Láska navzdory osudu

25. Poklidný čas

O pár týdnů později si Sid užívala klid a ranní pohodu. Adam si šel zaběhat s kluky a ona odpočívala. Za poslední dobu se toho opravdu stalo hodně, hlavně co se týkalo její rodiny. S tátou a mámou si dokázali znovu vybudovat vztah, sice byl křehký, ale byl. Pořád na tom museli pracovat, přeci jen deset let nezmizí jen tak. S babičkou to zatím bylo složité, dokázala s ní mluvit, ale pořád při tom potřebovala mít někoho u sebe. Naštěstí to chápala, byla ochotná udělat cokoliv, aby jí Sid dovolila s ní být a zkusit to napravit. Šlo to pomalu, ale snažila se, ne kvůli babičce, ale hlavně kvůli sobě. Musela se konečně posunout dál. Rozhodně vztah s Adamem nesl svoje ovoce, jí téměř zmizely noční můry a jemu se zatím malárie vrátila jen jednou a to velmi lehká. Hlavně s ním byla a mohla se o něj postarat. Kluci si z toho ještě dělali legraci, že přišli o práci. Taky už začali konečně řešit s Adamem otázku stěhování, protože tohle nebylo praktické. On měl svůj byt a ona podnájem, pořád jen pendlovali sem a tam. Za čtrnáct dní bude možné se nastěhovat, dost se těšila. Už se tam byli podívat, byl to hezký byt s velkým obytným prostorem a dvěma pokoji, taky měl krásnou jižní terasu. Hlavní výhoda byla, že do práce to budou mít opravdu kousek.

Šla pomalu chystat snídani, Adam bude za chvilku doma. Milovala ho a on jí, byl její spřízněná duše. Po všech těch letech samoty se našli, oba měli za sebou bolest z minulosti, ale teď konečně měli světlou budoucnost. Taky už konečně dají do pořádku Adamovu pověst v zoo, teď si nechávali poklidný čas jen na sebe. Původně to chtěla začít řešit hned, ale Adam jí přemluvil, že to ještě chvilku počká. Měl pravdu, jen se jí nelíbilo, že pořád někdo říkal, že chodí s kriminálníkem a chlapem co ho vyhodili z armády. Nejvíc tyhle drby pořád roznášel Franta, což naštvalo Anežku a uzemnila ho ať je zticha a stará se o sebe. Anežka se jí v týdnu ptala, kdy se do toho pustí, ale chápala je, že si teď prostě jen chtějí užívat jeden druhého. Další věcí bylo, že Sid byla rozhodnutá odhalit pravdu o svojí totožnosti. Prostě to vezmou hezky najednou. Spousta lidí v zoo bude asi koukat. Teď byla ráda, že po odchodu Alberta byl v zoo klid. Na jeho místo přišel fajn chlap s nímž všichni vycházeli.

Adam se vrátil z běhání a ucítil vůní čerstvé kávy. Miloval tahle jejich poklidné rána, když měli volno. Šel dát Sid pusu a pak si dal sprchu. Od zítra se rozhodli začít pracovat na tom, aby každý věděl jak je to s jeho minulostí. V týdnu už zcela upřímně málem došel praštit Frantu, Sid totiž zase musela poslouchat jak chodí s ubožákem. Byl si vědom toho, že to fakt za ty roky nechal zajít daleko, ale tehdy ho to netrápilo. Zítra už se na všech materiálech objeví i jeho titul, bude to zvláštní. Roky ho vlastně skoro nepoužíval, byl to jeho malý vzdor proti dědovi. Školu dokončovat nechtěl, ale on ho donutil, používat titul však ne. Musel se usmát, až se tohle v práci dozví, historka jak nedokončil školu byla taky od Alberta. Teď si šel sednou k snídani, chtěl se Sid probrat i jejich stěhování. Byl šťastný, že už se přestěhují, tohle přebírání sem a tam nebylo praktické. "Miluju když si můžeme dopřát v klidu snídani a máme volno." "To je pravda, jo mluvila jsem s mámou. Babička se ptá jestli pozítří přijdeme na večeři." "Lásko tohle nechám na tobě, rozhodni to ty, nechci tě do toho nutit, ale ona se fakt snaží." "Já vím Adame, už je snazší s ní i mluvit, pořád s tím trochu bojuju. U našich to bylo lehčí, tady je toho na mě pořád nějak moc. "

Adam jí políbil a držel její ruku ve své. "Už teď si udělala pokrok, nikdo na tebe netlačí, všichni to chápeme. Kluci si taky myslí, že si vedeš líp než se dalo čekat. Chce to čas a trpělivost z jejich strany a zatím to vypadá, že to chápou." "Máš pravdu, tak půjdeme. Jo a mluvila jsem s tátou a kuchyň v bytě už je hotová. Takže teď už jen dodělávky a už se můžeme nastěhovat. Opravdu se těším, už zase nemůžu najít tu modrou bundu, asi jsem ji nechala u tebe." "Souhlasím tohle už je fakt hrůza, pořád někde něco zapomínáme. Vážně se nemůžu dočkat stěhování, budeme mít blízko do práce a i k dědovi jen pět minut." "Souhlas i za to jsem ráda, taky je fajn, že ti pomůže s přestěhováním hadů. Nová terária už přivezou začátkem příštího týdne." "Jo a děkuju, že ti to nevadí, pamatuju jak děda říkal, že hadi doma jsou další důvod proč si nikoho nenajdu. Žádná žena prý nechce mít doma takové domácí mazlíčky." "Zaprvé mě to vůbec nevadí a zadruhé prostě to k tobě patří, miluju tě se vším všudy." "Taky tě miluju, jsi pro mě vším." Láska je prostě nejdůležitější a zítra se vrhnou na tu nápravu jeho pověsti.

Josef Hruška seděl v restauraci u snídaně, byl tu se Sidonií. Ta ho požádala o pomoc, když se dozvěděla pravdu. Byla zničená a potřebovala s někým mluvit, hlavně o Sid. Chtěla lépe pochopit práci svojí vnučky v zoo. Pořád ještě měly hodně komplikovaný vztah. "Snad pozítří na večeři přijdou. Já chápu, že si tohle zasloužím a nic proti tomu nemám. Jen bych byla ráda, abychom tyhle rodinné večeře obnovili." "Myslím si, že přijdou, teď si užívali poklidný čas jen pro sebe. Zasloužili si to, soustředit se jenom na sebe. Sidonie já myslím, že to bude dobré. I Alice a Eduard říkají, že to tak dobré nečekali." "Alice mi to taky říká, přeci jen ona to ví taky daleko kratší dobu. Jsem vděčná, že se mnou Sid alespoň mluví, počítám s tím, že to bude trvat ještě hodně dlouho." Josef se na ni povzbudivě usmál, Sid ohledně vztahu s ní opravdu dělala velké pokroky.