"I love u more than the horses" [ VMIN ] (POZASTAVENO!!)

10

Jimin pov.

T

a volnost. Nedokázal jsem si popsat když mi výtr pročesával vlasy. Nějak jsem nevnímal. Byl jsem mimo sebe.

Pobídl jsem Shadowa a on se rozcválal. Překvapivě jsem rovnováhu držel úplně v pořádku. Otevřel jsem oči a usmál jsem se.

Ruce jsem stáhl k tělu a chytl otěže, načež jsem Shadowa zpomalil do klusu a následně do kroku. Zastavil jsem ho před lesem a otočil jsem hlavu na Taeho, který ke mě s úsměvem docválal.

"Já jsem řekl Klus ne? Ne cval" Zpražil mě pohledem a já se podrbal na zátylku.

"No, jo" sklopil jsem pohled.

"Klid, jsem naopak rád, že si to užíváš, ale nechci, aby se ti něco stalo" hlavu jsem na něj zvedl a viděl jsem jeho úsměv.

"Pojedu první dobře? Někam tě zavedu" Usměje se a já kývnu. Tae pobídl Asleyho a jel někam po lesní cestičce. Já ho pomalu následoval.

Zaposlouchal jsem se do zvuků přírody, praskání klacíků pod Shadowovými kopyty. Taeho hlas oznamující že budeme skákat "kavaletu". Má tak nádherný hluboký hlas.

Počkat co?!

"Cože?" Vytrhl jsem a zaměřil se na Taeho. Ten se ovšem rozcválal a s ladností přeskočil menší strom nad zemí.

Pocítil jsem knedlík v krku a začal jsem kroutit hlavou.

"T-tae, t-tohle asi ne, hele" zakoktal jsem se a vyděšeně koukl na strom.

"Neboj Jimine. To zvládneš. Hlavně si věř" křikl na mě a ustoupil z cesty.

Já polkl a kývl jsem. Jestli jsem chtěl jet někam do lesa, musel jsem. Pobídl jsem Shadowa do klusu a následně do cvalu.

Shadowova kopyta se odlepila od země a já jenom cítil jak se nacházím ve vzduchu. Tohle. Tohle byl ten nejlepší pocit.

Shadow v poklidu dopadl na zem a já ho zpomalil do klusu a následně kroku.

"Páni. Lepší než můj první skok. Tohle bylo působivé Jimine" mrkl na mě a já zrudl.

"D-děkuji" sklopil jsem stylově pohled.

"Tak jedeme dál ano?" Řekl a rozešel se dál po cestě předemnou. Já se do třemenů nachvilku postavil a zase jsem si sedl. Rozešel jsem se za ním.

Po asi dobré půl hodince v sedle (po které mě bolel zadek i nohy) se Tae s Ashleyem zastavili a tím pádem i já s Shadowem taky.

"O tomhle nikomu neříkej jo?" Otázal se Tae a já mu na to odpověděl kývnutím hlavy. Tae se usmál a nakonec vyjel za roh skály. Já se vydal za ním.

To co jsem viděl bylo něco nádherného. Z lesa vedla polní cestička a na konci se strácela v čistě zelené louce. Přesně v té jako ve vašich nejkrásnějších představách. Louka měla asi 100 metrů a za ní bylo krásně průzračné a čiré jezírko.

Brada mi spadla až na zem a já nevěděl co říct. Neměl jsem slov a jenom jsem se rozhlížel když jsme dojeli na konec polničky.

"Líbí?" Ozval se Taeho hlas a vyvedl mě tím z transu.

"Jo" vydechl jsem a usmál se. "Je to tady. Krásné. Nádherné. Vypadá to přesně jak z falešných scénářů" Řekl jsem bez rozmyšlení. Když mi došlo co jsem řekl zakryl jsem si pusu rukou a zrudl.