Láska navzdory osudu

16. Přípravy plánu

Eduard stál v zázemí u plazů a díval se svojí dceru. Uvědomil si, že Sid nikdy neviděl tak šťastnou, doslova zářila. Adama si hned oblíbil, znal jeho minulost, Pavel o něm rád a často mluvil. Nikdy ho, ale nenapadlo dát si jeho Adama do souvislosti s Adamem Hruškou, které ho znal pracovně už dlouho. Přeci jen zoo sponzorovali už roky. "Jsem moc rád, upřímně mě mrzí, že jsem ten Pavlův šokovaný výraz neviděl." "No chvilku vypadal, že bude mít infarkt. Pak byl v šoku, že jsem neodletěla a neřekla to ani Hance. Ta to naštěstí vzala úplně v pohodě, je absolutně šťastná a těší se až přijede domů na prázdniny." "Nerad to říkám, ale budeme to muset co nejdřív říct tvojí matce. Co jsi pryč, jí začíná docházet, že to celé byla asi chyba. Začíná přemýšlet o cestě do států." "Já vím tati, jen jsem to upřímně teď nechtěla řešit, blíží se výročí. Nevím jestli i s Adamovou pomocí bych zvládla výročí a konfrontaci s mámou." Adam jí pevně objal, už o tom už mluvili.

Bylo tu jedno řešení, ale jestli se do toho bude Eduardovi chtít byla otázka. "Eduarde je tu jedna možnost, ale nevíme jak by jste se k tomu stavěl. Prostě, že by jste to Alici řekl všechno vy." Eduard ho pozorně poslouchal a pak přikývl, už ho to totiž taky napadlo. "Taky už mě to napadlo, udělám to. No přípravy plánu, jsou jasné. O víkendu je babička pryč, tak toho využiju. Neboj se Sid bude to dobré. Mám tě rád." Kdyz se rozloučili vydal se pryč na další pracovní schůzku. Byl moc šťastný, že se mu daří napravovat vztah se Sid. Málem jí ztratili, málem už je úplně vymazala ze svých životů. Naštěstí náhoda mu dala další šanci, teď je Sid šťastná a zamilovaná do skvělého muže. Pavel musel být opravdu nadšený, večer mu zavolá, Adama si neskonale vážil. Taky mu Sid a Adam řekli o podezření ohledně Poláka, neměl ho rád, byl to slizký had. Tam jablko padlo přímo pod strom, jeho otec byl pořádná krysa. Teď si musel připravit jak to o víkendu řekne Alici. Bude to náročné, ale pokud měl kdy mít šanci dát jejich rodinu dohromady, musí jí říct co Sid udělali.

Sid a Adam si zatím užívali svoje štěstí, v zoo pořád ještě byli zprávou číslo jedna. Jediný kdo to nevěděl byl Albert. Ten byl s paní ředitelkou pracovně pryč. Měl se vrátit až v pondělí. Adam měl absolutně škodolibou radost z toho až to v pondělí zjistí. Paní ředitelce už to ale vědět dali, poprosili o to dědu. Ten s ní byl v pravidelném kontaktu a prý byla moc ráda. Ohledně podezření na Alberta s nimi souhlasila. Tohle teď všechno bylo, ale vedlejší. Adam byl moc šťastný, teď zrovna se Sid mířili na oběd. V kantýně zase Franta vyprávěl svoje balicí historky. Byla tam Eliška s Anežkou a Robert, který se snažil už nějakou dobu o Elišku ucházet, pak ještě pár dalších ošetřovatelů. Franta pořád nechápal jakto, že jsou spolu. "Hele já to pořád jako nechápu. Aničko vysvětli mi co na něm vydíš proč jsi s někým jako on?" Tohle Franta přehnal a měl to brzo zjistit. Nejen, že všichni se na něj otočili, ale Adam vypadal naštvaně. Ovšem hlavně Sid si tohle vzala hodně osobně.

Sid zuřila, cítila jak Adam vedle ní ztuhnul a ona toho měla tak akorát dost. "Tak hele, být tebou starám se spíš o svůj neexistující milostný život. Já Adama miluju, je to úžasný čestný, pracovitý muž. Můžu se na něj spolehnout a vím, že jsem s ním v bezpečí. A pokud jediné co o něm dokážeš říct ty, jsou lži co tady už roky roznaší Albert tak jsi chudák." Adam byl neskonale šťastný, to jak ho bránila ho naplnilo štěstím. Naklonil se k ní a políbil jí. Anežka potlačovala smích, Franta zůstal úplně v šoku. Očividně nečekal, že se do něj Anna tak pustí. Zatím jí všichni měli za milou a relativně tichou dívku, ale po tom co jim o sobě řekla pravdu, věděla Anežka, že je to bojovnice. Sid sledovala Frantu jak stichnul, pak zrudl a utekl z jídelny. "No tak jednoho bychom měli, někdo další na řadě?" Tomu se i zbývající zaměstnanci zasmáli.

Odpoledne si to Frantovo ponížení vychutnávala i Lada. "Vidíš, měl jsi to nechat být. Oni jsou spokojeni tak proč do toho strkáš nos." "Protože on je kriminálník a jak se chová víme všichni, ona o něm prostě nic neví. Je zaslepená a já ji chci pomoct." "Franto to, že byl ve vězení nikdo neví jistě, možná to, myslela když mluvila o lžích. Prostě je nech být, nebo řeknu Haďakovi, že ti to nestačilo." "Už i ty Lado jsi proti mě? Však ono se to časem ukáže, určitě ji o sobě neřekl pravdu a ona pak bude chudinka trpět." Lada jen zakroutila hlavou a i s paní Uhlířovou pokrčily rameny. Anežka byla toho svědkem a jen si pomyslela, že spíš se bude Franta divit. Nejen ohledně vězení, to že tam Adam nebyl věděla, že má armádní vyznamenání už ne. Taky jen pár lidí vědělo, že má titul, nikdy se tím nechlubil. No tady taky přijde čas na to, aby to všichni zjistili. Byla za něj moc ráda, Anna ho milovala a bránit ho bude zuby nehty a i on kvůli ní časem utne všechny tyhle řeči. Teď na to ještě, ale nebyl čas, protože Albert určitě bude něco chystat.

Zbytek týdne uběhl v klidu a pohodě. Teď bylo sobotní ráno a Adam přinesl Sid snídani do postele. Dnes byli u ní po dvou dnech co byli pro změnu u něj, výhoda byla, že bydleli vlastně jen kousek od sebe. Oba byli nervózní, Sid i trochu špatně spala. Naštěstí noční můry se nevrátili. "Miláčku neboj tvůj táta to zvládne, takhle to bude nejlepší. On taky říkal, že alespoň budou mít možnost si promluvit i spolu." "Máš pravdu, ale asi je toho na mě teď moc. Nevím co bych dělala bez tebe." "Jsem tady a vždycky budu."