmazatelným úsměvem nartech.