Láska v zoo

2. Čas na pravdu

Ráno se Sid vzbudila a měla odhodlanou náladu. Viky už byla vzhůru a seděla v kuchyni nad šálkem bylinkového čaje od paní Liškové. "Ahoj, myslela jsem že budeš vstávat až mnohem později" řekla ji Viky. "Musím ještě teď ráno něco zařídit a potřebuji být také v práci brzo" upřímně neměla teď chuť Viky vše vysvětlovat. Navíc jí nechtěla říkat podrobnosti o Adamově nemoci, neměl to tak dlouho jako tajemství pro nic za nic. "Ani nevím v kolik si večer přišla, byla jsi v baru?" Viky se smutně usmála "Jo potřebovala jsem si promluvit s Břéťou, já už fakt nevím co dál, asi u Petra skončím." Sid to překvapilo, ale neměla moc čas to rozebírat, takže se jen snažila Viky uklidnit. Doufala, že se s Petrem dají dohromady, ale on byl tak trochu trouba a Viky si úžasně uměla šlapat po štěstí. Jak to tam dopadne se uvidí až časem o tom všem Sid přemýšlela cestou k Adamovi. Koupila snídani pro něj i jeho dědu a teď už scházela po schodech k jeho bytu.

Doktor Hruška ji pustil dál, uvařila mu čaj a nachystala snídani. Když si k němu sedla ke stolu mluvili o tom proč to Adam tají. Sid došlo, že má jeho děda pravdu, minimálně Albert by to s absolutním pocitem zadostiučinění použil proti němu a vyhodil ho. Adamovi bylo líp, spal úplně klidně, ale dobré to ještě nebylo. "Ještě dneska s ním musím radši zůstat, má tendenci se to zase zhoršit úplně nečekaně" "A v práci mám tedy předstírat, že tam Adam normálně je?" "Pokud Vas o to můžu poprosit tak ano, bude to tak lepší." "To není problém, teď pomůžu Elišce a pak se s ní domluvím a půjdu udělat to nejnutnější k plazům." Doktor Hruška se na ni mile usmál. Sid se zvedla k odchodu, ale Adamuv děda ji ještě zadržel "Opravdu moc děkuji Anno". Sid se usmála pak vyběhla schody vedoucí od bytu Adama a zamířila do práce.

Měla už slušný náskok s přípravou krmení u žiraf, když přišla Eliška s Anežkou. "Páni tady je někdo ranní ptáče" řekla Anežka. Sid se na obě podívala a díky ujištění doktora Hrušky, že její předpoklad, že to obě ví se rozhodla jednat na rovinu. "Jo jsem ranní ptáče, už jsem byla i u Adama, abych se jeho dědy zeptala jak mu je." Neušlo jí jak se holky po sobě podívaly. "Řekl ti to Adam, nebo jeho děda?" Eliška vypadala dost nejistě, no Anežka vlastně taky a Sid tak nějak míň přestalo trápit, že ani jim neřekla o sobě pravdu."Doktor Hruška mi to řekl včera, když mě za Adamem vzal, vážně mu bylo moc zle. Teď už mu je líp, ale musím u plazů udělat to nejnutnější a odpoledne bych si vzala půl den volna. Chci pana doktora vystřídat, když tam byl celou noc. " Holky samozřejmě souhlasily s tím, že se to nějak udělá. Sid byla ráda, že nemusí nic moc vysvětlovat, pořád se trápila tím jaká asi bude Adamova reakce a jestli bude mít možnost mu to říct už dnes.

Po obědě se ze zoo vytratila, měla u plazů vše hotové a u žiraf odpolední krmení zvládne Eliška sama. Pomalu scházela po schodech a napadlo jí, co když už je třeba Adam vzhůru a nebude ji tam vůbec chtít? Mohla jen doufat, že ještě spí a on pak nebude mít jinou možnost než prostě přijmout fakt, že už zná celou pravdu o jeho nemoci. Jak doufala Adam spal, podle jeho dědy už mu bylo docela dobře. Doktor Hruška sice nabídku, aby si šel odpočinout odmítl, ale místo toho šel do zoo kde měl rozdělenou práci. "Nebojte Aničko bude spát, můžu Vás tu sním tedy nechat?" "Nevypadá, že by chtěl dělat problémy" řekla Sid s pohledem na klidně spícího Adama.

Po tom co Adamův děda odešel se Sid pustila do úklidu. Poklidila konferenční stolek u postele a umyla všechno nádobí. Když akorát uklizela poslední kus utřeného nádobí Adam sebou začal zmítat. Došla k němu, vzala ho za ruku a držela dokud se neuklidnil. Opatrně mu dala pusu na tvář a viděla jak se ve spánku usmál. Snad to je dobré znamení pro to co se mu chystá říct. Pak si v klidu sedla ke stolu, tak aby na něj dobře viděla a začetla se do knížky o zmijích co jí nedávno půjčil.

Asi po hodině se Adam probudil a nevypadal zrovna rád, že ji tam vidí. "Už je ti líp Adame?" Sid byla nervózní "Co tady děláš?" řekl dost příkře. "Hlídám tě a jestli máš nějaké námitky máš smůlu, nebo si je vyřiď s dědou." Už to vypadalo, že ji chce vyhodit, naštěstí ji zazvonil telefon. Doktor Hruška ji děkoval, že v pavilonu je všechno perfektní a nikdo ani netuší, že Adam dva dny chyběl. "Víte Aničko, to je malý zázrak, že to nikdo nezjistil."  Sid měla hovor nahlas takže Adam vše slyšel a mohl tak říct dědovi sám, že už mu je dobře a večer už chodit nemusí, prý vše zvládne sám. Adam se v sedu posunul blíž k hraně postele "Promiň, že jsem na tebe tak vyjel, nemám rád když mě někdo takhle vidí. Zvlášť, když je to někdo na kom mi záleží." Sid se na něj usmála  a on ji úsměv opětoval.

Teď už nebylo cesty zpět musí mu to říct teď, než ztratí odvahu. Je to fér. "Adame, já bych ti potřebovala něco říct, jen tě chci opravdu poprosit, aby jsi si to poslechl celé. Když pak budeš chtít abych šla, prostě půjdu. Já, já jsem v zoo lhala." Adam se na ni podíval a zamračil se, ale nepřerušil jí. Sid se nadchla a začala "Moje celé jméno je Sidonie Anna Novotná, patřím do sklářské dynastie Novotných." Adam na ni zůstal v šoku zírat.