Love Who Loves You Back

1. část

Ahoj jmenuji se Natasha Robinson, žiju v Californii v San Franciscu s rodiči a mým bráchou Williamem. Je mi 16 a za pár týdnů 17. Sice s bráchou nejsme dvojčata, ale narodili jsem se ve stejný den, akorát se narodil o rok dřív. Dřív jsme bydleli v L.A. kde jsem se seznámila s mou do teď nejlepší kamarádkou. Sice se moc už nevídáme, ale pořád si voláme a píšeme.

Tohle je vše a užijte si čtení :).

"Natasho, vstávej!" volá na mě máma z kuchyně

 Nesnáším vstávání, vždy jsem unavená. Kdyby jsem za spaní dostávala peníze, byla by jsem bohatá. Škoda že to takhle nikdy nebude :/. "Ano mami, už vstávám" zavolala jsem na zpět.

Když jsem se vyhrabala z postele, šla jsem si do skříně pro věci a pak rovnou do koupelny. Dnes byl brácha konečně dřív, nesnáším když mi vždy naschvál vběhne do koupelny těsně před mým nosem. V koupelně jsem si dala věci na pračku a sundala si pyžamo. Vešla jsem do sprchy, kde jsem se osprchovala a umyla obličej, pak se usušila a oblékla. A nakonec vyčistila zuby, nanesla si řasenku a trochu černé stíny, hlavně jen malinko. Vyšla jsem z koupelny a šla se rovnou dolů do kuchyně nasnídat.

"Dobré ráno" řekla jsem všem. "Dobré, chtěl jsem ti ještě něco říct" když to táta dopověděl, zděsila jsem se. Šla jsem si teda sednou vedle táty. Máma mi dala jídlo a řekla "Tady máš, tvoje oblíbené". "Mňam, děkuji mami" byly ro palačinky se šlehačkou a marmeládou. "Tati, co jsi mi teda chtěl říct?" zeptala jsem se opatrně "No víš, dostal jsem nabídku v jiné práci". "Tak to je super" řekla jsem spokojeně, protože jsem myslela že je to něco horšího. Táta a máma se na mě podívali, ale tak šťastný jako já nebyli. "Víš Natasho, ta práce je v L.A." řekla mi máma takovým skleslým tónem. "Ale to je přeci daleko" odpověděla jsem jí. "Ale zas tam máš tvojí kamarádku Sophii" odpověděla mi "To znamená že jí zase po pěti letech uvidím, je to tak super pocit a zároveň ne, ale naopak se moc těším až jí uvidím" bude to možná zase jako dřív, a nebo ne? Uvidím jí znovu a budu moct s ní chodit ven, bude to tak super. "Tak si běž zabalit, Willam si už balí a zítra ráno odlétáme" řekl táta. Jen jsem kejvla hlavou jako souhlas a šla si zabalit. Musím to ještě napsat Sophii.

Já: Sophi, tomu neuvěříš

Sophie: Čemu??

Já: Stěhuju se! :)

Sophie: Počkat co? A kam?

Já: Zpátky do L.A. :)

Sophie: To si děláš srandu, to je super!! :)

Já: Táta měl nějakou nabídku o práci v L.A. a tak jí přijmul, je to super, zase se budem moct vídat. Zítra budeme ráno poletíme do L.A., už se nemůžu dočkat až se uvidíme.

Sophie: To bude supeer!!

Já: To bude, hele tak já se jdu zabalit. Zatím ahoj.

Sophie: ahoj

 Nic moc se už nedělo, já si zabalila všechny věci, odpoledne jsem se šla na jíst a rozloučit se svýma kamarádkami a večer jsem si volala se Sophi a pak šla spát.

Dejte mi vědět jestli mám pokračovat, můžete mi napsat na tt: y.your.m.mommy, nebo na ig: neres.jmeno.nemam a nebo miky_je_miky. Děkuji že jste dočetli, dnes večer možná vydám 2. část, zatím krásný zbytek dne☺