Tlukot srdce..•Huntlow/Winter•

7.

•Pohled Huntera•

Vydal jsem se na chodbu kde na mě čekala Amity. Držela mapu v ruce a koukala se, zda ví, kam jít.
,, Můžeme? "
Na záda jsem si dal batoh a ona přikývla. Byl čas vyrazit.

•Pohled Willow•

To se mi právě teďka svěřil, že miluje mě?! Však jsme jen kamarádi nebo je v tom něco víc? Nerozumím těmhle novým cítum.
Nikdy jsme si nemyslela, že já a Hunter by jsme mohli tvořit pár.
Kdyby jsme spolu chodili dělali by jsme věci jako ostatní páry? Drželi se za ruce, líbali se a nebo koukali společně na filmy a jedli u toho popkorn?
Nad myšlenkou 'líbat se' se mi v hlavě vytvořil přesný scénář, jak by to vypadalo. Polilo mě horko a zčervenala jsem jak jen to mohlo.
,, Willow přestaň na něco takového myslet! "
Dala jsem si facku a snažila se uklidnit.
,, Můžeme? "
Ozvalo se z chodby. Netušila jsem, kdo by to v tuhle chvíli mohl mluvit.
Zvedla jsem se z madračky a tichým krokem se vydala na chodbu.
Nakoukla jsem přes dveře a viděla dvě postavy a jejich stíny.
Jedná byla vyšší , hubená a ta druhá nižší a též hubená. Musela to být Amity s Hunterem.
Hunter neuměl potichu chodit tak dupal jak slon.
,, Zajímalo by mě, co dělají.."
Clover se mi usadila na rameni a zabzučila.
,, Mám to zjistit? "
Přikývla a my se vydaly za nima.
Sebehla jsem schody a vyrazila ven z domu, kde už vyjíždělo nastartované auto. Rychle jsem popadla Clover a nasedla na ni. Rychle jsem letěly za nima.
,, Co mají zalubem?! "
Jeli dost rychle takže musel řídit Hunter.
Párkrát někam zatočili az vyjeli z města ven. Celou dobu jsem letěla za nima.

•Pohled Huntera•

Amity se pevně držela. Vím, že neumím úplně dobře jezdit ale jezdím teprve pár dní!
,, Nemohl bys trošku zpomalit?- myslím, že hodím šavli"
Naříkala a držela si ústa.
,, Promiň ale musíme to stihnout co nejdřív než někdo zjistí, že jsme pryč "
Protočila očima a dál se držela.
,, Neboj, už tam budeme "
Uklidnil jsem ji trochu a přikývla.

Zastavil jsem na rohu trávníku. Silnice tady končila což znamenalo, že jsme na místě. Oba dva jsme vylezli z auta a já vzal z kufru lopatu.
Amity rozsvítila baterku a šli jsem podle mapy na místo, kde by se měla nacházet titánova krev.
,, Jsme blízko..cítím to "
Přikývl jsem a hledal něco, co by nám usnadnilo hledání.
,, Huntere! Tady, tady to je! "
Poskočila radostí a ukázala na hrob.
Nadzvedl jsem obočí. Bude divný, když budu vykopávat hrob ale je to pro dobrou věc.
Zabořil jsem lopatu do země a začal kopat. Amity mi baterkou svítila.

•Pohled Willow•

Zastavili u nějakého hřbitova.
,, Co má toto znamenat "
Vzlétla jsem k zemi a seskočila. Byla tam hrozná tma a ticho.
Né, že bych se nějak bála ale když jdete pozde večer po nějakým hřbitově tak to není moc příjemný.
Neviděla jsem si ani na špičku bot.
,, Přeju si, abych mohla ovládat nějakou světelnou magii nebo mít glyf jako Luz "
Udělala jsem pár kroků a v dáli zahlédla světlo. Museli to být oni, poznala jsem jejich hlasy.
,, Blightová myslím, že to mám! "
Vykřikl Hunter a Am ho praštila, at tolik nekřičí.
,, Je to vážně ono? "
Posvítila na vykopány hrob.
,, Je, cítím to"
Hunter se pro to skrčil a něco vytáhl.
,, Huntere!! My to vážně našli! Teď se budeme moc dostat domů! "
Začla kolem něho skákat a i ho obejmula. Cítila jsem vztek a žárlivost v jednom.  Vztek kvůli tomu, že nám nic neřekli a žárlivost..Já huntera nikdy neobjala a nikdy k tomu ani nebyla příležitost.
,, Musíme se už vrátit jinak zjistí ze- "
,, Jinak zjistíme, že jste pryč? Nevím jak vy ale já v tuhle dobu spím "
Oba leknutím uskočili.
,, Co to má znamenat?! Proč jste nám nic neřekli?! "
Vyjela jsem na ně. Oba tam stáli a mlčeli.
,, Bylo to nebezpečné a navíc dělá te toho pro nás s Camilou tolik..chtěli jsme vám to oplatit "
Pravil Hunter a hrdě se postavil před Amity.
, Proč jsem tak žárlila? ,
Hluboce jsem si povzdechla.
,, Příště se do toho aspoň nepouštějte sami a neberte auto "
Podívala jsem se na Huntera a přikývl.
,, Jdeme jinak budeme mít takovýho zaracha"
Oba se pousmáli a přikývli. Společně jsme šli k autu. Hunter otevřel kufr a dal do něj batoh s lopatou.
Amity si sedla na místo spolujezdce a já do zadu.
Hunter zavřel kufr a děl si sednout.
,, Neřekneš o tom nikomu? "
Zeptala se mě Amity.
Zakroutila jsem hlavou a připoutala se. Ona se usmála a vyjeli jsme.
Celou cestu bylo ticho. Jen zvuk motoru byl slyšet a sem tam nějaké to zaskobrtnutí ale jinak ticho.

•Pohled Huntera•

Tentokrát jsem jel pomalu. Amity seděla v klidu a dívala se z okna.
Zpětné zrcátko jsem si nastavil tak, abych viděl na Willow.
Byla opřená o sedačky a koukala si na špičky bot.
Cítil jsem se provinile, jako bych udělal něco, co jsem neměl.
Pevně jsem stiskl volant a oddechl.
, Teď už máme to, co potřebujeme. Už se není čeho bát ,
Pomyslel jsem si a nad myšlenkou se usmál.
, Všichni budou konečně zas šťastní,
,, Né na dlouho "
Otočil jsem se na holky a zvedl obočí.
Ani jedna nic neříkala, obě mlčely.
,, Calebe!!  "
Strhl jsem prudce volant a šlápl na brzdu.

•Pohled Willow•

To hrozné ticho mě ubíjelo. Nejsem typ, co by jen tak seděl a nic neříkal.
, Jsou na mě naštvaní? Kvůli tomu, že jsem to pokazila? Ach Willow..,
Cítila jsem se hrozně. Chtěli pro nás něco udělat a já to překazila.
Neměla jsem je vůbec sledovat.
,, Huntere ja- "
Než jsem to stačila říct dupl na brzdu a strhnul volant. Pás mě přiśkrtil div se neroztrhl a já lítala po zadních sedačkách.
Zapadli jsme do příkopu. Moje tělo zůstalo nehybně sedět na místě.
Zhluboka jsem rozdýchávala tu bolest, která se nějakým způsobem objevila v mém těle. Hrudník jsem měla v jednom ohni, hlava mi třeštila a nohy byly jakž takž v pohodě.
Amity narazila na dveře. Musela to být velká rana páč se na skle objevila červená barva.
Hunter měl pevně sevřený volant a ani nedýchal.
,, Huntere- co se to stalo "
Chytla si postižené místo Amity a pomalu se odpoutala.
,, Ja- slyšel jsem ho "
Zarazila jsem se. Nemyslel snad..
,, Belose? To je nemožný! Přece víš , co sním sběratel udělal! "
Hunter se na nás podíval se strachem v očích.
Odpoutala jsem se od sedačky a vylezla z auta.
Amity udělala to samé a hned jak vylezla tak se pozvracela.
Vím, že se jí dělá nevolno když jedeme v autě. Přišla jsem k ní a pohladila ji po zádech. Hunter seděl pořád v autě.
,, Donesu ti vodu a neco , ať zastavíme to krvácení "
Přikývla.
,, Je to jen škrábance..ale děkuju Willow. Kdyby si nás nesledovala bůh ví , jak bych teďka dopadla když Hunter je na tom tak jak je "
Přikývla jsem.
Otevřela jsem kufr a z batohu vzala vodu a z kufru vytáhla lékárničku.
Napřed jsem se ještě šla podívat na Huntera. Otevřela jsem dveře a podívala se na něj. Pořád měl ten strach v očích a ruce v klíně.
,, Mohl jsem vás zabít "
Začly mu téct slzy. Na chvilku jsem přestala úplně dýchat. Je to poprvé, co vidím Huntera brečet. Začlo mě hrozně bolet srdce.
Moje chuť se rozbrecet taky byla větší.
,, Ou Huntere.."
Objala jsem ho a pevně ho stiskla.
,, Jsme v pohodě , ano? Nikoho si nezabil"
Pohladila jsem ho po vlasech.
Stiskl mě a já slyšela tiché vzlyky.
Byla jsem u něj asi 5 minut když jsem si vzpomněla na Amity.
,, Musím za Amity, hned budu zpět"
Přikývl a já vyšla za ní.

•Pohled Huntera•

Zůstal jsem sedět v autě. Nechápu , jak jsem něco takovýho mohl dopustit.
Ruce se mi třásly a tělo mě neposlouchalo.
,, Huntere musíme nějak vytáhnout to auto..Prosím vylez ven "
Zavolala na mě Willow a já se snažil, snažil jsem se pohnout ale nic. Neudělal jsem ani krok.
K dveřím přišla Amity.
,, Um..Vím , že je to těžké ale nic se nestalo "
Dala mi ruku na rameno.
,, Úplně nevím, jak tě povzbudit tak toho ode mě moc necekej"
Donutila mě se usmál.
,, Díky blightová. Možná nebudeš tak špatná "
Nadzvedla obočí a pak se zasmála.
,, To samé bych mohla říct i já "
Podala mi ruku a já vylezl z auta.

Trosku napětí 👀 Tuhle kapitolu už píšu 3 dny po sobě a všechno píšu když jedu ráno busem do školy 💀 Mám úplně úžasný nápad, jak to bude pokračovat!!!