Láska v zoo

1. Malárie

Sid se pokoušela během dne už po několikáté marně dovolat Adamovi. Nechala mu dokonce i několik vzkazů, ale na žádný z nich neodpověděl. Od rána nebyl v práci a to na něj prostě nesedělo, navíc ji slíbil, že projdou ty podezřelé evidenční listy. V poledne už ji to nedalo a v kantýně odchytila Alenu, ale ta nic nevěděla už pár dní u Adama nebyla. Nakonec ji půjčila klíče ať za ním zajde, protože ona sama nemohla. Bohužel to Sid moc nepomohlo. Adam byl sice doma, ale neotevřel jí a jen jí přes dveře řekl, že dorazí do práce. Teď mu zkoušela znovu volat, ale opět mu jen nahrála další hlasovou zprávu. Už se pomalu blížil konec pracovní doby, když z chodby zaslechla hlas doktora Hrušky.

"Adame jsi tady?" Sid se ulevilo, že snad zjistí co se děje, ale po rozhovoru s adamovým dědou byla ještě zmatenější. Když teď šla s ním k Adamovi domů pořád musela myslet na jeho větu "Je na čase, aby jste se dozvěděla pravdu." Vůbec nic nechápala, to už ale pan Hruška zkoušel otevřít dveře, bohužel Adam měl klíče v zámku. Když jim nakonec přišel otevřít vypadal hrozně, byl zpocený, očividně měl vysokou horečku a blouznil. Děda ho odvedl k posteli a dal mu léky. Adam zřejmě nevnímal, že tam jsou. "Neměli bychom mu zavolat sanitku?" Zeptala se Sid." Tady bohužel lékaři nic nemůžou, Adam má chronickou malárii, pozůstatek jeho nasazení v Mali. Víc teď pro něj udělat nemůžeme, ale chtěl jsem aby jste znala pravdu. " odpověďel doktor Hruška. Sid se dívala na trpícího Adama a konečně začala víc chápat to co jí tehdy řekl v infocentru. Chtěl ji chránit před tímhle vším, zároveň jí to, ale ani nechtěl říct na rovinu, aby se mohla sama rozhodnout. Po tom co se ujistila, že doktor Hruška to zvládne a jinak pomoci nemůže se vydala domů, měla hodně o čem přemýšlet.

Když dorazila domů, Viky tam nebyla, za což byla ráda v poslední době to s ní bylo těžké. Viky se trápila kvůli Petrovi a těhotenství ji taky moc nepřidávalo. Po sprše si zalezla s čajem do postele. Přemýšlela o všem co se mezi ní a Adamem za poslední týdny stalo. Po beznaději kvůli Aleně, po štěstí okolo narozenin a toho jak ji přišel poděkovat kvůli opravě letáků nevěděla co dál. Milovala ho tím jediným si byla stoprocentně jistá, ale jak to má vlastně Adam? V poslední době ji přišlo, že i on její přítomnost vyhledává častěji, jenže bude to stačit?

Když si všechno v hlavě probrala došla k jedinému možnému řešení. "Musím Adamovi říct pravdu o tom kdo jsem" takhle nahlas pronesené ji to vyděsilo. Zároveň si, ale uvědomila holou skutečnost, že to prostě udělat musí, nesmí mu dal lhát. Adam nesnášel lež, což byla ironie, když si teď zpětně uvědomila kolikrát už ho kryla. To jí zároveň přivedlo na myšlenku kolik lidí to v zoo o jeho nemoci vlastně ví. U Elišky a Anežky si byla naprosto jistá, u Stáni a Heleny měla jen podezření. No všechno teď musí vzít pěkně postupně, doktor Hruška říkal, že tam bude přes noc. Takže ráno se tam staví, aby zjistila co a jak, jestli je Adamovi líp a jak to bude v práci. Taky se rozhodla, že pokud by to šlo zítra odpoledne by si vzala volno a vystřídala Adamova dědu. Ráda by mu řekla pravdu o sobě hned zítra, aby ji neopustila odvaha. Sid věděla, že to udělat musí, ale představa, že ji odsoudí a nebo si to ani nebude chtít vyslechnout celé ji děsila. Taky tu byla možnost, že ji rovnou vyhodí, nakonec by to nebylo poprvé.

Sid se nakonec zvedla a došla si ještě uvařit druhý čaj, Viky nebyla stále doma. Dnes zpívat neměla, ale i tak se asi stavila v baru za klukama. Když si znovu vlezla do postele uvědomila si, že následující dny toho hodně změní. To jak bude Adam ochotný ji poslouchat je buď definitivně blíží, nebo ona skončí se zlomeným srdcem. Když si v duchu tu druhou variantu představila zalili se jí oči slzami, rychle je šetřela. V tomhle případě by asi musela ze zoo odejít, nedokázala by se s ním denně potkávat, to by prostě neunesla. Pomalu upíjela čaj a myslela na předchozí měsíce, hodně ji to změnilo. Jak práce, tak boj o to, aby konečně mohla svobodně dělat to co chce a co jí baví. Taky si uvědomila změny u Adama, byl teď přístupnější, víc se usmíval a snad opravdu začal rád trávit čas v její společnosti.

K tomu všemu ji teď trápily ty evidenční listy i Adam říkal, že to smrdí a hlavně jí varoval tak jako Anežka ať po ničem nepatrná sama. Oba měli podezření, že v tom musí jet někdo ze zoo. Sid doufala, že aspoň tu záhadu ohledně zvířat by mohli dotáhnout do konce, ale co když ji Adam odsoudí a už s ní nebude chtít vůbec mluvit. Trápilo ji to víc než byla ochotná přiznat komukoliv, ani Viky tím teď nezatěžovala, Eliška věděla jak Adama miluje, ale nevěděla nic o Sid. Musí to všechno vyřešit a zítra s tím začne.