"I love u more than the horses" [ VMIN ] (POZASTAVENO!!)

12

Nevím kolik mohlo být, ale když jsem se vzbudil, přes zatažené žaluzie prosvítalo ostré sluneční světlo.

Rozlepil jsem oči a zaostřil na místnost. Byl jsem u sebe v pokoji. V židli ke stolu jsem viděl skrouceného a spícího Taehyunga. Nějak jsem se posadil a natáhl jsem se k němu. Trošku jsem ho štouchl do ruky.

Když se ani nehl zkusil jsem to znovu.

"Jimine?" Moje jméno bylo první co vyslovil. Trošku mě to rozhodilo, co si budeme.

"Jak ti je? Nebolí tě něco? Ještě radši lež" začal na mě valit jedno za druhým a přisedl si k mé maličkosti na postel.

"Tae, jsem v pořádku. Jenom se mi malinko motá hlava. Ale je mi dobře. Vážně" chytl jsem ho za ruku aby se uklidnil. Začal jsem ho hladit po ruce klidně.

"Jo? Tak to se mi ulevilo" Usmál se na mě hřejivým úsměvem. Trošku jsem zrudl a sledoval ho.

"Já se fakt omlouvám za tu pusu" omluvil se mi už po 2 a já zbystřil.

"Už jsem ti to prominul. Nemu-"

"Ale jo. Musím. Však ani nevím jestli jsi na kluky!" Rozkřikl se a Vytrhl svou ruku z mého sevření. Překvapeně jsem zamrkal a sledoval ho, jak naštvaně chodí po pokoji.

"Neměl jsem to dělat. Bylo to v afektu. Já se fakt strašně omlouvám" začal hrnout jednu omluvu zasebou. Celou dobu jsem na něj zarazene koukal a poslouchal.

"Tae. Tae. TAE!" Už mi trošku ruply nervy a prudce jsem se zvedl. Chyba. Zamotala se mi hlava a před očima jsem měl mžitky.

"Jimine!" Vykřikl a chytl mě za předloktí. Posadil mě na postel a klekl si ke mně.

"Tohle" z hluboka jsem vydechl.

"Už nikdy neřikej" Koukl jsem mu do očí s vážným pohledem. Ač jsem nepřemýšlel -Nebo jo. Já nevím.- jsem se mu přisál na rty.

Když jsem necitíl žádnou odezvu políbil jsem ho znovu. To už se mi odezvy dostalo zpět. Chytl jsem ho za tváře a začal líbat více.

Ač jsem si to v mysli tak strasne moc bránil. Ten kluk se mi přes ten třištvrtě rok tak strašně moc dostal probojoval do srdce.

Byl pozorný, milý, hezky se s ním povídalo a navíc gantleman sám od sebe. Když si vzpomenu. Kdy jsem vlastně tahal "povinně" sedla? Kdy na mě byl hnusný? Kdy na mě byl hrubí? Vždy byl na mě milý i když neměl náladu.

Flashback

"Doprdele no ne! Prostě ji nebudeš jezdit!" Křičel Tae na nějakou jezdkyni. Slyšel jsem ho z pozarohu. Potřeboval jsem pomoc s předáním asi 20 kilových pytlů s ječmenem.

Pomalu jssm se vynořil a koukl na Taeho a Lisu.

"Tae?" Šeptl jsem a přicipital k němu opatrně. Taemu jakoby přeplo a otočil se na mě úplně klidnej.

"Jo Jimine?" Usmál se na mě a já se málem roztál pod jeho úsměvem. Má ho tak nádherný. On je tak nádherný. On je ten nejhezčí kluk kterého jsem kdy viděl.

"P-pomohl by jsi mi prosím s pytly ječmene? Mají asi 20 kilo a já je sám neutáhnu" Koukl jsem na něj prosebně a on s úsměvem přikývl.

"Odseldej ji a vezmi si Moona" oznámil ještě Lise než mi hlavou přikázal abych šel první. Odešel jsem z jízdárny ale když jsem byl u dveří tak jsem ani nemrkl a už mi je Tae držel.

Pytle jsme nakonec spolu odnosili úplně v pořádku a ještě jsme spolu spravili nakonec výběh

End flashback

Od jeho rtů se mi dostal další signál a mě tak probudil z myšlenek. Odtáhl jsem se od něj a koukal mu do očí.
⁶
Tc0o protože jsem se bál co by mi řekl.

"Dej mi čas" Řekl jsem rychle a pozoroval ho..

"Jak čas?" Nechápal a já si povzdechl.

"Musím si to v hlavě urovnat. Promiň. Potřebuji čas" šeptl jsem a sklopil pohled. Cítil jsem jak mě Tae chytl za ruce.

"V pořádku. Dám ti ho tolik kolik budeš potřebovat. Ale vždy tu budu když budeš potřebovat jo?" Koukl mi do očí a hladil mě po hřbetu ruky. Kývl jsem a sledoval ho bezeslova.

"M-mužu být sám?" Kňukl jsem a sklopil opět pohled. Na to Tae sundal svoje ruce z těch mých a stoupl si.

"Samozřejmě. Jestli budeš něco potřebovat. Přijď dolů. Budu tam" ještě mě líbl do vlasů a odešel.

Svalil jsem se na postel, objal polštář a začal brečet. Je až šílené co semnou dokážou udělat emoce.

Nevím jak dlouho jsem takhle ležel a brečel, usl jsem.

----

Probudil jsem se a koukl na hodiny. Bylo 6 večer. Pomalu jsem se zvedl a nějak došel ke schodům. Ty jsem sešel dolů do kuchyně.

Viděl jsem Taeho jak sedí na gauči a kouká na zprávy. Usmál jsem se a pomalu k němu došel.

"Tae?" Řekl jsem tiše abych ho nevyděsil.

"Jimine?! Chodíš jako duch!" chytl se za hruď na srdce a vyděšeně se na mě koukl.

"Co se děje? Jsi v pořádku?" Začal lehce vyšilovat.

"Nene, jsem v pořádku. Vážně. Jenom. Mám trošku hlad" podrbal jsem se na zátylku nervózně a koukl na něj. Ani jsem nemrkl a už jsem seděl zabalený v dece na gauči s miskou rakenu v rukou.

"Děkuju" šeptl jsem a začal jíst. Tae se usmál a sál koukal na zprávy.

"Zas nic zajímavého kruci'' povzdechl si a já kývl. Když jsem dojedl trošku jsem se k němu přusunul a hlavu si položil na jeho rameno.

Viděl jsem jak se Tae usmál a já začal koukat na televizi.

"Dívku z 21. Století ne" kňukl jsem a koukl na Taehyunga kterej začal s menším usměvem přepínat pořady. Pravou rukou mě objal kolem ramen a jeho ruka zůstala na mém boku.

Trošku jsem nad tím zrudl a začal zase pozorovat obrazovku.

"Jo. Obchodní návrh" Řekl jsem šťastné když jsem zjistil že ho dávají.

"Jak si preješ" Usmál se a nechal to tam. Já se k němu více přitulil a spokojeně vydechl.

Proč bych mu teď nemohl říct miluju tě a všechno by bylo v cajku? Proč se s ním cítím v bezpečí ale co když mě někdy zabije? Co když mě miluje ale chtěl mi to říct než jsem mu skočil do řeči?

Líbí se mi? Ano

Dokázal bych s ním být? Ano

Snesl by mou minulost? Snad

Cítím se s ním v bezpečí? Ano

Miluju ho? Nevím

----------------------------------
Annhyomaseyo

Nový týden, nová kapitola.

Tak už jenom 2 týdny do konce školy. Dej bůh za to.

Doufám že se vám kapitola líbila i přes to že je poněkud slabší. Už mám vymyšlený ale nejako se k tomu bodu nemůžu dostat :((

Zároveň bych chtěla aby to byla jedna z těch propracovanějšich knížek a proto mám už vymyšlené snad další 2 záplétk, XD

Díky za přečtení a mějte fajn týden^^

Mark♡

PS. Omlouvám se za pravopisné chyby