Láska navzdory osudu

5. Pravda bolí

Eduard seděl v bytě svojí dcery a byl absolutně zmatený. Sakra Sid měla být ve státech, pravidelně si volali nebo psali. Nechápal co se děje a hlavně jestli to zjistí jeho matka bude to obří průšvih. Sid ho tu nechala a šla si dát sprchu a převléknout se. Taky si uvědomil, že při hovorech s nimi používala paruku, protože vlasy měla teď blond. Byl to malý byt, ale hezký prostor, ten byl ve dvou třetinách rozdělený policovými díly a tak vzniklo hezké místo pro postel. Zbytek byl obytný prostor s malou kuchyní, jídelním stolem a prostornou pohovkou s konferenčním stolkem. Na protější štěně byly skříňky a police. Na nich si všiml fotek. On ani Alice tam nebyli, zato tu byla ona s Maxem a Lukášem, rozesmátá trojice někde v lese. Pak tu byla fotka s její nejlepší kamarádkou Hankou a jejími rodiči. Eduard si uvědomil, že tohle ho zabolelo, proč tu nemá i jejich fotky.

Sid si dopřála sprchu a oblékla se do domácího oblečení. Vlastně jí ani nevadilo, že to už táta zjistil. Doufala tedy ještě v pár dní, ale teď to bylo tady. Měla připravené co řekne každému členu rodiny, až to zjistí. Nakonec vyšla z koupelny a chvíli ho pozorovala. Stál u stěny a díval se na fotky, vypadal sklesle. Ještě jim uvařila čaj a sedla si s ním na pohovku. "Sid už mi laskavě řekneš co tu děláš? Máš být na škole, být ve státech. To jsi nám celou tu dobu lhala, nebo co se sakra děje?" Sid ho poslouchala, byl naštvaný, ale to ona taky, už roky. Teď byl čas si vyjasnit některé věci. "Nikdy jsem neodletěla, ta škola mě nezajímá, tak jako mě nezajímalo studium marketingu. Nesnáším to a dělat to nechci. Pokud by jste se o mě někdy zajímali věděli by jste to. Jenže pro vás bylo jednodušší si prostě nalhávat, že se nic nestalo, že nemám problémy. Chtěli jste poslušnou dceru a vnučku, která bude plnit vaše představy o životě. Já chci, ale žít svůj život, vy už jste mi ho zničili před deseti lety, znovu Vám to nedovolím."

Eduard poslouchal svou dceru a začal být, nervózní, až tohle zjistí matka. Jenže pak Sid pokračovala a on se začal se stydět. Teď se dostala k rokům, které se on snažil vytěsnit a uvědomil si, co mu vždy říkal Pavel. Ona vám to jednou vrátí, jednou se vzepře a už bude pozdě napravit Váš vztah. Opravdu jí tak moc ublížili? Její další slova mu dala odpověď. "Celé roky se tváříte, jako by k tomu únosu nedošlo. Mohli jste za to, kdyby jste šli s výhrůžkami na policii a řešili to, nic se nemuselo stát. Ne, vy jste radši poslechli babičku a tvářili se jak je všechno v pohodě. Potom nikdo z vás nebral v potaz jak se cítím a po pár dnech jste mě zase poslali do školy. Nebýt Hanky a její rodiny zničilo by mě to úplně. Byla jsem nemocná, pořád jsem. PTSD samo nezmizí, je to něco s čím jsem se jen naučila žít. Vy jste to nikdy nechápali. Ničili jste mi život a to teď skončilo. Teď si budu žít po svém a Vás ani sklárny k tomu nepotřebuju." Sid na otce ke konci dost křičela, ale bylo jí to jedno.

Eduard mlčel a měl sklopenou hlavu, nikdy s ním takhle nemluvila. Vlastně od ní tohle nikdy neslyšel. Bože co to jen udělali, myslel si, že to má dávno za sebou. Poslední atak měla před třemi roky, to si tedy aspoň myslel. Vůbec teď nevěděl co říct. "Sid proč jsi nám tohle neřekla dřív. Já tomu nerozumím." "Řekla jsem to, neposlouchali jste. Babička věděla, že tu školu studovat nechci. Nezajímalo jí to před třemi lety a nezajímalo jí to ani teď. Vy s mámou vždy uděláte jen to co chce ona. Nikdy jste se za mě nepostavili a já si na to zvykla, prostě jsem se naučila spoléhat jen na sebe a na lidi co mě mají rádi." Poslední věta Eduarda opravdu zabolela, proto tu nemá jejich fotky. Ona jim nevěří, a nejhorší je, že si myslí, že jí nemají rádi. Tohle si přeci nemůže myslet. "Sid přeci si nemůžeš myslet, že tě nemáme rádi?" "Promiň tati, ale tak to přesně je, holt pravda bolí. Já to tak vnímám už roky, protože kdyby to bylo jinak, nejsme teď v této situaci." Eduard na ni koukal, nemýlila se, pravda bolí.

Sid pozorovala tátu a vlastně jí ho bylo trochu líto. Tak dlouho žije pod nadvládou babičky, že už mu spousta věcí uniká. Nechápe, že lidé mají svobodnou vůli a můžou se rozhodovat podle sebe. Nachávala mu teď čas, aby to všechno zpracoval. "Sid já se omlouvám, strašně mě to všechno mrzí, ale nevím jak to mám napravit. Mám tě opravdu moc rád." Sid pozorovala jak jejímu otci začaly téct slzy. Takže se rozhodla, že je čas zkusit to vzít od začátku. Objala ho a chvilku tak zůstali. "Tati vy prostě musíte pochopit, že tohle je můj život a moje rozhodnutí. Chci dělat to co mě baví a co mám ráda." "Dobře, to zvládnu, kdo ví, že tu jsi?" "Jen Max s Lukášem, ale ani oni neví kde pracuju, nechtěla jsem je do toho zatahovat ještě víc." "Tak víš co? Co kdybychom si objednali něco k jídlu a zkusíme to všechno ještě jednou probrat?" "Souhlasím tati, bude pizza ok?" Eduard přikývl a díval se jak Sid objednává jídlo.

Napsal Alici, že se zdrží na jednání. Tohle teď bylo nejdůležitější, musí zkusit Sid opravdu pochopit. Pokud nechce přijít o dceru, je tohle asi jeho poslední šance. Jak pochopil tak ani Hanka to neví. Sid věděla, že s Pavlem a jeho ženou se občas rodina schází. Prostě je do své lži nechtěla tahat. Taky mu přišlo zvláštní, že ani klukům neřekla kde pracuje. No dají si jídlo a snad dostane šanci zachránit jejich vztah.