Láska v zoo

27. Společná budoucnost

Sid byla neskonale šťastná. Dům který pro ně Adam vybral byl prostě úžasný. Chápala jeho nadšení z toho místa, bylo dokonalé, dům si upraví jak budou chtít a podle toho co se jim líbí. Za dva týdny už bude dům jejich a oni budou moct pokračovat v započaté rekonstrukci. Viky už jim dala první návrhy a bylo to fantastické, přesně se trefila do jejich vkusu. Chtěli to mít hlavně zařízené pohodlně a s ohledem na jejich život. Se stěnou na terária Viky sice trochu bojovala, ale nakonec to vypadalo skvěle. Z jednoho menšího pokoje bude mít zatím Adam pracovnu a druhý zůstane volný, jednou z něj snad bude dětský pokojíček. Na ložnici zatím ještě Viky pracovala, ale slíbila, že to stihne. Porod se blížil a ona teď hodně odpočívala, všichni se u ní doma na příchod miminka těšili.

Sid si musela přiznat, že teď byla opravdu spokojená a šťastná. Těšila se s Viky, že obě našly svoje štěstí a lásku. V práci to bylo skvělé, jakoby odchod Alberta vyčistil vzduch a najednou se všem i líp pracovalo. Adam uzavřel minulost a ona viděla jak moc ho to těší. Zatím se neozvala ani malárie, prostě asi opravdu zatím stačilo, že byl Adam v pohodě a spokojený. S babičkou teď vycházeli opravdu dobře, konečně pochopila, že když nechá rodinu dýchat prospěje to všem. Máma jí zrovna včera, říkala jak se teď firmě daří. Nové nápady se kterými přišel táta se skvěle ujali, dřív by je babička stopila hned na začátku. Sidonie se taky postupně začala z firmy stahovat, ne nějak moc, ale přeci jen už tam netrávila tolik času. Za obchodem tak stále častěji létali máma s tátou a Sid si musela přiznat, že jim to očividně svědčí.

Adam měl to odpoledne hovor od Petra, bylo to tady, Viky začala rodit. Šel za Annou k ní do pavilonu, aby jí to řekl. Už z chodby na ni zavolal. "Ani lásko jsi tady?" Anna se na něj usmála a obě s Eliškou přestaly krájet zeleninu. Pak mu dala pusu. "Copak potřebuješ miláčku?" "No jen jsem ti chtěl říct, že volal Petr jsou na cestě do porodnice." "Páni to je skvělé, tak konečně, Viky už se nemohla dočkat." "Budeme v kontaktu, Danuše už to ví a jen co jí skončí stání v Brně přijede. S dětmi je teď Ilonka, kdyby cokoliv tak tam zajedeme a pomůžeme." "Dobře, jsem zvědavá jestli to nakonec bude holčička nebo chlapeček." Pak dala Adamovi pusu a ten odešel a ony se vrátily k práci. "Pořád nemůžu uvěřit jak moc se změnil, je vidět jak je s tebou šťastný. Když si uvědomím kolik ses toho pro něj natrápila a hlavně naplakala." "Víš Eli, já to beru tak, že to mělo svůj důvod, prostě jsme tím museli projít, abychom teď mohli být šťastní. Teď se vážně těším až se budeme moc nastěhovat do nového domu a to je začátek, prostě Naše společná budoucnost." "Kdy to vlastně vypadá, že by jste se mohli nastěhovat? Stihne se to ještě letos?" "Zatím to vypadá, že jo, pokud se nic nepokazí tak se nastěhujeme těsně před vánoci. Ono je to stejně jedno, máma chce abychom Vánoce slavili u nich." "Tak to je fajn, prostě jako velká rodina. Pak můžete s Adamem začít pracovat na Háďátkách." Tomu se obě zasmály.

Sid pak při práci přemýšlela, těšila se až jim dá Petr nebo Viky zprávu. Hrozně moc jim to přála, co se týkalo dětí bylo to zvláštní. Adam je nikdy nechtěl, ale teď o tom sám mluvil, když teď občas hlídali Sofii a Bena. Když ho s nimi viděla, věděla, že z něj jednou bude výborný táta. Na to byl, ale opravdu ještě čas. Teď byl na řadě dům, jejich místo kde si vybudují společnou budoucnost. Adam se taky teď musel soustředit na školu. Milovala ho a těšilo jí ho vidět teď tak šťastného. Možná měli těžké začátky, pak si prošli opravdu špatným obdobím, ale to všechno je posílilo. Díky Elišce si vzpomněla kolik nocí proplaka kvůli tomu, že si myslela, že jí nechce kvůli Aleně, nebo prostě že k ní nic necítí. Pak přišel atak malárie a všechno se změnilo, úplná pravda jim obou umožnila nový společný začátek. Bylo to neuvěřitelné, ale na konci ledna to bude rok, kdy se s Adamem poprvé políbil. Sice pak ještě trvalo než byli spolu, ale tohle vždy pro ni bude důležitá noc. V tom jí přišla zpráva, byla od Viky. Z fotky se usmívala unavená, ale šťastná kamarádka s miminkem v náručí. Krásná holčička s hlavou plnou tmavých vlásků, dostala jméno Tereza Anna. Sid se usmála a poslala zprávu Adamovi.

Později v tom týdnu seděl Adam u Křížů za stolem a pozoroval Annu s miminkem v náručí. Viky už byla doma z porodnice a oni se na malou přišli podívat. Uvědomil si jak je jeho život díky ní teď šťastný. Když před více než rokem nastoupila do zoo, nemohl jí vystát. Hlavně ta její věčně sluníčková nálada, neustále se snažila s ním vycházet a on ji odháněl jak se dalo. Jenže postupem času se mu začala dostávat pod kůži, byl rád v její společnosti. Tehdy když jí našel u nosorožců měl o ní strašný strach, ale ani po tom polibku si nechtěl dovolit být s ní. Nikdy na tu noc nezapomene, byla vlastně začátkem jejich vztahu. V lednu už to bude rok od té noci, teď už mají skoro hotový dům a on přemýšlel nad jejich budoucností. Věděl co chce udělat a stačilo to jen zářídit. Byla teď pro něj vším. Teď před sebou měli jen šťastnou společnou budoucnost.