Láska nebo Moc (2.díl)

12 Matka

Chvíli jsem nechápala proč spím na tvrdé a vlhké zemi a jen jsem očima pozorovala oblohu a své okolí, ale pak mi najednou vše docvaklo. Prudce jsem se posadila a otočila se za sebe. Mřížka byla vylomena a po včerejším vězni nebylo památky. A do skřetího chřtánů!

Vydala jsem se rychlými kroky směrem k táboru. Jak jsem podle hlaholu a rozespalého kvílení poznala, už dávno věděli, že vězeň utekl. Vydala jsem se přímo za Vůdkyní, která nyní nešťastně štekala rozkazy.

,,Utekl," konstatovala jsem a pozorovala při tom Vůdkyni. ,,Ano a ukradl shinigalský prach," odpověděla mi monotónně Vůdkyně. ,,Cože!"málem jsem se zakuckala. Že by to ten prevít měl promyšlené a udělal to schválně?!

James přecházel nervózně po palouku a vypadal velmi soustředěně. Vydala jsem se za ním doprovázena pohledem Vůdkyně. James si něco brblal a vypadal hůře, než když byl zatčen Panem.

Nic jsem neříkala a jen ho pozorovala. ,,Běž se setkat se svou Matkou," zabrblal a prstýnky blonďatých vlasů obkroužily osu potřesení jeho hlavy.

,, Dobře, ale kde ji najdu?" James se mnou stále nenavázal oční kontakt. ,,Bude v tvojem stanu," odpověděl, jakoby nic. Frustrovaně jsem vzdychla a vydala se směrem k mojí chatce.

*
Přejela jsem rukou po sukovitých trámech, až se konečky mých prstů setkaly s klikou vyrobenou z provazu. Opatrně jsem za kliku zatáhla a vešla dovnitř. Na rohu mé postele se nacházela osoba s dlouhými bílými plavými vlasy. Byla oblečena v dlouhém zeleném hávu. Už jsem si na ni moc nevzpomínala.

,,Matko," konstatovala jsem téměř bez emocí. ,,Dceruško," vyskočila žena z postele a rychlými kroky se ke mně přibližovala, když se mě ale chystala obejmout, tak jsem o krok ustoupila. ,,Ještě stále jsi mi neodpustila," povzdechla si. ,,Víš však, že jsem to musela udělat. Musela jsem tě opustit."

,,Myslím si, že na to máme každá jiný názor. Měla sis vybrat mezi mnou a moci a zvolila sis moc, to nezmeníš. Už však nejsem malá, co tedy potřebuješ?" Má matka se na mě zařazeně zadívala. ,, Potřebuji, ať mi pomůžeš porazit Pana," zašeptala. ,,Chci aby ten mladý fracek zmizel a přestal si rozebírat moje území."

,,Chápu tě, Pan je dosti cílevědomý a nedá se mu věřit." ,, Pomůžeš mi tedy?"zaměřila se na mě matka, bylo divné, že je moje matka, i k té zablácené kapradině čnící vedle mé nohy jsem měla blíže než k ní.

,,Dobrá tedy. Ale mám podmínku a to, že nacháš Pana na živu." Moje matka se zasmála. ,,Nezáleží ti nějak moc na tom chlapci?"Nedala jsem na sobě znát známky rozpolcení. ,,To je má podmínka," nasadila jsem kamenný výraz. ,,Tak dobrá, dobrá.
Zítra buď však připravená, možná se odehraje poslední bitva na tomto ostrově."

,,Už zítra?" otázala jsem se překvapeně. ,,Nemůžeme plýtvat časem, takže buď připravena v oddílu lukostřelců. Bitva započne ráno." S tím se má matka odmlčela.