Láska v zoo

4. Miluju tě

Sid se vrátila k Adamovi asi po hodině, stavila se doma pro pár věcí a pak jim nakoupila. Doma jen nechala v kuchyni Viky vzkaz, že se večer domů nevrátí. Pořád tomu nemohla uvěřit Adam ji opravdu vyslechl a hlavně jí pochopil. Zbytek už byl víc, než v co doufala, svojí láskou k němu si byla jistá a teď už doufala, že je to opravdu oboustranné. Odemkla si a zjistila, že Adam usnul, což bylo jedině dobře, trochu jí trápilo, že by se kvůli tomu všemu mohl zase jeho stav zhoršit. Opatrně položila věci na kuchyňskou linku. Chvilku tam tak stála a pozorovala spícího Adama, ten se probudil jako by její přítomnost vycítil.

Adam se pomalu probral a zjistil, že Anna už je zpátky a od linky ho pozoruje. Musel se usmát, díky hodinám nad linkou zjistil, že spal asi hodinu. Cítil se mnohem líp a byl hlavně rád, že je Anna zpátky. Usoudil, že fakt potřebuje sprchu, zatímco si jí dopřával tak Sid převlékla povlečení na posteli a nandala rizoto. Když vešel do dveří chvilku se opřel o futro a pozoroval jí, akorát pokládala talíře na konferenční stolek. Když se vracela pro sklenice s džusem zjistila, že ji sleduje. "Vypadáš mnohem líp, pojď ať to nevystydne." "No kdybych neměl takový hlad, tak bych to vystydnout klidně nechal." při téhle větě si ji přitáhnul do náručí a políbil.

Později po jídle seděl Adam na posteli zády ke stěně a Sid seděla u něj, přičemž se mu zády opírala o pokrčené nohy. Mohli se tak dívat navzájem do očí a líbat se kdy je napadlo. Při tom si zároveň ještě spoustu věcí vysvětlili a hodně věcí probrali. Adam ji vyprávěl věci okolo smrti rodičů i armády. Sid mu na oplátku odpovídala na otázky, které měl ohledně její rodiny a života před tím než přišla do zoo.

Adama hodně překvapilo, když mu řekla, že ani Eliška s Anežkou zatím pravdu neznají. Věděla to tedy zatím jen ředitelka a Radek, který jak mu Anna vysvětlila se kamarádí od dětství s jejím tátou. "Prekvapuje mě, že jsi to holkám neřekla." "Chci jim to říct co nejdřív, ale pokud jsem to někomu měla říct jako prvnímu byl jsi to ty. Jinak to určitě chci říct i tvému dědovi." "Tomu asi bude úplně stačit, že jsme spolu." "Úplně se o tom bavit nechci, ale jsem si téměř jistá, že Albert ví kdo jsem a pokud bych v tom věřila Viky, tak je to taky jediný důvod proč se mnou byl." Sid to opravdu probírat nechtěla, ale na druhou stranu, až Bert zjistí, že je s Adamem bůh ví co udělá.

Adam na ni nevěřícně koukal, vždycky věděl, že je Polák zmetek, ale tohle byla docela silná káva i na něho. Na druhou stranu by to vysvětlovalo, proč Annu pořád uháněl po jejich rozchodu. Ještě tu navíc byla jedna věc, kterou Aničce zatím neřekl, měl silné podezření, že může mít něco společného s těmi falešnými evidenčními listy. Viděl, že ji to není příjemné a tak si jí stáhnul do náručí. Sid ležela v Adamově náručí s hlavou položenou na jeho hrudi a bylo jí úžasně. Po chvilce se zase zvedla, aby na Adama viděla. "Nebude tě Viky shánět?" Sid zavtěla hlavou "Nechala jsem ji v kuchyni vzkaz, že nebudu v noci doma. S ní je to teď těžké, nešťastně zamilovaná a těhotná není dobrá kombinace. Navíc si odmítá nechat pomoct." "Tebe to trápí, je to tvoje kamarádka a ráda by jsi jí pomohla." "Máš pravdu Adame, ale musí chtít a hlavně je to strašně složité, třeba zítra ti to povím."

Už bylo dost pozdě a tak se Sid šla osprchovat, před tím ještě poklidila a umyla nádobí. Adam jí přitom pozoroval z postele a přemýšlel o tom jak se jeho život během pár hodin otočil úplně jiným směrem. Když si povídali zjistil, že toho mají společného mnohem víc než tušil. Doufal, že se rozhodl správně, když jim dal šanci na společnou budoucnost, jediná věc která ho trápila, byla její rodina. Nebyl si úplně jistý jak ho přijmou, někoho s jeho pověstí a hlavně s jeho minulostí. Anna mu řekla, že u rodičů si starost nedělá a u babičky je to otázka za milion, ale prý se teď dost snaží napravit vztahy v rodině. Řekla mu to jasně "Je to můj život a já ho chci žít jak chci a hlavně s kým chci." V tomhle ji musel důvěřovat.

Když Sid přišla z koupelny Adam ležel a jednou rukou si podpíral bradu, vypadal hodně zamyšleně. Sid došla až k němu a sedla si na postel "O čem teď přemýšlíš?" "Mám trochu obavu co na nás řekne tvoje rodina, nejsem asi zrovna partie, kterou by si pro tebe představovali." "Adame já se jich opravdu na názor ptát nebudu, musí se smířit s tím, že je to můj život." Adam se usmál a přitáhl si Sid do náručí. Uvědomil si, že bude muset něco udělat s postelí pro dva zrovna moc pohodlná nebyla. "Nerad bych byl příčinou toho, že mezi Vámi zase budou nějaké rozepře." "To se nestane neboj se." "Víš vážně jsem se snažil držet se od tebe co nejdál, ale bylo to čím dál tím těžší. Když jsi se mi začala vyhýbat po Alenině příjezdu, na začátku jsem si říkal, že je to dobře. Jenže postupem času mi to začalo strašně vadit, vyhýbala ses mi, nemluvila se mnou. "

Sid ho pozorně poslouchala, byla přitom bezpečně schoulená v jeho náručí. Dnešek pro ně byl zlomový, znamenal přelom v jejich vztahu. Věděla, že mu musí nechat prostor, aby jejich vztah řídil on, po tom co byl tak dlouho sám, pak bojoval s tím, že se má od ní radši držet dál. Pohladila ho po tváři a políbila. Adam se na ni usmál. "Pořád mám trochu strach, ale jednou věcí jsem si jistý Aničko. Miluju tě." Sid se skoro zastavilo srdce když od něj ty dvě slova uslyšela. "Taky tě miluju Adame."